poster

Krize

  • Československo

    Krize - film o nacismu

  • Česko

    Krise

  • USA

    Crisis

  • USA

    Crisis - Film of "the Nazi Way"

Dokumentární / Válečný

USA, 1939, 67 min

Scénář:

Vincent Sheean
  • sportovec
    *****

    Pozoruhodné dílo demokraticky a humanisticky cítících amerických filmařů působí dojmem, jako by byli blízkými Benešovými spolupracovníky. První Československé republice se tu dostává, což její jest. Silná a odolná ekonomika, robustní, drtivou většinou obyvatel (pomineme-li henleinovce, pak v odstupňované intenzitě šlo dlouhodobě o zhruba 80-90% obyvatel Masarykovy a Benešovy republiky) sdílená státní idea, napájená z ideových zdrojů americké a francouzské revoluce XVIII. století; přidáme-li k tomu skvělou kulturu, špičkové školství a ojedinělou národnostní a vůbec menšinovou politiku i fakt, že ČSR byla útočištěm exulantů hned několika národností (především to platilo o ve filmu nezmíněných Rusech, Ukrajincích, Němcích a Rakušanech), máme co do činění se silným, mimořádně odolným státem, jehož oprávněnou sebedůvěru podporovalo mimořádně dobře zorganizované vojenství, civilní obrana a velkorysé přípravy na vnucenou obrannou válku. Osvobození - tj. V+W - Werich a Voskovec, jsou reprezentanty prvorepublikové levicovosti právě tak jako jako dnes již asi neidentifikovatelná oktavánka či septimánka Mirka (tady se naopak vybaví bojovný závěr skvělé komedie ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA; nikoliv náhodou se ve filmu objevují i záběry na knihy dvou československých občanů, spisovatelů Thomase Manna a Karla Čapka či pronikavá díla Masarykova a Benešova). V kompozici filmu jsou patrny několikeré překrývající se půdorysy: jednak optimistická část, končící scénou Voskovcova a Werichova vystoupení na dětském letním táboře, jednak epilog, projevující se diskontinuitním zlomem právě po táborové scéně; pojetí tří postav, které procházejí celým filmem, je zřejmě pozůstatkem původního záměru na natočení hraného filmu. Pozoruhodně dobře se američtí tvůrci orientují i v skutečných cílech a skutečném charakteru a příčinách dramatické změny v poměru sil mezi světovou demokracií a totalitou v průběhu tragického roku 1938 (obětováni jsme byli nejen my, ale demokraté v zemi našeho dnešního jižního souseda). Poctivá četba nezáživného blábolivého nominálně Hitlerova MEIN KAMPFu, ve filmu často citovaného, nesla své plody. Film jako celek vyznívá jako hold benešovské strategii a prozíravosti, tomu, co bychom mohli plným právem nazvat nedoceňovanou benešovskou rozvážnou statečností. Záběry z demonstrací obou stran - demokratické i fašistické - to jen potvrzují a dokumentují vnucenou černobílost posledních měsíců existence statečné Československé republiky. Ani dnes, po desetiletích, není co měnit na základních konturách i ideových východiscích tohoto poučeného amerického pohledu; v dílčích jednotlivostech by byly zpřesněny, ale v tom zásadním ani současný historik-demokrat nemá co dodat. Ať chceme či ne, je tento film dílem nanejvýš současným; pro naši současnost je zrcadlem. Zrcadlem, jehož působení nejlépe vystihuje starý Gogolův postřeh "Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš hubu křivou"; chci tím říci, že současné češství má z čeho vycházet, na co navazovat a že v lepším případě zaslouží soucit ti, kterým tyto zjevné zřejmosti nejsou jasné.(2.10.2008)

  • berg.12
    ****

    I když historie byla přeci jen o něco složitější a pro Československo zdaleka ne tak romantizující, nabízí tento americký dobový dokument jedinečný pohled na předválečnou republiku. Zdaleka nejcennější části jsou podle mě ty, vypovídající o staletém soužití Čechů a Němců a rozpolcení německého obyvatelstva v samotných Sudetech. Tyto kapitoly byly po dlouhá desetiletí tabu a pro mnohé dodnes spíš trpěnou součástí našich dějin.(23.2.2011)

