Pěrvoklassnica
Odvážna školáčka
Obsahy(1)
Malá Maruška nastupuje do školy, kterou si brzy zamiluje. Potkává tu kamarádky, setkává se s autoritou soudružky učitelky, která je moudře učí, jak se stát poctivými a spolehlivými žačkami. Maruška zažívá příhody radostné i méně radostné, ovšem své okolí nejvíce vyděsí, když se s kamarádkami vydá pro kočičky a zabloudí v lese. Jak vše dopadne? (cheyene)
(více)Recenze (9)
Ten socialismus z toho tak krásně dýše! :) Ovšem není to vůbec na škodu. Herecké výkony, zejm. Tamary Makarové a Natašky Zaščipinové, jsou pro mě dostačující a docela i autentické, chvílemi jsem dost vzpomínal na svá první přečtená a inkoustem napsaná písmenka. Děti jsou si v první třídě podobné - v socialistických zemích i v kapitalistických. ()
Tendenční netendenční – Odvážná školačka na poli sovětských dětských filmů dodnes kraluje hlavně díky své bezprostřednosti a prosté naivitě. Ilja Frez, autor převážně pro mladé, do hlavní role Marusje obsadil nevinnou Natašu Zaščipinovou, která si vysekla figuru houževnaté a zpočátku sobecké dívky, jež ovšem na konci dozná těch pravých mravních hodnot. Negativum se ale vydouvá v nekompaktnosti, rozfázovanosti na jednotlivé kapitoly/úryvky (Jak šla Marusja poprvé do školy, Jak Marusja poprvé dostala známku, Jak Marusja poslouchala vyprávění o Leninovi aj.). Kouzelná Marusja tak má alespoň paletu možností na rozvádění svých „mouder“ (u nich se musí pousmát i největší morous) a eskapád, z nichž potěší ty se zlobivým Serjožou. Nechci vypadat dětinsky, ale Odvážná školačka je pro mě minimálně o třídu lepší než např. Timur a jeho parta ()
Odvážna školáčka sa objavil v našich kinách okamžite ešte v roku 1948 a nasledujúce roky socializmu nás obšťastňoval neustále. Vrátil som sa k nemu, aby som si oživil spomienky na drzú premúdrelú prváčku, a musím skonštatovať, že ma srala aj teraz. V podstate je ten film neškodnou rodinnou záležitosťou, okamžite natočenou podľa knižky Jevgenija Lvoviča Švarca ( Prváčka, 1948 ), a mohlo to dopadnúť oveľa lepšie, keby do toho nenapasovali "rozprávku o Leninovi", čím sa prezradil hlavný motív tohto projektu. ()
Odvážná školačka byla jedna z knih, kterou mi bylo přetrpět někdy ve 3. či 4. třídě, načež byl drtivý dopad tohoto literárního skvostu umocněn návštěvou povinného filmového představení. Asi první kniha (aspoň, co si pamatuji) o pravdivosti jejíhož děje jsem zapochyboval i ve věku, kdy pohádky Boženy Němcové pro mne bylo zcela realistické dílo. Totiž ta pasáž, kde Maruška nemůže usnout, neb musí číst prý úžasně poutavou knihu o Leninovi. Tak tomu jsem se již tehdy zdráhal uvěřit neb mé tehdejší zkušenosti s Leninem nenaznačovaly, že by to bylo něco zábavného. Jinak je ten film vskutku destilát stalinistické propagandy maskované za dětský film. Hlavní hrdinka je nechutně snaživá zrůdička, která když dostane 10 dkg moci (má službu), s neskrývanou rozkoší šikanuje všechny své spolužačky. A samozřejmě se nechce své moci vzdát. Ten rozjuchaný konec s uniformovanými školačkami zpívajícími sbory pod portrétém vůdce jistě inspiroval severokorejské mocipány. ()
S žákyní první třídy v roce 1948 jsem se nesetkal, stejně ta jako mé vnučky ze současné první a páté třídy. Film jsme ale společně zhodnotili jako zajímavý a přínosný. Primitivní dělení kapitol odpovídá dětskému myšlení - můj syn Pavel napsal na začátku první třídy knihu "Příběhy kocourka Fremonda", která je podobně členěna na kapitoly: Jak Fremod chytal zloděje, Ja se Fremond učil malovat atd. Na tento Štědrý den jsme ji se starším synem (za 14 dní mu bude čtyřicet) opět zdigitalizovali, ilustrace oskenovali a dali mu ji pod stromeček. A tohle byl takový nesmělý dárek žákyni první třídy vnučce Zuzance, přesotže jsem knihu ani film dosud neznal (název samozřejmě ano). ()
S útlou knížkou Jevgenije Švarce z roku 1956, vyzbrojena chabými jazykovými znalostmi, podívala jsem se na tento roztomilý dětský film v původním znění. Chtělo by to titulky! Originalita snímku, jednotné školní uniformy, přirozené živé herectví Natašky Zaščipinové v roli malinké školačky Marušky Orlovové i její přívětivé a starostlivé učitelky Tamary Makarovové, jsou skvělým pohledem do dětského školního světa a začínajících žákovských povinností v poválečném Sovětském svazu. Film je rozdělen vloženými předěly stejně jako knížka do několika kapitol, protože jednotlivé příhody a zážitky netvoří souvislou dějovou linku. I když tento film určitě patří do zlatého fondu ruské kinematografie, nevím jak by se líbil dnešním prváčkům vyzbrojeným mobily a tablety, ale kdo ví. Možná, že by je okouzlil stejně jako mě svou jednoduchostí a bezprostředností, protože ani dnešním dětem nechybí cit a touha po přátelství, stejně jako kdysi nám, když jsme měli tuto knížku jako školní četbu. ()
Ráda jsem tuhle knížku četla jako dítě na prvním stupni ZŠ a ráda se podívala i na film. Ničím se mi neprotivil, líbil se mi i knížka, prostě dílo poplatné své době. Ale neublíží. Děti jsou v každé době stejné. Komu se to nelíbí, nemusí koukat. ()
No áno, dýchne na vás iná doba... ale práve preto je to tak zaujímavé. Napriek tomu, že sa to zrodilo niekde v ZSSR. ()
Ráda jsem četla jako díttě tuto knihu a podívala se i na filmové zpracování. ()