Kluci z bronzu

Ve spartakiádách nikdy úplně nezanikl patos všesokolských, orlovských i dělnických sletů a olympiád. Původním určením branné organizace odvozené z německých a anglosaských inspirací spolutvořily výraznou část životního stylu předúnorové zejména české společnosti; SOKOL se stal i organizací slovanského nadnárodního intranacionalismu. A spartakiády, odvozované z obdobných slavností komunistické Federace dělnických tělocvičných jednot, žily i v tomto duchu. Krása a podmanivost těchto slavností pořádaných na Masarykově stadionu přerůstala i odpor vůči normalizačnímu režimu. Demonstrace ušlechtilého vlastenectví byla podrobena v roce 1990 sociologickému průzkumu mezi cvičenci: uskutečnění spartakiády si přálo 78%, proti nebo nevědělo bylo 22% cvičenců. "Demogracie" zvítězila: spartakiáda byla zrušena. Socialistická crazy-komedie v ne vždy dotažené nadsázce tuto atmosféru tlumočí i přes 40 let, která uplynula od jejího natočení. (03.03.2024)

Sakra práce!!!Nic než Spartakiáda.Armádní velitelé by se zbláznili aby jejich pluk byl na Spartakiádu pořádně našlapaný a tak tlačí na tělovýchovného náčelníka aby vše chodilo jak na drátkách.Ovšem Mrkvička jako pořádnej zapálenec nenechává nic náhodě a svoje mužstvo si vycepuje k dokonalosti.Trošku bláznivá komedie nejen z vojenského prostředí,řeší se zde taky mezilidské vztahy ale dívat se na to dá.pro nás co tuhle dobu nezažili je to taková zvědavost a neznalost. (13.10.2008)

Tohle vypadá skoro jako nějakej prequel k seriálu Chlapci a chlapi. A nutno dodat, že je to snad ještě naivnější a hloupější, než celej seriál. A to už je teda, co říct. Občas jsem měl pocit, že některý ty hlášky snad ani nejsou myšlený vážně, ale že si fakt z toho dělali prdel. Třeba jeden z těch uvědomělých vojáků tam prohlásí něco v tom smyslu, že všechno musí jít kvůli nácviku na spartakidáu stranou. Že budou trénovat v době osobního volna, místo vycházek, atd... A největšim trestem pro takovýho neposlušnýho vojáka je to, že je vyřazenej ze spartakiádního družstva a musí odevzdat bílý trenýrky. A ten se tváří, jak kdyby dostal elektrický křeslo. Jediná trochu normální postava z celýho filmu je voják, kterýho hrál Daniel Rous. Ten tu vojnu narozdíl od ostatních moc nežral. Mimochodem si vzpomínám, že Daniel Rous v nějakym pořadu řikal, že když pak byl o pár let později opravdu na vojně, tak jim tam pořád promítali tenhle film v rámci nějaký politický výchovy. No nevim, jak tohle ohodnotit. Objektivně je to zralý na odpad, ale jako nechtěná komedie to docela pobaví. (16.12.2014)

Já zírám. Nečekal jsem, že z temných hlubin osmdesátých let se může vynořit taková brilantní, dokonalá parodie na naši socialistickou armádu. Skláním se před panem režisérem, že k něčemu takovému našel odvahu, a divím se komunistům, že něco takového mohli pustit do kin. Sklepáckým Mlýnům se vynořil zdatný konkurent. Tvrdý, nesmlouvavý, ale spravedlivý Mrkvička je poprávu zbožňován celou svojí rotou, vojíni dokonce neváhají zneužít gaz (alebo uaz), jen aby mu mohli přijet osobně vyjádřit svoji podporu. Uvědomělý voják dá před setkáním s děvčetem přednost sledování nácviku spartakiády. Povinně zlý element kouří v tanku a zahodí zapálenou cigaretu pod sebe (což by neudělal žádný jedinec byť jen s minimálně kladným iq), takže kromě týdnu vězení pak dostane i trest ze všech nejvyšší - musí odevzdat cvičební úbor. Všechno je korunováno vrcholem vrcholovatým, spartakiádou v Praze. Zaujala mě obětavost toho herce, co hrál kuchaře a spálil se kvůli tomu, aby mohl přesvědčivě ztvárnit spáleného. (09.03.2013)

Prequel k seriálu Chlapci a chlapi? Odvážná parodie na ČSLA? Snaha zmírnit budoucí dopad spartakiádního maniaka? Rozhodně je to jeden z nejstupidnějších výplodů tehdejších filmů v "zeleném". Přít se o zelenkavou barvu má svůj smysl, ač se to nezdá, film je (patrně nevědomky) poměrně nahláškovaný a pochopitelně je uvědomělý. Mrkvička má u svých vojáků velký kredit, ti ho v těžkých chvílích nenechají padnout, zelené sukno působí i eroticky, nechybí scény, kdy se smyčkově opakují scény, kdy se Mrkvička probouzí vedle mladinké Jitky Smutné, která permanentně vrací nastavený budík na ranní buzení o nějakou tu hodinu zpět. Blbost, nadšenost i uvědomělost mlátí všemi přítomnými, ustál to jen Josef Langmiler, který jediný působí důstojným dojmem. Jen s vypětím všech sil se dá film vydržet až do konce. Vojíni jsou ve svém postoji jen těžko stravitelní, talent být tím nejodpornějším uvědomělým svinstvem spolu s věčně neutuchajícím optimismem jim rozhodně nechybí. Stanislav Strnad stvořil dílo, které se za své vymývání zelených mozků nestydí, ke všemu to má otřesné střihové pojetí, prokládané dokumentárními záběry ze spartakiádního vystoupení vojáků roku 1980. Strnad šel po tomhle ideologicky zhůvěřilém filmu tvůrčím způsobem dolů, jeho dalším filmům často chybělo výraznější pojetí, nic už tak úděsného ale jeho filmografii nehyzdí. Dva díly "prima bráchů" zůstanou navždy jeho televizními odrhovačkami. Čistý tvůrčí blábol a čistý odpad. 0/10 (29.10.2018)