Reklama

Reklama

Planeta bouří

  • Sovětský svaz Planeta bur (více)

Kultovní sovětské sci-fi. Venuše hostí prehistorický svět. Veleúspěšná ruská adaptace románu Alexandra Kazanceva patřila ve své době k nejslavnějším sci-fi filmům, který si získal své početné fanoušky i na "Západě". Dnes jde o zcela raritní snímek, který se řadí po bok nepřekonatelných fantasy děl Karla Zemana. Popisuje osudy několika astronautů, kteří jako první lidé přistanou na planetě Venuši a objeví zde prehistorický svět. Sotva vystoupí z kosmické lodi, začnou je ohrožovat nejen mimozemští dinosauři, ale i zákeřná pranemoc, na kterou zřejmě neexistuje lék... (Řitka video)

(více)

Recenze (55)

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

советский красный карлик. A sic smrtelně vážný, tak ve výsledku o nic méně zábavný (v tomhle případě tedy spíše směšný). Navíc je tu i špetka Cesty do pravěku (prehistorická havěť) a politika je zde vedena ve stylu Republican Space Rangers. Také se tu střílí po všem co se hýbe. A ostatně raději i po tom co se ani nehýbe. Holt sovětští vědci jsou gerojové jakým není rovno a nečiní jim sebemenší problém ani takový odběr krve z brontosauřího ocasu. A když jim k tomu na konci ještě mužný hlas zapěje oslavnou budovatelskou píseň, tak je zasloužený status filmového kultu dokonán. ()

Bluntman 

všechny recenze uživatele

(SSSR) PLANETA BOUŘÍ je sci-fi, které mělo svůj nepopíratelný historický význam, protože dokázalo oslovit i "západní" diváky natolik, že pro ně vznikly hned dvě předabované a přestříhané verze s nově dotočenými scénami, jak uvádí "Alternate versions" na IMDb. V první, JURSKÁ PLANETA, je nahrazena ruská herečka Kyunna Ignatova americkou herečkou Faith Domergueovou a v druhé, vzniklé pod dohledem Rogera Cormana a v "režii" Petera Bogdanoviche, VOYAGE TO THE PLANET OF PREHISTORIC WOMEN, se celé vyprávění odehrává v retrospektvě a jsou přidány lepé mimozemšťanky s telepatickými schopnostmi. Nebudu se věnovat srovnání jednotlivých verzí a jejich odlišnostmi, protože jsem ty americké neviděl, ale chtěl jsem tím prokázat, že krom genderové nekorektnosti (opravené první, naopak umocněné druhou "předělávkou") nejde o zase tolik ideologicky nepřijatelný film - Rusové jsou sice první, kdo se dostanou na Venuši a objeví mimozemský život, ale Američané nejsou ti nejhorší (na lodi je dokonce americký robot i člen posádky, kteří mají své vady, ovšem nejsou vylíčeni primárně a prvoplánově negativně). PLANETA BOUŘÍ ovšem není něco, u čeho by měly být rozebirány významové roviny a analyzována formální stránka; naopak jde o provinilé potěšení, které poté, co se děj přemístí na Venuši a film přestane být statický a upovídaný, baví svou nepovedeností, kdy zvlášť pro Čechy mají triky - inspirované poetikou Zemana - své kouzlo. ()

Subjektiv 

všechny recenze uživatele

Scénář k tomuto šílenému kousku nemá na svědomí nikdo jiný než Alexandr Kazancev. To jméno má v jistých kruzích břink a né že né. Byl sice i vědcem a zřejmě i velmi dobrým šachistou, leč v souvislosti s Planetou bouří by nás mělo zaujmout spíše něco jiného. Chlapík to byl totiž plodný a plný fantazie. Krom tohoto veledíla oblažil lidstvo poznatkem, že Tunguzský meteorit byl havárií mimozemské kosmické lodi. Zjistil také, že Buzz Aldrin natočil, jak si ufouni prohlížejí v létajících talířích Apollo 11. Ostatně na zemi se mimozemští pánové a paní producírovali již od nepaměti, jak nám dokázal svým výzkumem Baalbeku apod. Jestli někoho náhodou, ale čistě náhodou, napadlo jméno Daeniken, tak to nebylo náhodou. Na výsledku se ideové pozadí Daenikena komunismu podepsalo více než zřetelně. Scénář se zaplnil naivním pseudovědeckým blábolením, budovatelskou filozofií proletariátu prodchnutou rudým duchovnem a došlo i na svého času populární teorie o vývoji planet, totiž Mars je starý a tak na něm sídlí (pokud nevymřely) prastaré civilizace, Venuše mladá a tudíž se po ní prohánějí dinosauři. Že se obě oběžnice od Země liší i ledasčím dalším, krom takového banálního faktu jako je rozdílná hmotnost a vzdálenost od Slunce třebas i složením, nejevilo se až tak podstatně. Směle tedy na onu planetu! Když se pronese pár frází o lidském životě, vítězství pracujícího lidu, dojde k bojím s masožravou (skafandrožravou?) kytičkou či veleještěry, porazí se záhadná pranemoc, robot bude legrační a ženština projeví lásku k jednotlivci i lidstvu, nebude to marné. Téměř odpad. ()

