Obsahy(1)
Spisovatel Vaněk je zaměstnán v pivovaru, protože tam prý nemůže škodit socialismu a není v zájmu státu, aby lépe uplatnil své vzdělání. Jeho nadřízený, starý sládek, má o něm podávat hlášení STB. A tak požádá Vaňka, aby si udání na sebe napsal sám. (oficiální text distributora)
Recenze (97)
Milé a drsné, veselé a smutné. Bohužel tu audio verzi s Havlem mám prostě radši. Bohdalku znáte? ()
Je to hra, kterou člověk musí pochopit. Pochopit dobu a hlavně lidi. Né každý to tu pochopil a né každý tu dobu tady zažil jsem ráda, že já jí zažívat nemusela, ale myslím, že hra je to skvělá a vystihuje absurditu doby, kdy inteligence byla zatlačovaná do ústraní a pitomost vládla. ()
To že Pavel Landovský na scéně rozesměje Josefa Abrháma zkrátka hovoří samo za sebe. ()
Ukázka toho,jak se z ničeho dá vytřískat docela hodně.Jenom o kousek víc vtipu a mohlo to dát i na 5*.Abrhám byl dost dobrý a Landovský byl vynikající.Hra mě opravdu bavila,ale Mlýny,tak ty jsou o parník ve předu. ()
díla pana Havla mi většinou nesedla,ale tady tohle se mi líbí jak myšlenkou,tak hereckými výkony..za mě velmi dobré..pan Landovský mě moc bavil i když je fakt,že jsem mu většinu jeho skoro monologu nerozumněla,ale pokud vezmu v potaz jeho pitný režim,tak pořád výborný výkon..:) ()
Vtipná, ironická, výstižná...divadelní hříčka s vynikajícím Abrhámem i Landovským. ()
Moje nejoblíbenější Havlova hra je Vyrozumění. Tu jsem slyšel (bohužel nikdy neviděl) tak 25x. Odcházení jsem viděl tak 10x, Zahradní slavnost se mi líbí o něco méně, Vernisáž ještě míň. Audience se mi nelíbí pro svoji naprostou rozvleklost. Než se Lanďák vyjádří co vlastně chce, uplyne nekonečných 50 minut. Navíc je v tom opileckém hraní natolik věrohodný, že mu není občas rozumět.... ()
"Herecký genius Landovský" ve hře "velkého dramatika"..... Jo, to je panečku podívaná:-( ()
Herecký koncert pana Landovského. Absolutní živočišná komika. Ale pod povrchem, jaksi nenápadně, o střetu inteligenta s buranem, jemuž uniká smysl základních morálních principů. A především o ubohosti komunistické diktatury, opírající se právě o takovéto lidské typy. Nejlepší připomínka VH, jeho brilantního autorského intelektu a toho dobrého co pro tuto zemi a naši dnešní svobodu obětoval a vykonal. Vzpomínka bez velkých, patetických slov a ovací..... ()
Asi to nejlepší z Havla. I díky Lanďákovi. ()
Dvě hvězdy za Landovskýho a Abrháma. Ti dva vytáhli tu Havlovu blbost do koukatelného průměru. ()
Audience je úžasná absurdita, která ale asi zůstane nepochopitelná pro lidi, kteří nepamatují tu dobu. Bohužel Abrhám je o něco slabší než sám Havel ve zvukovém záznamu, který vyšel krátce po revoluci a který obíhal mezi lidmi ve formě magnetofonových nahrávek předtím. ()
Tak tohle se povedlo. Zábavné! ()
Landovský si za ten vychlastanej kastl lahváčů pětihvězdu zaslouží. ()
Tohle byla moje druhá (první bylo představení mých spolužáků v tělocvičně) zkušenost s absurdním dramatem. A pravdoláskař na mě udělal dojem. Akce se sice člověk nedočká, přesto 2 postavy stačí, aby se divák dobře bavil. A když to navíc jsou 2 tak kvalitní herci... Přesto se to asi nebude líbit každému. Ať žije pivo, 80% ()
V 1990-om sa mohlo zdať, že je je to o niečom. Dnes to vyzerá smiešne, máme to tu totiž zas. Len s inými protagonistami (mocní - bezmocní). A v skutočnosti - o ničom. ()
Divadelní hra coby svědectví minulé doby. Osobně mi připadá velice zdařilá. Herecké výkony (oba!) jsou výborné. Humor není zdaleka hospodský, jak by se mohlo na první pohled zdát. Landovského notorický pijan je sice očividně hlavním bavičem, ale mnohdy jsem se neméně usmíval při pohledu na Abrháma, kterak se v roli intelektuála Vaňka snaží nějak slušně "přizpůsobit situaci". Být "společenský", ale neopít se. Vyhovět a nevyhovět (Bohdalka). Přijde mi vtipné, že se hra nesnaží diváka ani tak splynout s pocity trpícího intelektuála (tedy s morálním hrdinou příběhu) uklizeného a potrestaného k fyzicky namáhavému zaměstnání. Místo toho se vlivem nápaditě absurdních monologů Landovského člověk noří do psychologie udavače a alkoholika s Korsakovovým syndromem, který ve své neustálé opilosti a jednoduchosti není dlouho schopen (a možná i ochoten) tajit pravdu ani své názory. Jeho neustálá starost, co si o něm Vaněk myslí. Postesknutí, že jeho se nikdo nebojí a nikomu nestojí za to, aby na něj donášeli a podobné absurdity. Jako kdyby chtěl s Vaňkem měnit. Na druhou stranu, skončit na takovém místě za občanskou statečnost může mít pro člověka jiný význam, než tam sedět za podvod či za hloupost. Je to zkrátka hra plná hořkosti i humoru. ()