Návrat marnotratného syna

Aby bylo možné Návrat marnotratného syna (název zde samozřejmě odkazuje na známé Ježíšovo podobenství o Boží lásce a slitovnosti) docenit, je třeba se oprostit od realistického a psychologizujícího čtení, které by jej chápalo jako rodinné drama, kde mají postavy reprezentovat autentické, uvěřitelné osoby. Jde totiž především o vrstevnatou alegorii, která odkazuje nejen na Bibli (a obecně abrahámovské náboženské tradice), ale především na deziluzi z neúspěchu násirovského pan-arabského projektu - ostatně viz scény z Násirova pohřbu a zasazení děje mezi (pro Egypt potupnou) Šestidenní a Jomkipurskou válku. Vezmeme-li v úvahu tuto politickou optiku, pak je (dle mého velmi působivý) závěr zároveň tvrdě kritický k cestě, kterou se porevoluční Egypt vydal a zároveň optimistický, neboť vkládá naději do mladší generace. (13.11.2020)

Zasvěcený komentář: https://www.avoir-alire.com/le-retour-de-l-enfant-prodigue-la-critique (04.07.2019)

Pomalu si ujasňuji, že tvorba Júsúfa Šahína pro mě znamená především autobiografickou sérii filmů Alexandrie... a až v druhé nebo třetí řadě zůstávají zatím snad všechny ostatní snímky slavého egyptského filmaře, které jsem viděl a vůbec nepovažuji za špatné je vidět, jen snad i pro často silné navázání na egyptské či orientální reálie, kulturu a tradice mi toho většinou moc neřeknou a nenadchnou mě tak, jak bych si přál. Nebo mi připadají zbytečně rozvláčné či časem prošlé. Návrat marnotratného syna se mi z nich líbil nejvíce, i když jsem v něm nebyl schopen vnímat žádnou avizovanou alegorii. Příběh jedné rodiny, o dvou bratrech, s důrazem na sociální rodinné pozadí byl nosný a dostatečně zajímavý, celkem na mě zapůsobil vykřeslením rozdílů mezi nejstarší přítomnou generací ztělesněnou dědou, který se uchyluje k pokojnému rodinnému dýchánku s gramofonem, zatímco neklidná mládež inklinuje k veřejné vzpouře a radikálně rebelským postojům. Slibný děj však pravidelně rozmělňují muzikálová čísla, která mi snad s jednou výjimkou připadala nanejvýš průměrná, v případě dlouhého ploužáčku loučící se slečny až kýčovitě otravná... Dalšímu Šahínovu filmu mimo alexandrijskou sérii opět nejsem schopen dát víc, než lepší 3 hvězdičky, ač bych rád. [65%] (23.11.2022)

kviff54 Tento film opravdu neni pro me. Egyptsky Bollywood v nejhorsim slova smyslu: strasni herci, hrozne vypraveny a pro me nezazivny pribeh, odpudive pisnicky a ten nejkrvavejsi konec? To bych se vysmal. Tohle byla fakt spatna volba. (01.07.2019)

Egyptská kinematografie zřejmě není pro mě. Toto bylo totiž pro mě nesnesitelně dlouhé utrpení. Opravdu bych nevěřila, že zrovna na festivalu v Karlových Varech narazím na film, který se mi bude tak moc protivit. Přes ředění jinak potenciálně zajímavého dramatu nemelodickými a vůbec nedobrými písničkami se prostě přenést nedokážu. Zejména písnička o loučení se se školou mi připadala naprosto irelevantní - silně pochybuju, že existuje někdo, kdo by měl tak moc rád svou školu, a to ani v Egyptě. Kdyby nebylo těch písniček, bylo by to i na tři hvězdy, ovšem náhlá proměna téměř všech postav v naprosté k*koty bez mozku, to už byl vrchol všeho. A ten krvavý konec, to je kopanec do zadku každému divákovi, který od toho čekal spásu filmu. 1/10 (03.07.2019)