Flipnic 

všechny recenze uživatele

Po výtvarné stránce se jedná o absolutní skvost! Neuvěřitelně nádherné "retro", prostředí Venuše, pravěké potvory a vše kolem je úžasně provedené, opravdu nádhera. To se mi strašně líbilo. Navíc nechybí klasicky robot v týmu výpravy, který se nakonec pomátne a obrátí se proti týmu kosmonautů ... Ale ty kecy a dialogy, to se prostě nedalo ... A do toho ještě sovětské písničky. Fakt ne, chtěl jsem dát čtyři hvězdy, ale ty rozhovory a neustálé narážky na tehdejší východní politiku mne pak už nadzvedávaly každou druhou minutu ... Nejlepší je část přistání na Venuši a střet s místní faunou a flórou. To je paráda a zabírá naštěstí podstatnou část filmu. Ale začátek a konec je fakt něco příšerného a kdyby byl ten film němý, bylo by to mnohem lepší ... ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

To, co dnes na této rané filmové sci-fi vyvolává největší údiv, případně i odstup nebo nelíčený odpor, je "jen" důsledkem dobových sociokulturních "souřadnic", které jsou určující pro východiska a základ, z nichž tento film vznikal. XXII. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu (1961) přijal voluntaristický tzv. Program budování komunismu, odvážně tvrdící - netroufnu si napsat vědomě lhoucí - , že do r. 1970 budou v tehdejším Rusku vybudovány základy tzv. komunistické společnosti. Vlna následného optimismu přinesla s sebou vyvrcholení destalinizačních snah (mj. vydání světově proslulé novely Alexandra I. Solženicyna JEDEN DEN IVANA DĚNISOVIČE) a paralelně pocitů, že to všechno je opravdu na dosah ruky. Připočteme-li k tomu první vzlet člověka do vesmíru (Jurij A. Gagarin 12. dubna 1961), dotváří se prostředí, v němž konkurenční petrohradské (leningradské) filmové centrum sáhlo po novele-románu spisovatele Alexandra P. Kazanceva a také výchozí podněty, které výrazně spoluurčily celkový kontext a vyznění filmu. Asi s potěšením lze konstatovat viditelné vlivy klasického díla české filmové sci-fi CESTA DO PRAVĚKU režiséra Karla Zemana na použité triky i volbu prehistorických zvířat a obyvatel rovněž hypotetické tváře Venuše, kterou dostupné výsledky známých bádání dnes víc než spolehlivě vyvracejí. Určité spojovací můstky na druhé straně nalézáme k raným dílům amerického socialistického seriálu STAR TREK. Ploché pojetí postav je naopak vlastní raným sci-fi, v podstatě verneovským derivátům technicistních próz, v nichž pro prvoplánové okouzlení objevy nezbývá čas, vůle ani prostor na hlubší prokreslování charakterů hlavních hrdinů. Jsem přesvědčen, že dosadíme-li do mozaiky tohoto nesporně zdařilého sovětskoruského pokusu o sci-fi právě tyto kaménky, nemůže to nezůstat bez vlivu na jeho docenění. PLANETA se pak výhradně na půdě svého specifického žánru jeví jako dílo klasické, opravdu nadčasové. ()

zelvopyr 

všechny recenze uživatele

Každý za socíku věděl, jak nakrmit vlka a nějak si zachovat i ty kozy. Povrchně se žvaní, nejlépe v předmluvě, o milované komunistické straně a hrdinném sovětském lidu, nejlépe odcituje nějaké úplně nesouvisející Leninovo dílo, což uspokojí cenzory... a přitom předkládané ideje jsou často velmi podvratné. Zde kromě přímočarých fantasmagorií dílko zavánělo nikoli marxistickou verzí dialektiky, ale fenomenalismem jak podle výcucu z Heideggera. Trklo mě to ale zhruba v prostředku (pokusím se moc nespoilerovat), kdy se chlapi vydají všichni na planetu, zatímco jediná žena zůstane na oběžné dráze a má za povinnost čekat. Když ztrácí nervy, a chce se vydat dolů, je to celé po lopatě hlasem shůry opakované dokola a dokola. Jde o úplně učebnicový příklad transcendence a imanence (je obvykle rozebírán na příkladě Odyssea létajícího po všech čertech a Penelope, která na něj 20 let neměnně tupě čeká a čeká). Krom toho je tu hezky rozmázlá teorie panspermie, a dokonce má kladnou roli i buržozní pavěda, kybernetika. No, nechci být jako Shadwell, tak to raději utnu :) Jen dodám, že výtvarná stránka a výprava jsou obé bombastické... ()

dwi 

všechny recenze uživatele

Mile infantilní sci-fi s ambicí světu dokázat, že nejenom imperialistický Západ, ale i širý Sovětský svaz dokáže vytvořit dobrodružnou kosmickou podívanou. Do jisté míry poutavý příběh o prvním přistání lidí na planetě Venuši je sice zatížen obligátními agitačními frázemi, na druhou stranu režisér implantoval do vesmírné posádky anglicky mluvícího Mr. Kerna, který jen občas utrousí skeptickou poznámku (nezastává tedy vysloveně negativní postavu). Triková podívaná je ovšem ošizena v plné míře, a tak když se na Venuši vyjeví forma života, škodolibě se uchechtnete. Komparsisté v gumových dinosauřích převlecích se mátožně hroutí pod pistolnickou (!) palbou, velcí ještěři na hrůze taktéž moc nepřidají. Svěží "otevřený" konec ale přeci jen tuhle grotesku povyšuje na právoplatné scífko. ()

D.Moore 

všechny recenze uživatele

Bůhvíco to není a srovnávání s Karlem Zemanem je třeba také brát s rezervou, nicméně film má alespoň povedenou výpravu, která do kapsy hravě strčí řadu dílů o čtyři roky mladšího televizního Star Treku. Jen kdyby nebyl tak nudný. ()

Niktorius 

všechny recenze uživatele

Jako dítě jsem se rád pročítal skrze haldy sovětské sci-fi, které doma zůstaly z dob dětství mého otce, takže jsem věděl, že ruští literáti v tomto žánru občas měli co nabídnout. S filmaři už to ale nejspíš bude slabší. Planeta Bouří, jenž je jedním z nejvzpomínanějších ruských sci-fi filmů (a nebylo jich zase tak mnoho), sice opravdu má sympaticky naivní mizanscénu a la oživlé komiksy z ABC (a zřejmě nebude náhoda, že hrdinové Scottova Promethea nosí téměř identicky vypadající skafandry, jako posádka Síria), ale tím výčet pozitiv vlastně končí a snímek s neexistujícím příběhem nemá čím upoutat. Tedy ne v pozitivním smyslu, protože třeba dialogy, které jsou bez nadsázky na úrovni "Tureckých hvězdných válek" se bohužel jistě do paměti zaryjí každému... ()

Tom_Lachtan 

všechny recenze uživatele

Trochu naivní sci-fi o přežívání na planetě s nepřátelským prostředím (mimochodem, tenhle subžánr by si docela zasloužil nějaký nový kvalitní přírůstek), který je komančiální ideologií protknut jen lehce a hle, v posádce je i zavilý amerikánec a není strůjcem všeho špatného! Triky jsou fajn (inspirace Zemanem a jeho saury je jasně patrná) a třeba takové kostýmy by se bez problémů mohli použít i v nějakém aktuálním filmu, vizuální podoba není to, co brání Planetě bouří stát se něčím víc, než jen jedním z řady zástupců "starejch scifi", jsou to neskutečně bizarní a dokonale hrůzné dialogy snažící se vypadat vědecky, ovšem s výsledkem působícím asi jako mongolský nájezdník s koněm nakaženým kulhavkou, který se snaží zvítězit v souboji s brigádou Té sedmdesát dvojek. A co teprv, když se zjeví záběry na hrdinného geroje sovětu, doprovázené zahloubaným monologem z vědcovi mysli o smyslu všehomíra, případně o architektonice ulic. " Může to pochopit robot... Ale ne žena.. " ()

kinej 

všechny recenze uživatele

Tohle sci-fi je tak moc naivní, že je to prostě kravina. Příběh s objevením života na Venuši je prostě blbý. Scénář je plný připitomělých rádobyfilozofických úvah o rozsévání života ve vesmíru a nesrozumitelných dialogů. Když se připočtou ještěři a chapadlové rostliny, nemůžu se ubránit asociaci se snímky Ed Wooda. Herci jsou opravdu tragičtí. Myslím, že srovnání se Zemanem není na místě, tam byla naivita účelová, tady je nevědomá. Párkrát jsem se zasmál, třeba když sovětská Moskva radila kosmonautům nepřistávat, s tím, že jejich život je důležitější, než úspěch mise. Když si představím Stalina, nebo Brežněva, nelze se nezasmát. Vše blbé navíc korunuje budovatelská písnička, jež se rozezní v závěru. ()

Deimos 

všechny recenze uživatele

DVD/// Obsazení 6/10 Děj 8/10 Hudba 6/10 Efekty 8/10/// PLUS: zpracování (které jsem už někde viděl), docela uvěřitelná atmosféra, "zajímavé" efekty MÍNUS: z velké míry poplatné době úplně se vším co k tomu může patřit včetně hrdinských a budovatelských proslovů a písní/// Shrnutí: Dobře to odsýpalo a bylo pro mě poutavé to sledovat. Náhodou to zvládli docela dobře. Podobnost s Godzzilou nebo jiným (třeba Americkým) sci-fi je namístě. Pokud se přeneste přes jistá omezení (země původu, rok vzniku), může se vám film líbit./// Celkem 73%/// ()

Goldbeater 

všechny recenze uživatele

Planeta bouří je poměrně ambiciózní sovětské sci-fi, které obsahuje nemálo dílčích scén ikonického rázu, nicméně nedá se říct, že by celek držel pohromadě kdovíjak uspokojivě. Ale vidět to jako malej kluk, pravděpodobně bych na to měl díky povedeným praktickým efektům poměrně milé nostalgické vzpomínky. ()

Campbell 

všechny recenze uživatele

Jo tak Jurská planeta se mi zdála o něco lepší, je sice pravda že se jedná o jeden z lepších Ruských filmů, a scény s dinosaury jsou cool, ale celek je zoufalej, navíc prostředí je k smíchu ale nemůžu si stěžovat délka to zachraňuje. ()

Chrustyn 

všechny recenze uživatele

Rusové se z válečných polí vydali do vesmíru a nedopadlo to vůbec dobře. Smrtelně vážně míněné dialogy, ploché postavy, nulová výprava a příšerné kostýmy a triky. Chvílemi to vypadalo, že se na place pohyboval i samotný Ed Wood. ()

Flego 

všechny recenze uživatele

Rok 1962 bol pre sovietsky film predelom, kedy sa pustili do neznámeho žánru. Človek obojživelník bol dramatickým a zaujímavým počinom, Planéta búrok však veľmi zaostal. Nejde o námet, kde kozmonauti navštívia planétu Venuša a natrafia na prehistorické potvory, fantázii sa predsa medze nekladú. Dej je kŕčovito natočený a najhoršou vecou, čo mohli tvorcovia urobiť, že do filmu napasovali ideologický podtext, či dokonca oslavné ódy na sovietsky komunizmus. Škoda. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Z dnešního pohledu je to velmi směšné. Všechen ten patos, hrdinský patos, úvahy o nesmrtelnosti chrousta, triky na úrovni televizní papundeklové pohádky, Venuše s vodou (!) a v podstatě příjemnou gravitací (!), ciferníky místo digitálních čísel, tragédka Máša, která ve chvílích nejtěžších vzpomene na Gagarina, naprosto neschopný robot s touhou po svobodě, kotoučový magnetofon ve vesmíru (!), a vůbec celkové pojetí, jež je mixem příběhů o Perry Rhodanovi, od Karla Zemana, ze Ztracené země apod. Ale právě tím vším to dost baví, stopáž je příjemná, konec - s tím šutrem a pak odrazem ve vodě - je vlastně překvapivý, i když očekávaný. Jinak film vznikl tuším podle Kazancevovy knihy, a ten viděl ufouny za každým rohem. ()

Xeelee 

všechny recenze uživatele

Zábavně budovateský skvost. Hned na začátku zaujmou statické záběry na kosmické lodě v kosmu. Vypadá to mnohem efektivněji a nadčasověji než záběry lodí v pohybu. Navíc jsou designově lodě (jako vše v tomto filmu) bravurně zpracované. To nejlepší ale přijde až s přistáním na Venuši. Její výtvarné pojetí je úchvatné, ať už jde o kulisy, prehistorickou faunu, přerostlou masožravku nebo obrovské brontosaury. I úsměvní masožraví dinosauři-komparzisté jsou fajn. Nápad se vznášedlem, jeho design, cesta po dně jezera, to vše působí fantasticky. Vše je zahaleno do slušivého rudého hávu a Venuše působí tajemněji než hrad v Karpatech. Kvalitu ale poněkud sráží pokus o zprostředkování emocí a socialistické agitační kecy, kterých ale bylo poměrně málo. Dokonce byl na palubě pouze skeptický Američan a robot americké výroby. V porovnání s imperialistickou Sci-Fi tvorbou Planeta bouří rozhodně obstála. Atmosféru příhodně dokreslily kapky bušící na okno, občasné záblesky uprostřed temné noci a mohutné hromobití blížící se bouřky. ()

corpsy 

všechny recenze uživatele

V prvom rade nuda. Ale berme to aj z tej lepšej stránke. Môžme sa pri tom báječne kochať milou naivitou celého diela, jak po jeho formálnej, tak po jeho obsahovej stránke. ()

Reklama

Reklama