  • GilEstel
    *****

    Krize z roku 1939 je mimořádným dokumentárním počinem, který výstižně charakterizuje dobovou atmosféru a události související se zánikem První republiky. Jedná se o jednoznačný apel proti pasivitě při rozpínavosti Třetí říše a konstatování principielního pochybení při uzavření Mnichovské dohody. Dokument se zaměřuje primárně na Československo-Německou politiku v kontextu mezinárodního významu. Krize byla ale ještě o dost vážnější. Na Československo byl vyvíjen tlak i z Polska, které si nárokovalo Těšínsko, z Horthyho Maďarska, které si nárokovalo jižní Slovensko a Podkarpatskou Rus. Dále tu byly separatistické tlaky fašistické Hlinkovi slovenské ľudové strany, které následně vedly k odtržení Slovenska. Ve filmu chybí i taškařice, která byla s Československem sehrána prostřednictvím lorda Runcimana. Chápu, že dokument se nemohl zabývat všemi těmito aspekty. Hlavní pozitivum dokumentu je zaměření na obyčejné lidi, čímž je dobová atmosféra velmi věrná. Politická satira Voskovce a Wericha dokáže dojmout a pobavit i dnes. Zrada západních spojenců na Československu je neodpustitelná. Nejde jen o zradu státu, ale i o zradu snů a ideálů lidí, kteří tu 20 let něco budovali. Masaryk pravil. „Československo potřebuje 50 let klidného vývoje.“ Dostalo se mu jen 20. Kontinuita vývoje byla přerušena a již nikdy nebyla obnovena. Sen o čechoslovakismu Masaryka, Štefánika, Beneše a celé První republiky odešel náhle jako dětství našich babiček a dědečků. Obsah tohoto dokumentu by měl každý z nás znát. Bohužel to nebývá pravidlem. Mladá generace v poslední době vnímá češství často jen při vítězství na MS v ledním hokeji. Možná by se mělo na školách trochu ubrat pazourků a přidat věcí spojených s historií české státnosti.(22.11.2010)

  • Marthos
    *****

    V létě roku 1938 přijel do Československa americký producent a režisér Herbert Kline, aby prostřednictvím dokumentárního filmu vydal svědectví o tehdejší krizové situaci v Evropě. Bylo to v době, kdy vrcholilo henleinovské násilí a kdy anglický vyjednávač lord Runciman měl přinést objektivní zprávu mezi Čechy a Němci, obývajícími historické území našeho státu. Výsledek oficiální mise byl pochybný. Jak později napsal prezident Beneš, česká strana poznala, "že na misi lorda Runcimana působí - přesto, že mohla již znáti i Berlín i Henleina a jeho pangermánské druhy - více argumenty Berlína, Sudetendeutsche Partei a německé propagandy než všechna dobrá vůle československé vlády a prezidenta." Proti zkreslujícím oficiálním argumentům měl právě film vydat pravdivé svědectví o situaci. Že tak mohl činit pouze příslušník jiného národa než onoho ohroženého, je pochopitelné. První svědectví vydala už skupina Američanů z filmového časopisu March of Time, který vznikl při významném koncernu Harryho Luceho, vydávajícího známé týdeníky Time a Life. Reportáž, kterou natočil Louis de Rochemont, šéf zmíněného filmového časopisu, byla uvedena v době vrcholící mnichovské krize a informovala americké návštěvníky kin o skutečných důvodech této krize. Mnohem obsáhlejší a úplnější svědectví poskytoval ovšem dokument Herberta Klina, nazvaný stručně THE CRISIS. Byl rozsáhlejší (jednalo se o celovečerní snímek) a navíc se na jeho výrobě podíleli i čeští filmaři. Herbert Kline se tehdy spojil se skupinou pracovníků z filmové sekce Baťových závodů ve Zlíně a získal také vynikajícího spolupracovníka v kameramanovi Alexandru Hackenschmiedovi. Štáb vedený Klinem cestoval v oněch krizových dnech několik měsíců po Československu a sbíral průkazný dokumentární materiál. Podařilo se mu zachytit situaci v pohraničí a zveřejnit protistátní akce henleinovců, jasně směřující k jedinému cíli, jímž byl rozvrat republiky. Navíc pak začlenil Kline do svého svědectví různé archivní šoty z tehdejších filmových týdeníků, přesvědčivě dokumentující marnou snahu o vyrovnání s Němci, kteří o jakékoli vyrovnání tehdy už nestáli, protože jednali pod přímými rozkazy Adolfa Hitlera. Působivé byly i jevištní výstupy z Osvobozeného divadla ze hry Těžká Barbora, zejména pak zaktualizovaná píseň dvojice V a W David a Goliáš a optimistické poselství písně Proti větru. Všechen cenný materiál se podařilo zachránit před nacisty a odvézt do zahraničí, kde potom kameraman Hackenschmied z něho sestříhal definitivní verzi snímku The Crisis, který přinášel západnímu světu výmluvnou, tehdy ovšem už marnou varovnou výpověď o skutečné podobě mnichovské krize.(2.11.2008)

  • borsalino
    *****

    Unikátní americký a především dost nevšední dokument o vpádu nacistických vojsk do ČSR a především všechno to, co vlastnímu vpádu předcházelo. Dokument vypovídá o hrdosti Českého národa, ochotu bojovat s fašistickým režimem a o obrovském zlomení národa po Mnichovské dohodě. Své pochopitelně sehrála také morální zrada Francie a Anglie, která Československu v nejtěžší chvíli podrazila nohy (myslím, že nešlo o kanóny, ale o obecnou morální oporu proti nacismu, nikoli konkrétně ČSR). Z každé minuty v dokumentu bylo cítit odhodlání Čechů bránit se a nenechat se zlomit a podvolit se. Přestože měl Hitler zásadní materiálovou i početní převahu, vpádu se obával, neboť věděl, že za hranicemi nečekají vojáčci na koních se šavlemi jako v Polsku, ale plně vybavená a velmi dobře vyzbrojená armáda. Je navíc dost pravděpodobné, že pokud by Hitler narazil, nedošlo by k oné bleskové válce (blitzkrieg), ale k poziční (takový sitzkrieg), což by mělo na Němce a jejich nohsledy neblahý morální vliv. Rovněž je dost pravděpodobné, že by spojenci skutečně pomohli. Hitler hrál vabank a bohužel mu to vyšlo. Porobení národa však mělo zcela devastující vliv na morální profil Čechů v další budoucnosti. Znechucení lidí ze zrady a tehdejší vlády využil další, podobně odporný režim, komunistická strana, která se tvářila jako že lidem něco dává a přitom lid zašlapal ještě hlouběji do země. Kdyby dokument pokračoval nezávislým pohledem dnes, jmenoval by se "Od špičky mezi evropskými státy ke směšnému outsiderovi".(7.10.2008)

  • - Dokument byl sestříhán v Paříži, premiéry se dočkal v New Yorku krátce před okupací Čech a Moravy nacisty, 13. března 1939. (Zdroj: NFA)

  • - Tvůrcům se podařilo ukázat stupňující se politický tlak, jemuž bylo Československo vystaveno ze strany Německa a sudetských Němců. Na filmu se podíleli americký dokumentarista Herbert Kline a pražský Žid, který se vyznal v místních poměrech, Hanuš Burger. Členem štábu byl také významný český dokumentarista Alexander Hackenschmied, představitel české i americké filmové avantgardy. Kline, vzpomínaje na proces natáčení, řekl: „V Hollywoodu má režisér k dispozici ateliéry. Pro nás byla ateliérem celá jedna země. V Hollywoodu není třeba skrývat vedoucího produkce v autě z obavy, že by v něm někdo mohl objevit Žida.“ (Zdroj: NFA)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace