Alfréde, Alfréde!

Dustin Hoffman šikanován Stefaniou Sanderli! No takové něco si mohl vymyslet akorát Pietro Germi. 2 roky před svou smrtí točí génius vztahů muž-žena tuto komedii, která se jakoby nesměle rozjíždí, ale pak je to masakr. Nenajdete tam takový brilantní humor ala Svedená a opuštěná, je to spíš tragedie s roztaženou hubou. Film je perfektně zahraný, ta myšlenka je skvělá i když chvílemi děsivá " Já ji nenávidím....Proč udělali tuhle věž?... Další den jsem se pokusil jít dál... byl jsem v baru...byl jsem na svobodě!". Jakoby Pietro chtěl celému světu říct: Milovali jste tuto hrdinku mých filmů ale teď se dozvíte pravdu. Je to mrcha, která žere rybí hlavy, pobíhá po bytě v kalhotkách a buzeruje služebné. Souložit s ní musíte právě od 10.30 kdy má zvýšenou plodnost. Zničila Dustina Hoffmana a zničí i vás. Taková je Stefania! Anebo to myslel jinak? Zeptejte se ho až zhebnete. (05.02.2010)

Svedený Pietro.¬         Tentokrát se Pietro Germi, italský režisér úspěšných dobových komedií, nechal příliš svésti představou, že vyhledávaný kalifornský herec Dustin Hoffman v hlavní úloze bude i zárukou celkové kvality snímku. Ano, Hoffman táhne celé dílo, ale nikoli k mimořádně dobré komedii, zachraňuje ji před přílišnou trapností mající původ v přemíře nadsázky obracející komedii k pouťovému představení. Tentokrát se tedy scénář panu Germimu zrovna moc nepovedl (Germi je všech svých dobrých komediích režisérem i scénáristou). Hudba Carla Rusticheliho (provázející snad všechny Germiho komedie) je tradičně skvělá a vhodná a s spolu s výkony herců a režií zachraňuje co se dá na "nadsázkovém" scénáři.¬                 Ve srovnání s jinými Germiho snímky, jako "Rozvodem po italsku (1961)" s výborným M. Mastroiannim, mimořádně podařenou "Svedenou a opuštěnou (1964)" či povídkovým snímkem "Dámy a pánové (1966)" je "Alfréde, Alfréde (1972)" dílkem zřetelně nejslabším, které hodnotím pouhým průměrem, což znamená — zaokrouhlujeme-li správně při sudé číslici směrem dolů — zisk dvou hvězdiček. (17.02.2022)

Celou dobu jsem nesmírně bavil, co dokáže s chlapem a jeho životem vyčarovat ženská. Já to říkám pořád, ženy jsou nej bytosti na planetě, ale tenhle film by měl sloužit jako zdvižnej prst nám mužům a pustit ho chlapovi v momentě kdy se rozhoduje se žádostí o roku, nevím, nevím. Samozřejmě film je komedie, takže je tady x věcí vyhnáno do extrému a Dustin co by moula je jedinečnej a je úplnej brouček. Ze všeho nejvíc mě bavili ty jeho ironický hlášky zejména kontext zavřenýho Monte Christa plánující utěk a snahu Alfréda útect od své ženy neměl chybu. Nebo výlet do hor se svou ženou "čekal jsem že to bude strašný, ale předčilo to i moje nejhorší očekávání" a následný teatr. Stejně tak když se Stefania u oběda dlouze koukne na Alfreda a řekne "miláčku dal by si mi svou hlavu". Ona i otázka "komu by si dal svou ledvinu mě nebo svýmu tátovi? patřila do kategorie smrtících, nicméně tady si Dustin z odpovědí poradil grandiozně. Po tomhle filmu se při pohledu na ženskou musí nejeden chlap rozklepat strachy. Zábava od začátku do konce. (23.04.2018)

Že na sousloví ,,italské manželství" je něco víc než jen předsudky a předpojatost okolních národů, vcelku trefně odráží filmografie italského režiséra Pietra Germiho, jejímž typickým (a pro mne osobně nejlepším) zástupcem je právě tato rozverná komedie. Typově i herecky vynikající Dustin Hoffman v roli nejdříve nesmělého mládence a posléze manžela pod pantoflem, který si nevědomky vybral skutečnou fúrii a prošel domácím očistcem...Hodně zajímavá je střihová skladba, Germiho střihač často stříhá za sebe několik záběrů švenků a jízd kamery, v nichž pak dominuje pohyb jedním imaginárním směrem, což používá v sekvencích, v nichž je vyjádřena nějaká elipsa či zrychlení děje a tato nezvyklá střihová sekvence dějovou zkratkovitost dané pasáže umocňuje... Alfréde, Alfréde! je pěkný film a z našeho středoevropského hlediska mírně nadsazená komedie, která z odstupu času vyznívá docela patriarchálně - manželství je chomout, žena převtělený ďábel a muži je nejlépe samotnému... (13.01.2009)

Pietro Germi se komediím na téma italského manželství věnoval opravdu pilně. Tímto posledním snímkem důstojně zakončil své dílo. Děj se odehrává v době, která bezprostředně předcházela uzákonění rozvodu v Itálii a době těsně po. Také na rozdíl od prvního sňatku, se Alfréd podruhé žení již na radnici. Křesťanskokatolický sňatek už není doménou. Atmosféra tehdejšího "italského" způsobu života je nezaměnitelná a nádherně vystižená v chování se všech rodičů hlavních hrdinů. Dustin Hoffman padl do role jak ušitý a Stefania Sandrelli se tu již objevuje jako správná ženská časovaná bomba. V předchozích filmech byla spíš to tichou a ušlápnutou. Upřimně řečeno tohle mít doma, tak nevím . Komedie s příjemným humorem, je i po svých čtyřiceti letech úsměvná a směle jí řadím mezi skutečná umělecká díla. (21.02.2012)