Reklama

Reklama

Nejsou dvojčata, ale přesto jsou v lecčem totožní – podobně jako zdánlivě rozdílné prostředí šansonu a čutané. Rok 1980 – Nadějný prvoligový fotbalista Antonio Pisapia (nar. 1945) se vystříhává excesů svých spoluhráčů. Odmítá nekalé sázky, nefetuje, nespokojen s taktikou hry dokonce usiluje o místo trenéra. Úraz kolene během tréninku ale naráz všechno změní… Antonio Pisapia (nar. 1934) je slavný šansoniér. Pokud zrovna nepřičichává ke kokainu, podvádí manželku se svými obdivovatelkami. To se mu jedné noci vymstí, když ho svede šestnáctiletá dívka, s kterou je načapán doma, v posteli své dcery. Žaloba za pokus o znásilnění, stejně jako veřejné pranýřování na sebe nenechají dlouho čekat… Rok 1984 – Antonio si dodělal trenérskou licenci. Sezonu co sezonu je mu slibováno místo kouče. Když bývalého fotbalistu, stíhaného nočními můrami, opouští žena, objeví se záblesk naděje v podobě advokátky Elen, jíž přes televizní show vyzná lásku. Spolu se zjištěním, že veškerá jeho snaha být trenérem přichází vniveč kvůli kariérním půtkám, se rozplývá také jeho vidina odjezdu s advokátkou na Capri… Zpěvák Antonio je zproštěn obvinění, nikoli špatné pověsti. Opustila jej žena, fanoušci, nakonec i manažer. Zkoksovaný šansoniér, jehož provází zlé sny, se marně hodlá postavit na vlastní nohy coby majitel pobřežní restaurace. Přimlouvá se v televizní show za fotbalistu, kterého jen letmo zahlédl, a koná na jeho památku odplatu. Než skočí s policií v zádech do moře, tajuplně vykřikne: „Chci na Capri!”
Dnes již nepřehlédnutelný nestor nového italského filmu, Paolo Sorrentino (Božský 2008, oscarová Velká nádhera 2013, Mládí 2015), nastartoval svou kariéru výrazným debutem, který předurčil jeho osobitý styl. Přebytečný člověk nepostrádá nápadité jízdy kamery, syté probarvení, břitký humor, jakož i nezvyklý způsob vyprávění, až mystickým způsobem líčící prorůstání dvou zdánlivě nesourodých identit. Jednu z hlavních rolí padlých mužů ztvárnila Sorrentinova hvězdná stálice, Toni Servillo. Hořká komedie byla inspirována skutečnými životními osudy zpěváka Franca Califanoa a fotbalisty Agostina Di Bartolomeie. (Česká televize)

(více)

Recenze (31)

