Kakušiken: Oni to cume
The Hidden Blade
Režie:
Jódži JamadaKamera:
Mucuo NaganumaHudba:
Isao TomitaHrají:
Masatoši Nagase, Takako Macu, Hidetaka Jošioka, Jukijoši Ozawa, Tomoko Tabata, Čieko Baišó, Ken Ogata, Nendži Kobajaši, Min Tanaka, Reiko Takašima (více)Obsahy(2)
Láska a čest chodívají spolu. Podlost a lež také.
Další samurajský příběh slavného japonského režiséra Jódžiho Jamady se odehrává znovu v polovině 19. století, v provincii daleko vzdálené od hlavního císařského města Edo. Místní samurajové mají právě za úkol naučit se základům západní vojenské techniky, kterou zde má předvést a nacvičit císařský zmocněnec. Holandská děla a způsob pochodu v řadách je pro samuraje takovým mučením jako pro rybu plavat na suchu. Samuraj Munezó žije po smrti otce sám s matkou a sestrou jako jediný muž v rodině. Je mezi svými ženami spokojený, zejména s Kie, veselou venkovskou dívkou, která jim v domácnosti pomáhá. Sestra se však nakonec vdá, matka umírá a Kie zdánlivě najde také štěstí sňatkem s šikovným obchodníkem. Jen náhodou se však Munezó po čase dozví, že Kie v rodině manžela trpí a doslova polomrtvou ji unese zpět do svého domu. Tam se Kie uzdraví a Munezóův život se znovu prosvětlí. Takovým jednáním však Munezó pobouří veřejné mínění a do hry vstoupí svazující pravidla společenských kast. Munezó i Kie budou muset podstoupit těžké zkoušky, než se jim podaří nalézt společnou cestu.
Podobně jako v předcházejícím snímku z roku Soumrak 2002, rovněž inspirovaným novelou Šóheie Fudžisawy, se Jamada vrací do poloviny 19. století, v němž staletá profese samuraje i feudální řád v Japonsku pomalu spěly k zániku. Portrét samuraje nikoliv jako nelítostného bojovníka, ale jako člověka s přirozenými lidskými city, se zcela vymyká tradičně pojatým samurajským příběhům a vypovídá tak mnohem více o skutečném životě v dlouho uzavřené, pravidly svázané japonské společnosti. Film získal velkou diváckou oblibu a několik cen doma i v zahraničí.
(oficiální text distributora)
Videa (2)
Recenze (62)
Předem nutno upozornit ty, kteří si pod spojením samurajský film představí akční řež, že tady je jediný šermířský souboj a trvá jen čtyři minuty. Tohle je tradiční drama o cti a morálce. Navíc z doby, která se dá označit jako soumrak doby samurajů. Jde zhruba o totéž období, o kterém byl americký hit Poslední samuraj. Jen to není stavěné na efekt, spíše to jde do hloubky (90%). ()
Jak přijde řeč na Yamadu, soudnost mě po Soumraku opouští, ani nezamává na rozloučenou - peču na nedokonalosti, prostě zbožňuju jeho styl, jak s humorem a smutkem zároveň zobrazuje život chudých samurajů, tak odlišný od našich představ zkreslených komiksama a akčníma kvákama. Je to fascinující se vším všudy, a jestli mě jejich extrémní pokora tváří v tvář nepřízni okolí (hlavně lidské blbosti a krutosti) někdy vytáčí, je to rázem napraveno nesmlouvavě hrdým odporem hlavního hrdiny, vyznávajícího zásadu "co tě nezabije, to tě posílí". Kvalita je v klidu srovnatelná s oscarovým Soumrakem, a basta. ()
Jen nechejme klobouky na hlavě. Za exotickou fasádou se schová leccos, a tak jsem byl i já na začátku asi dvacet minut nadšený. Ale pak už jsem se zorientoval. Příběh je zcela šablonovitá sociální romance. Uznávám, že ve srovnání s žánrově příbuzným Zwickovým Posledním samurajem je zde méně efektního pózování a kýčovitých obrázků a přece jen o něco více reality. Asi jako v pohádkách Boženy Němcové. Ovšem vzhledem k lokalizaci se tu namísto přebírání hrachu obracejí rýžové otruby. ()
Spoločným menovateľom celej samurajskej trilógie, nakrútenej medzi rokmi 2002-2006, pod taktovkou Jódžiho Jamadu, je v prvom rade predovšetkým to, že sa celý, scenáristický tím, vrátane i samotného režiséra, inšpirovali podľa knižných predlôh, v tomto prípade zrovna podľa poviedky, a to konkrétne od japonského autora Šúheia Fudžisawu so zameraním sa na「samurajskú tematiku」, pričom práve tento prostredný diel, à la Skrytá čepeľ, sa mi javila byť, ako vôbec tou najzaujímavejšou, čo mi napokon táto nadštandardná trilógia ponúkla, čo zároveň snáď i priamo deklaruje konečné (z)hodnotenie v podobe piatich hviezdičiek, ktoré predsa nakoniec udelím, keďže protagonistovi Munezôvi Katagirimu v podaní Masatošiho Nagasea, nielenže bolo dopriate asi najviac hereckého priestoru, čo sa teda týka predchádzajúceho i vari toho nastávajúceho stvárnenia, keď predtým sa zrejme veľmi zaskvel i vdovec v podaní Hirojukiho Sanadu, zatiaľ čo hneď potom sa zase predviedol aj istý slepec v podaní Takuja Kimury, pritom podotýkam, že obidvaja predstavitelia boli naprosto výbornými a zručnými vo svojich, určite nejednoduchých postavách, ale v podstate zas taký aktuálne recenzovaný『Rebel s príčinou』, vlastne ani nebol ničím a nikým zvlášť extra (z)viazaným, čiže kľudne mohol opustiť dané priestory a prostredie, ktoré mu medzitým tak strašne prirástli k srdcu, aby sa mohol plne realizovať v tom, čo je neodkladné, a vskutku bolo toho neuveriteľne požehnane, čomu všetkému, sa toto vydarené, kinematografické diel(k)o, koniec koncov venovalo, čo uvidí každý, potenciálny divák, ktorý by nemal byť o nič ochudobneným. • Opäť sa mi dostalo mimoriadne kvalitného obsadenia, s už spomínaným Nagaseom, ktorý mi miestami trochu pripomínal svojho predošlého hereckého kolegu Sanadu, s ktorým dokonca mal i niekoľko spoločných, povahových čŕt... • Skrátka, bolo mi absolútnou cťou spoznať: kvalitné, filmárske umenie. PS: Patrilo by sa ešte pre naozaj malú zaujímavosť doplniť i to, že takmer vo všetkých troch počinoch, resp. tým pádom iba v dvoch, si tiež zahral aj renomovaný, japonský herec Ken Ogata, zakaždým stelesňujúci inú postavu... ()
Príbeh dost podobný Súmraku. Aj dejom aj kvalitným spracovaním. Chválim dlhé zábery (napr. pri súbojoch), ktoré nie sú prerušované strihmi. Takéto samurajské filmy sa mi páčia. Aj ked niekdy pri romantických scénach to pripomínalo telenovelu - nekonečne dlhé. Samotná dlhá stopáž filmu však nevadí. Hodnotenie: 85% ()
Reklama