爆発！暴走遊戯
Recenze (1)
Teruo Išii se v pozdní fázi režisérské dráhy přesunul ve svých filmech do současnosti. Během let 1975 a 1976 vznikla čtyřdílná bósózoku série Detonation! (Bakuhacu!) o mladých delikventech, kteří svůj testosteron vybíjeli na (obvykle ne zcela) nadupaných jednostopých strojích. Tzv. bósózoku není vlastně nic jiného než motorkářský gang, doslovným překladem bychom došli zhruba ke spojení zběsilý nebo násilný kmen. Jde o japonskou subkulturu, jejíž počátek lze datovat do počátku druhé poloviny 20. století, přičemž pravý boom přišel o několik desetiletí později. Členy takových gangů bývá obvykle rebelující postpubertální omladina. Často impulsivní, anarchističtí příslušníci se postupem času zklidní, vyzrají a v mnoha případech se stanou členy jakuzy. (Právě Bósózoku gangy lze dlouhodobě považovat jako největší základnu budoucích členů japonské mafie.) [==] Filmy s námětem motorkářů byly sice v 70. letech v japonském filmu oblíbené (např. mnohadílné série Delinquent Boss a Delinquent Girl Boss), nicméně z Detonation! série je cítit jistá vyčpělost, která šla ruku v ruce s Išiiho postupným ústupem ze slávy (od 1980 roku pracoval zejména pro televizi a k filmu se vrátil až začátkem devadesátých let). V případě druhé části Violent Games (Išii režíroval tři ze čtyř dílů) jde o banální soupeření dvou znepřátelených gangů (říkejme jim Červení a Černí) a zapovězenou lásku na způsob nejznámějšího Shakespearova dramatu v nezvykle uhlazeném (rozuměj málo nahoty, sexu a násilí) Išiiho hávu. K už tak podprůměrné podívané si připočtěte ojediněle otřesný audiovizuální zážitek způsobený extrémně nekvalitním VHS ripem. ()