ScarPoul 

všechny recenze uživatele

Nenudilo ma to, ale nepadal som z toho na zadok. Jediné čo môžem naozaj pochváliť je výkon Toniho Servilla. Inak pomerne tradičný film o tom aký je život nespravodlivý a že cesta od sláve k chudobe je veľmi krátka. Sorrentino vo svojej prvotine absentuje na dlhé zábery a presviedča nás, že tempo filmu odpovedá Taliánskemu temperamentu. Ale ja som mal vždy radšej pomalejšie filmy, hlavne keď vezmem v podtaz ako strašne ukecaný tí Taliani vlastne sú. Nejedná sa o zlý film, ale podobne ako v prípade Božského ide téma a jej spracovanie mimo mňa. Pritom Sorrentinov Americký This must be the place zbožňujem. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Dvojí život Antonia. Debutující Sorrentino se rozcvičuje na paralelně vyprávěných příbězích dvou mužů, kteří žijí různé a přesto stejné životy. Podobně jako v mystickém dramatu od Kieslowského, také zde jsou osudy obou postav zvláštním způsobem propojené – jedna podněcuje druhou k aktivnímu převzetí kontroly nad trpně prožívanou každodenností. Prázdnota, osamělost a opouštění charakterizují existenci obou mužů, dvou věčně poražených hráčů, kteří marně hledají vhodnou (hrací) pozici. Se Scorsesem sdílí Sorrentino nejenom zájem o frustrované muže, jejichž (sebe)destruktivní jednání pramení z neschopnosti dostát svým ambicím (finále v hrubých rysech připomíná Taxikáře), ale také stylistickou suverénnost. Nemusí přitom svého slavnějšího amerického inspirátora okatě citovat (vplutí do klubu á la Mafiáni), abychom pochopili, že stejně jako on nemá rád statické kompozice, tradiční úhly kamery a otřelé kombinace hudby a obrazu. Soundtrack, nejen vytvářející nepatřičné audiovizuální kombinace, ale také přímo propojující oba hrdiny, patří k nejsilnějším složkám filmu, který má jinak neopomenutelné problémy s tempem i s nestálostí uplatňované fantaskní nadsázky. Zas tak zdatný ve stylové kontaminaci, aby elegantně skloubil Scorseseho s Fellinim, Sorrentino na počátku své kariéry nebyl. Ve svých pozdějších filmech dokázal množství uměleckých vlivů, z nichž vychází, lépe zkrotit, a hlavně se v nich mermomocí nesnaží zužitkovat každý lepší nápad. Přesto by bylo milé, kdyby srovnatelnou řemeslnou zručností vynikalo více debutů. 75% ()

Reklama

Marigold 

všechny recenze uživatele

Někdo se v prvotině hledá, někdo se prvotině najde a už jenom lehce vybrušuje detaily. Sorrentino toho má na srdci hodně a vlastně je celkem zřetelné, že to je debutující scenárista, ale už tady najdeme hodně scén, jejichž emocionální ekvilibristika a spojení hudby / obrazu je opojné. Servillo s Renzim jsou skvělé protipóly, hedonistický ztroskotanec vs. melancholický snílek, energie těch dvou postav se ve filmu postupně rodí, aby nakonec dozrála v duet marnosti a nezlomnosti existence. Zasáhlo mě to víc, než bych čekal. Rozhodně víc, než ty přeestetizované úvahy na podobná témata, které Paolo točí v posledních letech. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Z toho, čo som od Sorrentina videl, tak zatiaľ Prebytočný človek vychádza ako divácky najvďačnejší film. A to bez toho, aby snáď pôsobil menej inteligentne, ako jeho neskoršie diela. Možno skôr naopak, v porovnaní s jeho súčasnou tvorbou na veľmi tenkej hranici gýča a ťažkotonážneho umenia ide o v mojich očiach úprimnejšiu výpoveď o svojich hlavných hrdinoch. Zaujímalo by ma, čo by povedal Laco Borbély na taktiku rozostavenia so štyrmi útočníkmi, popravde sa ale ani problémom s hľadaním práce mladšieho z dvojice aktérov ani nečudujem, jeho metóda pôsobí až príliš revolučne... ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Je mi líto, Paolo, Velká nádhera mě svého času obsahově minula, ale nemohl jsem neocenit vytříbenou výtečnou formu. Tohle je ale první kousek z Tvé dílny, kdy krčím rameny a říkám, že ani obsah, ani způsob provedení na mě dojem nedělá, ba co víc, nepokrytě mě nudí. Nezaujal ani motiv, ani rozuzlení. Tvoji fanoušci Tě nejspíš podrží, ale za mě to tentokrát nebude ani průměr. Ke Tvým postavám jsem si nenašel cestu a Antonia nepovažuju ani tak za oběť okolností, jako spíš za slabocha. Celkový dojem: 40 %. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (1)

  • Film je je jemne inšpirovaný životom futbalistu Agostina Di Bartolomeia, ktorý v roku 1994 spáchal samovraždu, a taktiež speváka Franca Califanoa, ktorý bol dvakrát stíhaný za prechovávanie drog. (Eoin)

Reklama

Reklama