Alfréde, Alfréde!

Celou dobu jsem nesmírně bavil, co dokáže s chlapem a jeho životem vyčarovat ženská. Já to říkám pořád, ženy jsou nej bytosti na planetě, ale tenhle film by měl sloužit jako zdvižnej prst nám mužům a pustit ho chlapovi v momentě kdy se rozhoduje se žádostí o roku, nevím, nevím. Samozřejmě film je komedie, takže je tady x věcí vyhnáno do extrému a Dustin co by moula je jedinečnej a je úplnej brouček. Ze všeho nejvíc mě bavili ty jeho ironický hlášky zejména kontext zavřenýho Monte Christa plánující utěk a snahu Alfréda útect od své ženy neměl chybu. Nebo výlet do hor se svou ženou "čekal jsem že to bude strašný, ale předčilo to i moje nejhorší očekávání" a následný teatr. Stejně tak když se Stefania u oběda dlouze koukne na Alfreda a řekne "miláčku dal by si mi svou hlavu". Ona i otázka "komu by si dal svou ledvinu mě nebo svýmu tátovi? patřila do kategorie smrtících, nicméně tady si Dustin z odpovědí poradil grandiozně. Po tomhle filmu se při pohledu na ženskou musí nejeden chlap rozklepat strachy. Zábava od začátku do konce. (23.04.2018)

Bláznivá komedie o tom, že žena, kterou jste si vzali za manželku, dokáže udělat z vašeho života peklo (28.01.2006)

Že na sousloví ,,italské manželství" je něco víc než jen předsudky a předpojatost okolních národů, vcelku trefně odráží filmografie italského režiséra Pietra Germiho, jejímž typickým (a pro mne osobně nejlepším) zástupcem je právě tato rozverná komedie. Typově i herecky vynikající Dustin Hoffman v roli nejdříve nesmělého mládence a posléze manžela pod pantoflem, který si nevědomky vybral skutečnou fúrii a prošel domácím očistcem...Hodně zajímavá je střihová skladba, Germiho střihač často stříhá za sebe několik záběrů švenků a jízd kamery, v nichž pak dominuje pohyb jedním imaginárním směrem, což používá v sekvencích, v nichž je vyjádřena nějaká elipsa či zrychlení děje a tato nezvyklá střihová sekvence dějovou zkratkovitost dané pasáže umocňuje... Alfréde, Alfréde! je pěkný film a z našeho středoevropského hlediska mírně nadsazená komedie, která z odstupu času vyznívá docela patriarchálně - manželství je chomout, žena převtělený ďábel a muži je nejlépe samotnému... (13.01.2009)

Takova studie jednoho manzelstvi, ktera sice neni tak drsna, jako Valka Roseovych, ale princip je podobnej. Sice netusim, kde se v italskym filmu mluvenym italsky vzal Hoffman, ale je tradicne skvelej. Film sleduje Hoffmana od jeho seznameni s sexy Stefanii Sandrelli, ktera je nejdriv pozorna a posila zamilovany psanicka, pak je blazniva a posila psanicka neustale, neustale telefonuje a skoro bez prestani otravuje a nakonec je to vylozene mrcha, ktera Hoffmana prakticky vystve z domu. Trosku problem je, ze celej film je natocenej vlastne jako vypraveni, dialogu tu je minimum a vetsinou jen Hoffman rika, na co mysli, co a proc dela a podobne a obcas to je tak zbytecne moc ukecany a postavy nemaj prostor, aby se poradne rozehrali. Ale i pres to je to vtipna romanticka komedie, ktera prijemne odsejpa, akorat konec uz je zbytecne natahovanej a o nakejch 20 minut by to slo urcite zkratit. (31.03.2009)

