Tajuplné Mamberamo

Pavol Barabáš se společně s dalšími členy výpravy pustil do míst civilizovaným člověk ještě neprobádaných. Divák má možnost nahlédnout do krajiny, která ještě nikým nebyla prozkoumána. Téměř tisícikilometrový pochod k řece Mamberamo s sebou nesl spoustu nástrah, nebezpečných událostí a také nemocí (malárie nevyjímaje). Poznávání různých kultur, zvyků, tradic jistě patří k tomu zajímavému, co diváka nepochybně okouzlí. Na druhou stranu je otázka, zda je správně, že tvůrci dokumentu vstoupili na území, které je oficiálně uzavřeno a přístup do něj přísně zakázán - důvodů k tomu může být několik, jako oficiální je ovšem uveden fakt, že vláda nechce, aby lidé narušovali tenkou kontinuitu původních kmenů (jichž je zde více než 250), které po celá staletí žily a dosud převážně žijí bez kontaktu s civilizací. Dokument nepochybně zpracovává zajímavé téma, mě osobně nejvíce vadil způsob "servírování" snímku divákovi, autoři často vyprávějí o zajímavých věcech, které je při cestě zastihly, ovšem obrazově zde zcela chybí. Cesta, která k Mamberamu vedla, trvala několik měsíců, během nichž bylo získáno nepochybně mnoho filmového a obrazového materiálu, pak mě v tom případě trochu zaráží, proč snímek trvá pouhých 67 minut. Takto jistě nebezpečná a velice zajímavá expedice by zasloužila více prostoru. Až na některé výhrady bych dokument hodnotila lepších 3,5 *. (05.07.2011)

Jedna z nejlepších Barabášovin-možná právě proto, že sám na expedici nebyl(pouze sestříhal a okomentoval materiál) a díky dané předloze nemohl tak volně zabřednout do svých pseudofilosofických pindů. Samotný obrazový materiál je místy lehce slabší, ale to se dá pochopit vzhledem k tomu, že kluci měli i bez natáčení svých starostí dost. Nejsem si úplně jistý jestli takovéhle náštěvy těm zapadlým kmenům spíše neškodí, ale tentokrát jim alespoň nikdo necpal cukříky a nevnucoval se něják na sílu( dobrý průvodce je evidentně k nezaplacení). ............ Pořád mi jen vrtá hlavou taková nejasnost : Třeba Barabáš-i ve svých novoguinejských filmech-pořád zdůrazňuje, jak musí sníst všechno co mu kmen přinese, protože odmítnout by byla obrovská urážka, a tady vegetarián Jindra odmítá ve velkém a jediný důsledek který to má je, že Laco má o jednu porci navíc.. To jako tihle kluci při své tisícikilometrové pouti narazili náhodou jen na kmeny, kterým je to u zadku, nebo si z nás pohádkáři jako Barabáš dělají dobrý den a zveličují každý svůj dojem? (03.12.2013)

"Počas celej cesty som čakal, že narazíme na niečo prekvapujúce. Niečo, čo nám doslova vyrazí dych. Na niečo, po čom v kútiku duše túži každý fotograf... A predsa zme našli niečo, na čo už fotoaparát ani kamera nestačí. Niečo, čo sa dá len prežiť. Vždy som si myslel, že najdoležitejšie v živote je mať ciel. Dnes už viem, že ciel je druhoradý..." Film jednoznačně předčil má očekávání! Před touhle cestou nemůžete jen tak sednout s čajem k netu a přečíst si dvacet cestopisů a průvodců od těch, kteří tam byli loni před vámi. V knihovně také nic nemají. Vy jste totiž první. Nikdo z bílých tudy před vámi ještě nešel. A tak točíte dál, i když se s vámi převrací v neznámých peřejích uprostřed prakticky neprobádané divočiny člun a voda se vám přelévá přes hlavu... (25.02.2012)

Co ti kluci jsou ochotni podstoupit, je neuvěřitelné. Zvládnout takovou cestu zdravý je už na hraně lidských možností, ale s malárií to je naprosto nemožný risk. Ale jak je vidět, lidé tyto hazardní cesty záměrně vyhledávají. Na konec suchá poznámka, že o měsíc později sympatický Jindra zahynul - docela šok. Je sice většinou lepší umřít o něco dříve nežli o něco později, ale on toho mohl ještě tolik dokázat.... (18.11.2008)

Dokument, který téměř vyráží dech. Fascinující podívaná do doposud neprozkoumaných a úřadami zakázaných území na Nové Guinei. Přes doslova mrazivý začátek se dostávéme spolu s touto unikátní expedicí do míst, kam vkročila bledá tvář jen velmi zřídka. No a když už se tam ti misionáři dostali, kázali a napravovali, tak je tamní obyvatelé za odměnu rovnou sežrali :o). Tak přesně do těchto končin se vydala tato partička dobrodruhů. Klobouk dolů před každým, kdo má podobnou odvahu. Navíc jeden z dobrodruhů si s sebou celou cestu nesl malárii a to rovnou dva druhy. Po souši to chlapcům šlo perfektně, ale když se dostali na řeku, tak drželi pádlo jak Vintentů s Oldouchatrným, se pak není čemu divit, že se hnedka cvakli :o). Dobrej je taky jejich pernementně vysmátej dredatej průvodce. Dokument je to kvalitní, hudba podmanivá a komentář příjemný, takže proč nedat plnej počet? Vzhůru za dobrodružstvím, páč i cesta může být cíl! (27.08.2010)