Na památku uplynulého dne

Tento film evokuje temnou atmosféru čerstvě nezávislé Litvy. Tvořího ho medailonky jednotlivých obyvatel v bezejmenném městě, jako například záběry několika mužů a dětí přehrabujících se na městské skládce či loutkaře, který chodí bez jakéhokoliv cíle po městě. Záběry jsou často cíleny na cokoliv, co by připomínalo víru nebo náboženství, protože v tom by lidé mohli najít útěchu. Filmem se prolíná ponurá hudba, jež má sebrat divákovi iluzi o jakémkoliv pozitivním východisku. (Špacír)