poster

Alfréde, Alfréde!

  • italský

    Alfredo, Alfredo

Komedie

Itálie / Francie, 1972, 98 min

  • sportovec
    *****

    Je zvláštní, jak rychle se "ještěsoučasné" stává "užhistorickým". Film, svým dějem nikoliv náhodou položený do doby těsně před uzákoněním rozvodu v papežské zemi, popisuje s anatomickou důsledností všechny stíny nedobrovolného soužití, zaštítěného svátostí křesťanskokatolického sňatku a dobové mravní zvyklosti a obohacené o skvěle vystižený portrét ženské fúrie. Komediální potenciál snímku do svého výkonu nejvíce soustředil a také nejlépe využil vynikající Dustin Hoffman, nezaostali však ani ostatní, zejména představitelky hlavních ženských rolí Stefania Sandrelli a Carla Gravina. Toto "manželství po italsku" je v tomto případě podstatně více woodyallenovskou férií, v níž je právě hoffmanovským přínosem její nezaměnitelně jedinečné italské zakotvení. Dobře vyznívají i letmo načrtnuté postavy všech rodičů a ještě lépe atmosféra soudobé života v soudobé italské společnosti. Komedie tak zůstává komedií, humor humorem a radost z kvalitního filmu radostí ze skutečného uměleckého díla. Myslím, že to platí i dnes, takřka čtyřicet let po prvním uvedení tohoto zralého filmu předního italského režiséra své doby.(13.8.2009)

  • Pepinec
    *****

    No jejdamane, to bylo grandiózní pokoukáníčko! I tohle s námi muži mohou ženy udělat. Ač se to zdá být takřka nemožné a nikdo z nás si nic podobného dozajisté nepřipouští. Dustin Hoffman je v roli roztomilého nekňuby naprosto excelentní, docela by mě zajímalo, nakolik si na něj hrál a nakolik jím je i ve skutečném životě...? Něco málo k hudbě; ona nebyla nejsložitější, to souhlasím. Ovšem ten jeden prostinký motivek parádně podkresloval groteskní absurditu celého příběhu. Soukromá poznámka: Jirko, taky jsi nás v tom viděl? Vždyť ono to (s trochou nadsázky) bylo celé o nás a o našich již pominuvších trablech.(19.1.2010)

  • B!shop
    ****

    Takova studie jednoho manzelstvi, ktera sice neni tak drsna, jako Valka Roseovych, ale princip je podobnej. Sice netusim, kde se v italskym filmu mluvenym italsky vzal Hoffman, ale je tradicne skvelej. Film sleduje Hoffmana od jeho seznameni s sexy Stefanii Sandrelli, ktera je nejdriv pozorna a posila zamilovany psanicka, pak je blazniva a posila psanicka neustale, neustale telefonuje a skoro bez prestani otravuje a nakonec je to vylozene mrcha, ktera Hoffmana prakticky vystve z domu. Trosku problem je, ze celej film je natocenej vlastne jako vypraveni, dialogu tu je minimum a vetsinou jen Hoffman rika, na co mysli, co a proc dela a podobne a obcas to je tak zbytecne moc ukecany a postavy nemaj prostor, aby se poradne rozehrali. Ale i pres to je to vtipna romanticka komedie, ktera prijemne odsejpa, akorat konec uz je zbytecne natahovanej a o nakejch 20 minut by to slo urcite zkratit.(31.3.2009)

  • GilEstel
    ***

    Tato režijní rozlučka Pietra Germiho s filmovým světem sice nepatří k tomu nejlepšímu, co nám tvorba tohoto italského klasika může nabídnout, ale rozlučka je to velmi důstojná. Komedie vychází z režisérova tradičního námětu společenské satiry. Dobová italská společnost se svým konzervativním přístupem byla po mnoho let ideálním tématem lidové zábavy Germiho filmů. Vztahy k rodině, církvi, manželství. Doba přinesla společenské změny a i o nich je tento film. Liberalizace společenských mravů koncem 60. let přetavila rozvod ve veřejností tolerovaný akt. Obsazení Dustina Hoffmana do role Alfréda, se ukázala být dobrou volbou. Postava submisivního, ženou snadno manipulovatelného muže, se podobá úspěšnému Absolventovi , jen s tím rozdílem, že zde nedochází k přerodu charakteru hlavní postavy. Ve výsledku šlo o sázku na jistotu. Marný boj Alfréda v kleci manželské, kdy je týraný hysterickou manželkou i její rodinou, probouzí krom smíchu i soucit. Neb taková domácí jednostranná „Itálie“ může mít nečekané dohry. Nakonec i možný únik z manželství pomocí rozvodu, se může zdát jen dočasným a neuspokojivým řešením. Tento film lze bez přehánění považovat za varovně zdvižený prst před svátostí manželskou. Je to takový ten Germiho úsměvný, rošťácký šťouchanec, který již sice nepůsobí tak silně, jako tomu bylo u starších snímků, ale stále dost silně na to, aby pobavil. Zejména fanouškům vynikajícího Dustina Hoffmana vřele doporučuji.(22.8.2014)

  • Jeanne
    *****

    Poslední Germiho komedie je z jeho filmů nejvíc žánrově a stylově jednoznačná. Alfrede, Alfrede je natočeno bez všech těch rozpačitých míst oscilujících mezii dramatickými scénami až buranskou rodinnou komedií (na rozdíl od Svedená a opuštěná, Rozvod po italsku). Příjemnou barevnost, tolik typickou pro zdařilé barevné filmy 70. let plnou hřejivých oranžovýh tónů střídají ještě příjemnější výjevy z horských výletů hlavních postav... Záběry přes hledáček zrcadlovky ulpívající na květince dodávájí filmu vůni zaujetí z práce na díle. Ukázkově dynamické montáže s typickou hudbou Germiho filmů sestávají ze záběrů na střídající se kostýmy a paruky osudových žen okolo Dusttina Hoffmana (který též výborně zapadá do italské kultury). Germiho fetiš Stefania Sandrelli tu již není tolik křehkou, mladou a hloupou dívkou, jako ve starších režisérových filmech, ale to neznamená, že by její postava byla méně šílená žena (spíš naopak). Obsazením Carly Graviny do role další Alfrédovy osudové ženy se Germi ani na konci života nezpronevěřil svému obdivu vysokých a hubených typů ženských postav, tolik vzdálených od ideálu tardiční Italky (natož pak takové, co se musí vyskystnout u Felliniho filmů...).(26.2.2006)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace