poster

Lítost a soucit

  • Francie

    Le chagrin et la pitié

  • Francie

    Le chagrin et la pitié - Chronique d'une ville française sous l'occupation

  • Západní Německo

    Zorn und Mitleid

  • Západní Německo

    Das Haus nebenan - Chronik einer französischen Stadt im Kriege

  • anglický

    The Sorrow and the Pity

Dokumentární / Válečný

Francie / Švýcarsko / Západní Německo, 1969, 251 min

Režie:

Marcel Ophüls

Scénář:

Marcel Ophüls

Střih:

Claude Vajda
(další profese)
  • JimiH
    ****

    Obrázek doby a zpětné zrcadlo tomu, proč Francie kolaborovala s Němci. Svědectví zajímavých lidí a zároveň neustále visící otazník nad mírou kolektivní i osobní viny na šíření nacismu. Čtyři hodiny se díky velice dobře vedeným rozhovorů (s lehkou asertivitou v případě kolaborantů a s empatií u partyzánů) snesou v pohodě, ale ne na jeden zátah.(9.8.2015)

  • kaylin
    ***

    To je až neskutečné, jak dlouhý dokument je možné natočit o tom, jak to bylo s nacismem v jedné části Francie. Ano, ona je to rozhodně látka zajímavá, ale opravdu bylo třeba o tom natočit čtyři hodiny? Jsem si jistý, že kdyby to mělo poloviční stopáž, je to pořád stejně kontroverzní a zajímavé a navíc přístupnější širšímu publiku.(3.8.2015)

  • Houdini

    Oscar 1 nominace: Dokument(5.2.2019)

  • Revanx

    Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(14.2.2009)

  • Cimr
    ***

    Ve své době přelomový, kontroverzní a zásadní dokument. Jaké ale je dívat se na Lítost a soucit v roce 2017, na jeden zátah, v kině Ponrepo? Na jednu stranu zajímavé: Uvědomíte si, jak snadno se historie může opakovat (lautr stejné antisemitské a rasistické argumenty jako v tomto filmu slýchám běžně i dnes, jen se zrovna v hledáčku ocitlo jiné náboženství). Zjistíte, jak děsivě funguje racionalizace a selektivní paměť ("ano, kolaboroval jsem s nacisty, ale vlastně to není moje chyba, protože..." atd.) Budete udiveni, jak nečekaně aktuální a silné příběhy film vypráví - třeba ten o britském špiónovi - homosexuálovi, co měl poměr s vojákem wehrmachtu, nebo ten o mučení lidí tím, že se jim vypíchly oči, do důlků vložili červi a oči znovu zašily... Člověk se toho za ty čtyři hodiny dozví opravdu hodně, možná více, než vůbec chtěl, což je u dokumentu dobré. Ovšem na druhou stranu je trochu problematické, že Ophülsův dokument je záměrně oproštěný od hudby, barev, ilustračních záběrů, komentáře... Protagonisté pouze ve velkém detailu vypráví své příběhy, takže je dnes jen velmi obtížné ten 250 minutový příval informací a dat ustát (resp. "usedět"). Obzvlášť když jediná jména, která vám něco říkají, jsou Pétain a Hitler.(9.6.2017)