poster

Krize

  • Československo

    Krize - film o nacismu

  • Česko

    Krise

  • USA

    Crisis

  • USA

    Crisis - Film of "the Nazi Way"

Dokumentární / Válečný

USA, 1939, 67 min

  • Radek99
    *****

    Velmi unikátní dobový černobílý dokument o situaci ve Střední Evropě a Československu v roce 1938 (podtitul slibující film o nacismu není úplně přesný). Jeho unikátnost spočívá v tom, že ho natočili Američané a jde tak o pohled zvenčí, tedy v mnoha ohledech objektivnější a méně zkreslený, než kdyby byl původu tuzemského či centrálně evropského (byť ho jeho tvůrci natáčeli coby očití svědkové událostí u nás). Spojené státy americké a meziválečnou Benešovu republiku navíc spojovala i postava dokumentaristy českého původu Alexandera Hackenschmieda i další nezanedbatelný fakt - a to okolnost, že Československo té doby bylo jediným skutečně demokratickým státem Střední Evropy! Američtí dokumentaristé mapují příčiny vedoucí k mnichovské konferenci uvnitř naší republiky - nezanedbatelný fakt, totiž počet sudetských Němců na našem území (3 a půl milionu, z toho okolo milionu antifašistů), jako temné a tíživé dědictví vzniku samostatného Československa, kdy naše delegace na mírové konferenci v Paříži v roce 1919 v čele s Benešem záměrně snižovala počet Němců na našem území žijících (navíc dále manipulovala se smyšlenkou, že zde žije jeden národ - československý) a o pár měsíců později už v samostatné republice sudetské snahy o odtržení násilně potlačila vláda československou armádou vyslanou do pohraničí (analogicky postupovala i v případě maďarské menšiny na Slovensku). Jak vyznívá Československo vnímané očima očitého amerického pozorovatele? Je to Československo hrdé a silné, Československo jako bašta demokracie, spoléhající na svou armádu i bilaterární smlouvy s Francií a Ruskem (geniální metafory Osvobozeného divadla; Voskovec s Werichem měli vůbec podle dokumentu v Československu výsadní postavení...), Československo jako jeden z ekonomicky nejvyspělejších států tehdejšího světa, Československo jako jediná středoevropská země bez cenzury, přijímající ve velkém uprchlíky před nacistickou zvůlí, Československo jako logická oběť německého imperialismu (zjevného již od dob Bismarckových), v závěru Československo smutné a zlomené... Už jenom pro tu historickou sebereflexi je dobré (a příjemné) to vidět...(2.10.2008)

  • borsalino
    *****

    Unikátní americký a především dost nevšední dokument o vpádu nacistických vojsk do ČSR a především všechno to, co vlastnímu vpádu předcházelo. Dokument vypovídá o hrdosti Českého národa, ochotu bojovat s fašistickým režimem a o obrovském zlomení národa po Mnichovské dohodě. Své pochopitelně sehrála také morální zrada Francie a Anglie, která Československu v nejtěžší chvíli podrazila nohy (myslím, že nešlo o kanóny, ale o obecnou morální oporu proti nacismu, nikoli konkrétně ČSR). Z každé minuty v dokumentu bylo cítit odhodlání Čechů bránit se a nenechat se zlomit a podvolit se. Přestože měl Hitler zásadní materiálovou i početní převahu, vpádu se obával, neboť věděl, že za hranicemi nečekají vojáčci na koních se šavlemi jako v Polsku, ale plně vybavená a velmi dobře vyzbrojená armáda. Je navíc dost pravděpodobné, že pokud by Hitler narazil, nedošlo by k oné bleskové válce (blitzkrieg), ale k poziční (takový sitzkrieg), což by mělo na Němce a jejich nohsledy neblahý morální vliv. Rovněž je dost pravděpodobné, že by spojenci skutečně pomohli. Hitler hrál vabank a bohužel mu to vyšlo. Porobení národa však mělo zcela devastující vliv na morální profil Čechů v další budoucnosti. Znechucení lidí ze zrady a tehdejší vlády využil další, podobně odporný režim, komunistická strana, která se tvářila jako že lidem něco dává a přitom lid zašlapal ještě hlouběji do země. Kdyby dokument pokračoval nezávislým pohledem dnes, jmenoval by se "Od špičky mezi evropskými státy ke směšnému outsiderovi".(7.10.2008)

  • berg.12
    ****

    I když historie byla přeci jen o něco složitější a pro Československo zdaleka ne tak romantizující, nabízí tento americký dobový dokument jedinečný pohled na předválečnou republiku. Zdaleka nejcennější části jsou podle mě ty, vypovídající o staletém soužití Čechů a Němců a rozpolcení německého obyvatelstva v samotných Sudetech. Tyto kapitoly byly po dlouhá desetiletí tabu a pro mnohé dodnes spíš trpěnou součástí našich dějin.(23.2.2011)