Dnes už poněkud vyčichlá satirická komedie, ve své době jakýsi zábavný útok na italské rozvodové zákony, na instituci manželství, nebo na svérázné představy o morálce. O něco málo víc se mi líbil režisérův poslední film, sarkastický "Rozvod po italsku", ale filmů na toto téma bylo natočených jistě dalkeo víc. Germimu však nelze upřít že zde šikovně využil Hoffmanovi popularity (do té doby vynikající tituly jako, Absolvent, Malý veký muž nebo Strašáci) a udělal dobře, bez něj by byl film mnohem hůře stravitelný. (19.01.2010)

"Co tvé manželství, už jsi ji uškrtil?" Zamilovaný chlap nepřemýšlí mozkem, ale orgánem umístěným o přibližně 80 centimetrů níže a to je naše základní životní slabost. Alfréd nebyl jiný a když dostal možnost ulovit okouzlující Marií Rosu, tak nezaváhal. Po svatbě mu však ženuška nemilosrdně srazila z očí růžové brýle a stala se z ní již o něco méně okouzlující saň, která svému milovanému choti nedopřála ani vteřinu klidu. Já se u toho bavil tak, že jsem několikrát skoro až rebelsky přestal loupat brambory a nakonec jsem šťastně usnul s pocitem, že v tom nejsem sám. (07.04.2016)

Tož dobré to bylo (už vím, že si nemám brát Italku), ale musel jsem při tom neustále myslet na Přátele kopretiny. Ti se mi líbili mnohem víc. (21.01.2010)

Je zvláštní, jak rychle se "ještěsoučasné" stává "užhistorickým". Film, svým dějem nikoliv náhodou položený do doby těsně před uzákoněním rozvodu v papežské zemi, popisuje s anatomickou důsledností všechny stíny nedobrovolného soužití, zaštítěného svátostí křesťanskokatolického sňatku a dobové mravní zvyklosti a obohacené o skvěle vystižený portrét ženské fúrie. Komediální potenciál snímku do svého výkonu nejvíce soustředil a také nejlépe využil vynikající Dustin Hoffman, nezaostali však ani ostatní, zejména představitelky hlavních ženských rolí Stefania Sandrelli a Carla Gravina. Toto "manželství po italsku" je v tomto případě podstatně více woodyallenovskou férií, v níž je právě hoffmanovským přínosem její nezaměnitelně jedinečné italské zakotvení. Dobře vyznívají i letmo načrtnuté postavy všech rodičů a ještě lépe atmosféra soudobé života v soudobé italské společnosti. Komedie tak zůstává komedií, humor humorem a radost z kvalitního filmu radostí ze skutečného uměleckého díla. Myslím, že to platí i dnes, takřka čtyřicet let po prvním uvedení tohoto zralého filmu předního italského režiséra své doby. (13.08.2009)

No jejdamane, to bylo grandiózní pokoukáníčko! I tohle s námi muži mohou ženy udělat. Ač se to zdá být takřka nemožné a nikdo z nás si nic podobného dozajisté nepřipouští. Dustin Hoffman je v roli roztomilého nekňuby naprosto excelentní, docela by mě zajímalo, nakolik si na něj hrál a nakolik jím je i ve skutečném životě...? Něco málo k hudbě; ona nebyla nejsložitější, to souhlasím. Ovšem ten jeden prostinký motivek parádně podkresloval groteskní absurditu celého příběhu. Soukromá poznámka: Jirko, taky jsi nás v tom viděl? Vždyť ono to (s trochou nadsázky) bylo celé o nás a o našich již pominuvších trablech. (19.01.2010)

Tato režijní rozlučka Pietra Germiho s filmovým světem sice nepatří k tomu nejlepšímu, co nám tvorba tohoto italského klasika může nabídnout, ale rozlučka je to velmi důstojná. Komedie vychází z režisérova tradičního námětu společenské satiry. Dobová italská společnost se svým konzervativním přístupem byla po mnoho let ideálním tématem lidové zábavy Germiho filmů. Vztahy k rodině, církvi, manželství. Doba přinesla společenské změny a i o nich je tento film. Liberalizace společenských mravů koncem 60. let přetavila rozvod ve veřejností tolerovaný akt. Obsazení Dustina Hoffmana do role Alfréda, se ukázala být dobrou volbou. Postava submisivního, ženou snadno manipulovatelného muže, se podobá úspěšnému Absolventovi , jen s tím rozdílem, že zde nedochází k přerodu charakteru hlavní postavy. Ve výsledku šlo o sázku na jistotu. Marný boj Alfréda v kleci manželské, kdy je týraný hysterickou manželkou i její rodinou, probouzí krom smíchu i soucit. Neb taková domácí jednostranná „Itálie“ může mít nečekané dohry. Nakonec i možný únik z manželství pomocí rozvodu, se může zdát jen dočasným a neuspokojivým řešením. Tento film lze bez přehánění považovat za varovně zdvižený prst před svátostí manželskou. Je to takový ten Germiho úsměvný, rošťácký šťouchanec, který již sice nepůsobí tak silně, jako tomu bylo u starších snímků, ale stále dost silně na to, aby pobavil. Zejména fanouškům vynikajícího Dustina Hoffmana vřele doporučuji. (22.08.2014)

Je zrejmé, čo chcú tvorcovia svojim filmom povedať, aké témy otvárajú a že k tomu využívajú dosť výraznú štylizáciu. Herci hrajú expresívne, vyjadrujú síce presne to, čo ľudia v manželstve zažívajú, v tomto prípade skôr muži, avšak podľa mňa toto komediálne a zároveň veľmi cynické dielko nezostarlo zrovna najlepším spôsobom. Osobne mi umelecký zámer, že postavy nepôsobia ako živé viacrozmerné bytosti, príliš nesadol. Ak by bol Afréd, Alfréd skutočne vtipný a nielen trefný (otázka rozvodov), tak by mi to nevadilo. Takto sa len nejeden divák bude čudovať, prečo si tú ženu vlastne Hofmann zobral a prežil s ňou toľké roky života. Ale ide o vec vkusu. (17.08.2023)

Smolař se nezapře, a teď si to představte. Do určitého věku si ani nevrznete, protože jste příliš slušný a nesmělý. Pak někoho potkáte zrovna ve chvíli, kdy už pro vás kompromisy nejsou problém. A Marie Rosa vám udělá ze života kůlničku na dříví. Výborný Ondřej Vetchý (tohle spojení napadlo Elmara Klosse?) v Hoffmanově těle vám barvitě popíše, co taková šílená ženská umí. Zábavná, a velmi hořká komedie o jednom nepovedeném manželství. Téma rozvodu by v dnešní době už nešlo takhle do šroubku rozebrat, a ta základní premisa - vzal jsem si ženskou, která mě ničí a chci si místo ní vzít svou sestřenku, ale rozvod není možný, tak starou musím zabít a už předem si připravit polehčující okolnosti abych nedostal moc velkej flastr - je geniální. Já bych si na rande šesti sice vybral tu zrzku, Alfrédovi se ale nikdo nemohl divit, že mu to bylo jedno. Hiking jako fenomén volného času. (12.12.2016)

19. 1. 2010 - 10% (31.01.2010)

Pôsobiva a trefna studia manzelstva medzi jednym nesmelym chudacikom (Hoffman) a riadnou potvorou (Stefania Sandrelli), ktora ho ma obmotaneho okolo prstu a robi si s nim, co chce. Az toho nakoniec zacne mat plne zuby a zacne hladat spôsob ako z manzelstva uniknut. Pribeh je podany z pohladu hlavneho hrdinu, ktory nam cely film rozprava, co vlastne nedovoluje hercom rozohrat nejake prepracovanejsie vykony, ale prakticky predvadzaju len zakladne grimasy. Vdaka tomu to nie je poriadne dramaticke a tvorcovia ani nepritlacili na pilu, aby to bolo nadupane humorom. Co je skoda, lebo scena: Sedim na hajzlu a seru, je genialna a keby bolo takych viac, tak to mohla byt nadupana vztahova komedia. Ale cely cas to je rozhodne nadpriemerny film u ktoreho ste zvedavy jak sa to skonci a zaver je vydareny, takze som rad, ze som si doplnil dalsi menej znamy film s Hoffmanom. 6/10. (28.04.2017)

Vyloženě trapná komedie, v níž se není čemu zasmát. Jedna hvězdička snad jen ze sympatie k Hoffmanovi. (22.12.2006)

Pietro Germi se komediím na téma italského manželství věnoval opravdu pilně. Tímto posledním snímkem důstojně zakončil své dílo. Děj se odehrává v době, která bezprostředně předcházela uzákonění rozvodu v Itálii a době těsně po. Také na rozdíl od prvního sňatku, se Alfréd podruhé žení již na radnici. Křesťanskokatolický sňatek už není doménou. Atmosféra tehdejšího "italského" způsobu života je nezaměnitelná a nádherně vystižená v chování se všech rodičů hlavních hrdinů. Dustin Hoffman padl do role jak ušitý a Stefania Sandrelli se tu již objevuje jako správná ženská časovaná bomba. V předchozích filmech byla spíš to tichou a ušlápnutou. Upřimně řečeno tohle mít doma, tak nevím . Komedie s příjemným humorem, je i po svých čtyřiceti letech úsměvná a směle jí řadím mezi skutečná umělecká díla. (21.02.2012)

Jediny dovod, preco komentujem tento priemerny taliansky film je ten, ze tu hral Enzo Cannavale /Piedone L´Africano, Policajt Drabem/. 60 % (01.10.2014)

Kámoš má Mariu Rosu za ženu 😂😂kdyby tu nehrál Hoffman, tak to ani nedokoukaam... (26.10.2020)

"Ahoj miláčku, kdepak jsi a co děláš? Sedim na hajzlu a seru!" (31.01.2010)

Příjemná satirická komedie o jednom italském manželství, z něhož byl muž vysvobozen rozvodem, novinkou v italské společnosti. Nesmělý Alfredo Sbisà (dobrý Dustin Hoffman s hlasem Ferruccia Amendoly) se stává obětí hysterky, která mu veškeré příjemnosti života proměňuje v utrpení očistce. Z jeho ideálu se stává noční můra, která zcela ovládne jeho život, aby pak pomaloučku a po krůčkách v přítmí znovu ochutnával všechny krásy života. A konečně poznal ženu svých snů. Maria Rosa Cavaroni, později Sbisà (dobrá a půvabná Stefania Sandrelli) vyžaduje po svém obdivovateli veškerou pozornost. Veškeré dění s důmyslnou precizností strhává výlučně na sebe, s neochvějnou neodbytností vyžaduje důkazy lásky, neotřele zničí jeho osobní život, aby se stal jejím panáčkem a uskutečňovatelem jejich přání. Všeho ale moc škodí, a její loutka nakonec najde dost sil, aby se vzepřela své noční můře. Z dalších rolí: Alfrédova nová přítelkyně a konečně vytoužená žena Carolina Betti (zajímavá Carla Gravina), s nezkrotnou touhou po životě, přísný a nesmlouvavý otec Marie Rosy (Saro Urzì), bojující za dceřino dobro, Alfrédův hodný otec (Luigi Baghetti), utíkající před Marií Rosou na venkov, a Alfrédův přítel Oreste (Duilio Del Prete), užívač života a žen. Zábavné, ironické, a varovné pro muže před nejistým vstupem do manželství. Navíc mi to nastavilo zrcadlo vzpomínek k mému jednomu vztahu, ze kterého jsem nakonec rád odešel, neboť bylo zničeno skoro vše v mém životě. Přesto je to velmi vtipná a příjemná podívaná, s příjemným rozverným nadhledem na italskou společnost, její zvyklosti a mravy. (07.07.2012)