Mystery of the Wax Museum

Člověk by neřekl, že i více jak po 70 letech dokáže film tak hodně upoutat a děsit zároveň. Důkazem jest to, že jednou v neděli dopoledne se naše rodina chystala na nějakou návštěvu, pustili sme si tv jako kulisu a skončilo to tak, že na návštěvu sme dorazili s více jak hodinovým zpožděním...Zdařilý filmový počin. (02.02.2008)

Několik let po vypálení muzea svým společníkem, se jeho majitel a sochař vrací ke své práci. Ke znovuotevření muzea vynalezl novou převratnou metodu tvorby figurín. Vytváří své sochy zaléváním mrtvých lidí do vosku. Avšak shánět některé modely je poněkud obtížné.. K tomuhle filmu jsem se dostal skrze dvdčko s filmem House of Wax z roku 1953, ke kterému je přiložený jako bonus (taky distributor mohl udělat české titulky i k bonusu, když hlavní film je má). Oba filmy jsou si hodně podobné (i když scénář není totožný) jak atmosférou, tak i výpravou. Není divu, když vycházejí z jedné divadelní hry. Kvalitou jsou zhruba na stejné úrovni ale tenhle byl první, a to se počítá. ***1/2 (30.8.2005) (30.08.2005)

Bohužel tenhle horor mě moc nezasáhl. Remake s Vincentem Pricem se mi líbil mnohem víc. Tajemství muzea voskových figurín postrádalo hororovou atmosféru a také jakoukoliv dramatiku. Děj ani nebyl tak bohatý jako u pozdějšího remaku. Film byl proveden ve vybledlých Technicolorových barvách, to nebylo zase až tak špatné, ale možná že černobílé provedení by atmosféře přidalo. Za zmínku však rozhodně stojí opravdu hrůzostrašný make-up Lionela Atwilla. (21.01.2009)

„Mystery of the Wax Museum“ není tak temným snímkem jako jeho o dvacet let mladší kolega s Vincentem Pricem, ale už je zde trochu ona atmosféra děsivého očekávání. Ta dosahuje vrcholu až se samotným závěrem, jimž lehce připomíná „Fantoma opery“. Díky zajímavému, dvoubarevnému provedení tehdejší podoby Techniocoloru má snímek svoje velmi specifické kouzlo. (21.08.2017)

Voskový horor v toku času.¬         Povídka (novela?) ve své době úspěšného amerického scénáristy z New Jersey Charlese Beldena o muzeu voskových figurín byla zfilmována třikrát.¬                 Filmový přepis z r. 1933 zrežíroval pod názvem Mystery of the Wax Museum maďarský Američan Michael Curtiz, tento počin odpovídá průměrné kvalitě snímků té doby a není ničím překvapivý, lze také říci, že možnosti skryté v námětu z daleka plně nevyužil.¬                 O dvacet roků později následoval House of Wax v režii rakouského Američana André de Totha, který se původního filmového přepisu držel téměř do slova, při čemž jako jedinou přidanou hodnotu k filmovému přepisu z r. 1933 můžeme vytknouti magickou postavu "gotického" herce Vincenta Priceho v hlavní úloze. (Vedlejší postavu, pomocníka, hraje známý "westernový" herec Charles Bronson, kterému bylo v době natáčení něco přes třicet roků; jeho proměna od této doby do doby natáčení westernu 'Tenkrát na západě' je téměř neuvěřitelná.)¬                 Posledním přepisem je House of Wax z r. 2005 režírovaný Španělem Jaumem Collet-Serrou (známým nejspíše ve spojitosti s hororovým dramatem 'Orphan' z r. 2009). Tento přepis má společné s původní předlohou Beldenovou pouze voskové figuríny. Provedení odpovídá zcela současnému hororu "po španělsku" plus komerčně pojatým scénářům současnosti, z čehož vznikla poněkud nesourodá záležitost: chabý scénář je držen vysokou invencí režisérovou na úrovni slušné podívané.¬                 Můj soud v obecné rovině o kvalitě jednotlivých zpracování Beldenovy povídky zní "kvalita přibližně stejná u všech tří zpracování, vždy slušný průměr". K nízkému hodnocení přepisu z r. 2005 nepřihlížím, považuji jej za nepřiměřeně odsuzující, neboť chabý scénář je vyvážen viditelně "hororovějším" zpracováním oproti starším přepisům. (01.06.2019)