  • fragre
    *****

    Je mi jasné, že Republice československé je v tomto dokumentu fanděno, tudíž je vykreslena zářivěji než by realitě odpovídalo.Při dnešní revizionistické ofenzívě, snažící se dokázat, že Sudeťáci byli vlastně hodní a v protektorátu se žilo dobře, je to však stále aktuální film. Ta 1. republika žádný ráj na zemi nebyla, ale v té době to byl jediný slušný a demokratický stát ve střední a východní Evropě. Dnešní neustálé sudetoněmecké požadavky na omluvu (Havel se snad již omluvil) pak připomínají tehdejší sudetoněmeckou taktiku neustále se stupňujících požadavků, která měla za úkol hlavně se nedomluvit.(17.9.2011)

  • sportovec
    *****

    Pozoruhodné dílo demokraticky a humanisticky cítících amerických filmařů působí dojmem, jako by byli blízkými Benešovými spolupracovníky. První Československé republice se tu dostává, což její jest. Silná a odolná ekonomika, robustní, drtivou většinou obyvatel (pomineme-li henleinovce, pak v odstupňované intenzitě šlo dlouhodobě o zhruba 80-90% obyvatel Masarykovy a Benešovy republiky) sdílená státní idea, napájená z ideových zdrojů americké a francouzské revoluce XVIII. století; přidáme-li k tomu skvělou kulturu, špičkové školství a ojedinělou národnostní a vůbec menšinovou politiku i fakt, že ČSR byla útočištěm exulantů hned několika národností (především to platilo o ve filmu nezmíněných Rusech, Ukrajincích, Němcích a Rakušanech), máme co do činění se silným, mimořádně odolným státem, jehož oprávněnou sebedůvěru podporovalo mimořádně dobře zorganizované vojenství, civilní obrana a velkorysé přípravy na vnucenou obrannou válku. Osvobození - tj. V+W - Werich a Voskovec, jsou reprezentanty prvorepublikové levicovosti právě tak jako jako dnes již asi neidentifikovatelná oktavánka či septimánka Mirka (tady se naopak vybaví bojovný závěr skvělé komedie ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA; nikoliv náhodou se ve filmu objevují i záběry na knihy dvou československých občanů, spisovatelů Thomase Manna a Karla Čapka či pronikavá díla Masarykova a Benešova). V kompozici filmu jsou patrny několikeré překrývající se půdorysy: jednak optimistická část, končící scénou Voskovcova a Werichova vystoupení na dětském letním táboře, jednak epilog, projevující se diskontinuitním zlomem právě po táborové scéně; pojetí tří postav, které procházejí celým filmem, je zřejmě pozůstatkem původního záměru na natočení hraného filmu. Pozoruhodně dobře se američtí tvůrci orientují i v skutečných cílech a skutečném charakteru a příčinách dramatické změny v poměru sil mezi světovou demokracií a totalitou v průběhu tragického roku 1938 (obětováni jsme byli nejen my, ale demokraté v zemi našeho dnešního jižního souseda). Poctivá četba nezáživného blábolivého nominálně Hitlerova MEIN KAMPFu, ve filmu často citovaného, nesla své plody. Film jako celek vyznívá jako hold benešovské strategii a prozíravosti, tomu, co bychom mohli plným právem nazvat nedoceňovanou benešovskou rozvážnou statečností. Záběry z demonstrací obou stran - demokratické i fašistické - to jen potvrzují a dokumentují vnucenou černobílost posledních měsíců existence statečné Československé republiky. Ani dnes, po desetiletích, není co měnit na základních konturách i ideových východiscích tohoto poučeného amerického pohledu; v dílčích jednotlivostech by byly zpřesněny, ale v tom zásadním ani současný historik-demokrat nemá co dodat. Ať chceme či ne, je tento film dílem nanejvýš současným; pro naši současnost je zrcadlem. Zrcadlem, jehož působení nejlépe vystihuje starý Gogolův postřeh "Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš hubu křivou"; chci tím říci, že současné češství má z čeho vycházet, na co navazovat a že v lepším případě zaslouží soucit ti, kterým tyto zjevné zřejmosti nejsou jasné.(2.10.2008)

  • - Tvůrcům se podařilo ukázat stupňující se politický tlak, jemuž bylo Československo vystaveno ze strany Německa a sudetských Němců. Na filmu se podíleli americký dokumentarista Herbert Kline a pražský Žid, který se vyznal v místních poměrech, Hanuš Burger. Členem štábu byl také významný český dokumentarista Alexander Hackenschmied, představitel české i americké filmové avantgardy. Kline, vzpomínaje na proces natáčení, řekl: „V Hollywoodu má režisér k dispozici ateliéry. Pro nás byla ateliérem celá jedna země. V Hollywoodu není třeba skrývat vedoucího produkce v autě z obavy, že by v něm někdo mohl objevit Žida.“ (Zdroj: NFA)

  • - Dokument byl sestříhán v Paříži, premiéry se dočkal v New Yorku krátce před okupací Čech a Moravy nacisty, 13. března 1939. (Zdroj: NFA)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace