Chlapec a jeho pes

Neobvyklo poňatý sci-fi snímok, ktorý pripomenie druhého Mad Maxa ešte predtým ako vznikol a ponúka dve absolútne odlišné polovice. Tá prvá je dystopická a správne špinavá, tá druhá utopická a poriadne naleštená. Príliš k sebe nepasujú, ale aj v tom spočíva čaro toho nepríliš známeho filmu. Ten pokladá otázku, či je lepšia, či skôr horšia dystopická alebo utopická spoločnosť a my zisťujeme, že najlepšie je kamarátstvo so psom. Teda aspoň vo svete po 4. svetovej vojne. A možno aj po tej druhej... (17.03.2018)

Je to hrozné béčko. A jako postapokalypsa to ani není moc promyšlené, i když nápad s kinem se mi líbil. Myslím, že na čem film stojí (a při absenci čeho film padá) je ten mluvící pes, jehož připomínky a komentáře jsou dost trefné a černohumorné. Bohužel ta část "dole" bez psa je dost zvláštní a nezáživná. (16.03.2010)

Čtvrtá světová válka trvala 5 dní, prý. Film, který vypráví o životě po jejím skončení je hodně slabý. Totiž, občas má své silné chvilky (a nejlepší je ta úpně poslední, nejen proto, že jí film končí, ale proto, že je prostě vtipná), ale těch je opravdu jenom málo. Zbytek je místy obtížně pochopitelná splácanina, která Chlapci a jeho psu dokázala přidělit titul "kultovní", ale tím to hasne. Čtvrtá světová válka je nuda. (27.07.2008)

Ta představa toho světa je sama o sobě docela dobrá - Amerika je radioaktivní pustina, mladík mluví telepaticky se svým psem, nedostatek žen a snaha uzurpovat si jednu pro sebe. Do toho ještě nějaké další divné postavičky. Bohužel to není ani dost divné, ani dost akční, ani dost vtipné a ani dost dramatické, aby se to dalo hodnotit o něco lépe. (13.10.2015)

Je překvapivé, že šest let před tím, než vůbec "Šílený Max 2" započal boom postapokalyptických akčních brakovek, vznikl snímek, který můžeme vnímat jako důslednou satiru celé této žánrové kategorie. "Chlapec a jeho pes" není další z řady žánrovek, jak si evidentně myslely desítky zdejších zklamaných fandů, kteří se nedokázali přenést přes fakt, že tentokrát neuvidí další western z trosek civilizace. Namísto toho totiž film přináší jízlivý pohled na samotné základy všech možných macho žánrů. Postapokalyptické prostředí zde neslouží jako záminka pro oživení archetypálních, ale již anachronických vyprávění, ale coby kulisa ozřejmující pád veškerých civilizačních zástěrek, které maskují animální povahu lidské existence. Titulní dvojice tvořená chlapcem a psem představuje de facto dvě stránky lidské bytosti, kde chlapec zosobňuje přízemní libido, u něhož civilizačním vývojem zesílené ego přebylo přírodou diktovanou potřebou se rozmnožovat, ale nedokázalo vynulovat nutkání se vystříkat. Pes naproti tomu zastupuje intelekt a jeho touhu přežívat, což možná paradoxně znamená, že jeho bytostnou potřebou je jídlo. Tato dvojice si užívá nespoutanosti života v postapokalyptické pustině, než je chlapec zlákán do bizarní civilizace, která nade vše staví přežití druhu, ale pouze ve smyslu způsobu pro zachování mocenských aparátů, což vede k absurdní podobě polygamie i kontrole sexuální aktivity. Závěrečná pointa filmu je pak famózní tečkou za všemi úvahami o vztahu civilizace a monogamie vůči nespoutanosti hlásané všemi dobrodružnými příběhy. (05.05.2013)