Audience

Divadelní hra coby svědectví minulé doby. Osobně mi připadá velice zdařilá. Herecké výkony (oba!) jsou výborné. Humor není zdaleka hospodský, jak by se mohlo na první pohled zdát. Landovského notorický pijan je sice očividně hlavním bavičem, ale mnohdy jsem se neméně usmíval při pohledu na Abrháma, kterak se v roli intelektuála Vaňka snaží nějak slušně "přizpůsobit situaci". Být "společenský", ale neopít se. Vyhovět a nevyhovět (Bohdalka). Přijde mi vtipné, že se hra nesnaží diváka ani tak splynout s pocity trpícího intelektuála (tedy s morálním hrdinou příběhu) uklizeného a potrestaného k fyzicky namáhavému zaměstnání. Místo toho se vlivem nápaditě absurdních monologů Landovského člověk noří do psychologie udavače a alkoholika s Korsakovovým syndromem, který ve své neustálé opilosti a jednoduchosti není dlouho schopen (a možná i ochoten) tajit pravdu ani své názory. Jeho neustálá starost, co si o něm Vaněk myslí. Postesknutí, že jeho se nikdo nebojí a nikomu nestojí za to, aby na něj donášeli a podobné absurdity. Jako kdyby chtěl s Vaňkem měnit. Na druhou stranu, skončit na takovém místě za občanskou statečnost může mít pro člověka jiný význam, než tam sedět za podvod či za hloupost. Je to zkrátka hra plná hořkosti i humoru. (16.12.2022)

Co by asi Landovský/ Sládek řekl na ta míň než tříhvězdičková hodnocení? "Jsem rád, že jsme se sblííííííížili. Oceňuji vaši upřímnost. Prd." No, jestli vás to irituje, tak já si to odpustím... Ale i za Bohdalku a za odbourání Abraháma na jevišti si záznam z Činoherního klubu zaslouží ode mě plný počet. Všechno ostatní by bylo absurdní jako celá Audience a doba, kdy Husákovy děti psaly do sešitu velkými písmeny třeba Vladimír Remek. (16.03.2010)

Nejspíše jedna z těch věcí, které ve své době musela být děsně pobuřující (mě v té době byly 4 roky, takže mě více zajímalo jakou další akci budou mít Želvy Ninja) ale dobového neznalce to zřejmě moc nepobaví. A sledovat jak se Landovský ožírá (14 kousků za hoďku a čtvrt je slušnej výkon) mě také moc nebavilo. (19.01.2012)

Pivo je dobrá tekutina, ale je smutné, že v dobách "velkého soudruha" se na jeho výrobě museli nuceně manuálně podílet i někteří vzdělaní zástupci české inteligence (i když jim ruce neupadli, že?) :-) Totalitní režim totiž nepotřebuje k podrobení intelektuály. Mozky se totiž snáze vymývají prostému pracujícímu lidu, kterému ke štěstí stačí pouze žvanec jídla a to pivo. A nepřizpůsobivý intelektuál tedy musí být umlčen. Např. potlačením jeho sebevědomí a prací ve skladech pivovarů či ve špinavých kotelnách nebo s lopatou v ruce. V prostředí hrubých a vulgárních dělníků (rozuměj "našich hrdých a poctivých pracujících") bude ideologii velkého soudruha "taková škodná" (rozuměj "oportunistický živel") škodit nejméně. Absurditu té doby máte možnost poznat a pochopit (především vy mladí, kteří jste tu dobu nikdy nepoznali) právě v tomto tragikomickém snímku Jiřího Menzela. Tohle opravdu není běžná komedie v pravém slova smyslu. Střet inteligence s hloupostí a vulgaritou byl v tomto snímku vyjádřen velmi názorně, sugestivně a hlavně surově tragikomicky. Kdo nezažil, nedokáže posoudit tu tehdejší absurditu, ale může o té době leccos pochopit. (23.04.2009)

Pokud bude někdo v těchto dnech přemýšlet, proč Václav Havel část české veřejnosti tolik irituje (záměrně nepoužívám minulý čas, stačí se podívat do dnešních diskusí na internetu, kolik je tam špíny...), stačí si vzpomenout na repliky postavy Sládka. Nepřesně cituju např.: "Ty se vrátíš k těm svejm hérečkám a budeš za hrdinu, žes s cigánama válel sudy... A co já?!" U Audience, stejně jako u ostatních Havlových her, naprosto neplatí poměrně rozšířené klišé, že s pádem komunismu pozbyly aktuálnosti. Takových Sládků sedí a mudruje (třeba o "fajnovým kriminálu") v každé české hospůdce spousty.... (19.12.2011)