God of Thunder
Obsahy(1)
V roce 1942 pochytají francouzští vojáci ve vesnici Casamanka v Senegalu skupinu mužů a pošlou je na francouzsko-německou frontu do severní Afriky. Hodlají také zabavit zásoby rýže. Místní lidé se chtějí bránit, ale mají jen holé ruce... Tento Sembeneho film je významný především tématem: je to epizoda z druhé světové války a zároveň první feministický snímek v dějinách afrického filmu, natočený mužem. Odvaha, s níž autor přistupuje k obraně žen a k otevřenému obvinění Francie z nelidského jednání se Senegalci, zůstává dodnes příkladem velké osobní angažovanosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (3)
Pro eurodiváka osvobozující a sebekritické vystřízlivění plodící film. Nejde (jen) o to, že obsah je pro Evropana - který v hlavních městech našich velkoměst denně chodí kolem veřejných budov a měšťáckých paláců z přelomu století postavených na kostech Afričanů a usekaných rukách jejich dětí - sebezpytující a jasně nepříznivý. To by mohl (a občas tak vskutku i někdo učiní) dokázat i bílý filmař. Jde o naprostou absenci jakéhokoliv pokusu o exkulpaci bělošských postav, o zbabělou psychologizaci a individualizaci, pomocí níž evropští umělci utíkají před bolestnou sebereflexí prostě díky tomu, že ukáží... jak to bylo vlastně morálně těžké i pro bělochy ty černochy zabíjet či okrádat, že se někdo z kolonistů přece vždy snažil jim i pomoct (+ nezapomínejme kdo jim tam postavil ty železnice!), že masakry (Amritsar, Sétif, Guelma et Kherrata atd.) byly otázkou nesystémového excesu ze strany jistých funkcionářů atp. atp. Ne, z pohledu afrického filmaře nic z tohoto, zcela legitimně a pochopitelně, neuvidíme - na plátně tak tedy uvidíme jen to, co ze sebe oni bílí nebožáci, nesoucí do Afriky břímě civilizace, skutečně udělali. A onen obraz je sice "plochý", ale právě proto výstižný - fakticita jejich jednání totiž nemůže být okem Afričana zakryta ničím, co by přesahovalo jejich skutečné vnější jednání. ()
Za druhé světové války verbují do armády francouzští vojáci domorodce. To se setkává s odporem vedoucím k ozbrojenému masakru. Vojáci vtrhnou do vesnice a hledají tam rýži, ale kromě žen nenajdou nic. Vše skončí tragickým finále, kdy jsou všichni muži po odevzdání rýže popraveni. Vedle nepřítomnosti nediegetické hudby na sebe stahuje pozornost barevně laděná pasáž při promlouvání s bohy. Při něm zazní z úst jednoho vesničana rouhačská, avšak krutá, pravda na adresu bohů vyjadřující vztah starého a nového - „Když zemřeme my, zemřete i vy.“ ()
ocenenia : MFF Moskva 1971 - Strieborná cena ()