The Mystery of the Wax Museum
Režie:
Michael CurtizKamera:
Ray RennahanHrají:
Lionel Atwill, Fay Wray, Glenda Farrell, Frank McHugh, Allen Vincent, Gavin Gordon, Edwin Maxwell, Holmes Herbert, Claude King, Arthur Edmund Carewe (více)Obsahy(1)
Film popisuje příběh geniálního sochaře Ivana Igora, majitele úspěšného muzea voskových figurín. Jeho přítel má však zálusk na snadno vydělané peníze a proto muzeum podpálí. Ivanovi se však podaří z hořícího pekla utéct. Zanedlouho otevírá muzeum nové, avšak figuríny, které v něm vystavuje, se nápadně podobají nedávno zesnulým lidem. Do vyšetřování se pouštějí dva detektivové, kteří mají za úkol záhadné tajemství muzea voskových figurín odhalit. (Dines)
(více)Recenze (17)
Je zajímavé vidět barevný film z roku 1933, což je možné díky technologii zvané Technicolor. Snímek, založený na hře Charlese Beldena, není po samotné dějové stránce nějak zvlášť nápaditý nebo strhující, spíše se jedná o průměrný a místy až nudný kousek. Vyzdvyhnul bych ale charisma Lionela Atwilla v roli šíleného sochaře, a také bych se rád pozastavil nad již zmíněným barevným obrazem - film tak totiž z dnešního pohledu omládl o několik desítek let. ()
O dvacet let mladší remake trumfuje skvostným Vincentem Pricem v hlavní roli, ale i Curtizův originál je překvapivě svěží a zábavná thrillerová podívaná. Navíc viditelně ještě z doby před zavedením nešťasného Haysova (produkčního) kodexu. ()
Člověk by neřekl, že i více jak po 70 letech dokáže film tak hodně upoutat a děsit zároveň. Důkazem jest to, že jednou v neděli dopoledne se naše rodina chystala na nějakou návštěvu, pustili sme si tv jako kulisu a skončilo to tak, že na návštěvu sme dorazili s více jak hodinovým zpožděním...Zdařilý filmový počin. ()
O něco slabší a přirozeně méně odvážnější než remake z 50. let, kde navíc exceluje V. Price. Přesto se jedná o slušný horor, kdy nejpůsobivějšími scénami je požár muzea a poslední čtvrtina snímku, kdy jde o život. Cesta do podzemní laboratoře je zajímavě nasvícena, a tak některé obrazy připomenou Kabinet doktora Caligariho se záměrně deformovanou perspektivou. O zábavu se stará ječící novinářka, která je jak slon v porcelánu. Vtipné je setkání s žábou ve sklepě. Restaurovaná kopie, na níž se podílel G. Lucas, má brilantní obraz. Barvy pak připomenou dobové kolorované pohlednice, a vyvolávají tak dojem starší doby, časů gotických románů. 3,5* ()
Bohužel jsem jako první viděl remake s Pricem, takže mě bohužel originál moc nepřekvapil. Ale musí se uznat skvělé technické provedení. Na rok skvělé efekty, pár lekanců, a dokonce i barevnost. Ale jak jsem řekl Price je o dost charismatičtější než tady hlavní záporák. Silnější 3*. ()
Zdaleka nesdílím nadšení z Technicoloru, být film černobílý, dojem by byl daleko lepší. Je sice hezké vidět, jak vypadala moje milovaná Fay Wrayová v barvě, ale je to za cenu neatmosférického ukecaného thrilleru s několika hodně protivnými postavami. Úvodní požár v muzeu slibuje parádní podívanou, obsazení také, závěr je vynikající a znetvořený Lionel Atwill okouzlující, přesto to celkově moc nefunguje, příběh jen klouže po povrchu a všichni neustále a příliš mnoho žvaní. Moc bych chtěl dát víc, moc, posledních patnáct minut si zaslouží plný počet, ale předcházející hodina je prostě slabá. ()
Ani možná ne normalní film spíše zbytečný ve směs ničím zajímavý. ()
Bohužel tenhle horor mě moc nezasáhl. Remake s Vincentem Pricem se mi líbil mnohem víc. Tajemství muzea voskových figurín postrádalo hororovou atmosféru a také jakoukoliv dramatiku. Děj ani nebyl tak bohatý jako u pozdějšího remaku. Film byl proveden ve vybledlých Technicolorových barvách, to nebylo zase až tak špatné, ale možná že černobílé provedení by atmosféře přidalo. Za zmínku však rozhodně stojí opravdu hrůzostrašný make-up Lionela Atwilla. ()
Vynikajúco natočená dobovka, ktorá má svoje kúzlo skryté jednak v tom, že je to jeden z mála farebných filmov tej doby ( a myslím si, že čiernobiely formát by snímku nesekol ) a jednak v tom, že je svižný s akurátnou stopážou a vy filmom preletíte ako nič. ()
„Mystery of the Wax Museum“ není tak temným snímkem jako jeho o dvacet let mladší kolega s Vincentem Pricem, ale už je zde trochu ona atmosféra děsivého očekávání. Ta dosahuje vrcholu až se samotným závěrem, jimž lehce připomíná „Fantoma opery“. Díky zajímavému, dvoubarevnému provedení tehdejší podoby Techniocoloru má snímek svoje velmi specifické kouzlo. ()
Voskový horor v toku času.¬ Povídka (novela?) ve své době úspěšného amerického scénáristy z New Jersey Charlese Beldena o muzeu voskových figurín byla zfilmována třikrát.¬ Filmový přepis z r. 1933 zrežíroval pod názvem Mystery of the Wax Museum maďarský Američan Michael Curtiz, tento počin odpovídá průměrné kvalitě snímků té doby a není ničím překvapivý, lze také říci, že možnosti skryté v námětu z daleka plně nevyužil.¬ O dvacet roků později následoval House of Wax v režii rakouského Američana André de Totha, který se původního filmového přepisu držel téměř do slova, při čemž jako jedinou přidanou hodnotu k filmovému přepisu z r. 1933 můžeme vytknouti magickou postavu "gotického" herce Vincenta Priceho v hlavní úloze. (Vedlejší postavu, pomocníka, hraje známý "westernový" herec Charles Bronson, kterému bylo v době natáčení něco přes třicet roků; jeho proměna od této doby do doby natáčení westernu 'Tenkrát na západě' je téměř neuvěřitelná.)¬ Posledním přepisem je House of Wax z r. 2005 režírovaný Španělem Jaumem Collet-Serrou (známým nejspíše ve spojitosti s hororovým dramatem 'Orphan' z r. 2009). Tento přepis má společné s původní předlohou Beldenovou pouze voskové figuríny. Provedení odpovídá zcela současnému hororu "po španělsku" plus komerčně pojatým scénářům současnosti, z čehož vznikla poněkud nesourodá záležitost: chabý scénář je držen vysokou invencí režisérovou na úrovni slušné podívané.¬ Můj soud v obecné rovině o kvalitě jednotlivých zpracování Beldenovy povídky zní "kvalita přibližně stejná u všech tří zpracování, vždy slušný průměr". K nízkému hodnocení přepisu z r. 2005 nepřihlížím, považuji jej za nepřiměřeně odsuzující, neboť chabý scénář je vyvážen viditelně "hororovějším" zpracováním oproti starším přepisům. ()
MYSTERY OF THE VAX MUSEUM 1933 - film byl u nás znám pod názvem TAJEMSTVÍ PANOPTIKA. Na tehdejší dobu to byl velmi dobrý průměr.Jako technická zajímavost je, že celý film byl natočen barevně na tzv. dvoubarevný Technicolor. V těchto letech natočit barevný film - to byla naprosto vyjímka, neboť se jednalo o technicky velmi obtížnou věc. Spíše se točily barevně - zejména u velkofilmů pouze některé pasáže. ()
Jednu hvezdu navic za moji oblibenou Glendu. Vypada tady skvele a nadherne, a tahne to de facto cele na svych bedrech. Jemne jiskriva pre-code podivana.... ()
Několik let po vypálení muzea svým společníkem, se jeho majitel a sochař vrací ke své práci. Ke znovuotevření muzea vynalezl novou převratnou metodu tvorby figurín. Vytváří své sochy zaléváním mrtvých lidí do vosku. Avšak shánět některé modely je poněkud obtížné.. K tomuhle filmu jsem se dostal skrze dvdčko s filmem House of Wax z roku 1953, ke kterému je přiložený jako bonus (taky distributor mohl udělat české titulky i k bonusu, když hlavní film je má). Oba filmy jsou si hodně podobné (i když scénář není totožný) jak atmosférou, tak i výpravou. Není divu, když vycházejí z jedné divadelní hry. Kvalitou jsou zhruba na stejné úrovni ale tenhle byl první, a to se počítá. ***1/2 (30.8.2005) ()
Jako první jsem viděla verzi s Vincentem Pricem a líbila se mi o něco více. To ale neznamená že tato verze není povedená, a na svoji dobu je velice zdařilá, určitě za to může i to, že film je v barvě a opravdu tak o dost omládl, jak už tu bylo řečeno. ()
Absolutní nuda. Neznám divadelní hru, ale tohle byl děs. Nesympatická Florence mi lezla silně krkem a celý film to připomínalo velmi špatnou detektivku. S hodně přimhouřenýma očima dám dvacet a víc ani ň. ()