Reklama

Reklama

Requiem

  • Francie Requiem

Recenze (5)

Ony 

všechny recenze uživatele

Čekala jsem, že Tabucchiho halucinogenní kniha nakopne tvůrce filmového zpracování trochu víc (předem jsem si vysnila pár odvážnějších scén a střihů). Ale nakonec je dobře, že to dopadlo právě takhle. Requiem je sice adaptací až otrockou, ale ne zbytečnou. Rozhodně ne. Totiž ta atmosféra, to je něco neuvěřitelného. A obrazem a hudbou se do mě dostala hlouběji než textem. Takhle to vypadá, když něco vzniká z lásky k Němu (k tomu, jenž je na plakátě). Mé duši už dlouho nebylo tak dobře. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Lisabon znám - a nejen z filmů, ale také z Knih neklidu Fernanda Pessoy. Zde se ve dvanáctihodinovém cyklu (nevíme, která hodina je ta pravá, zda denní či noční) mysticky propojuje architektura města s architekturou myšlení (nevíme, kde je skutečnost a kde představa, kde život a kde smrt)... Mnoho z nás zřejmě někdy prožilo půl dne čekáním v nějakém, dříve důvěrně známém, nyní již jen vzpomínkami neseném městě, čekáním na něco - něco velmi důležitého, možná "poslední sbohem" určité části života... A tak místo komentáře raději citace: "Tím, že přemýšlím, jsem sebe vytvořil jako ozvěnu a propast. Tím, že v sobě jdu do hloubky, jsem se zmnožil. Sebemenší příhoda - proměna světla, krouživý pád suchého listu, opadnutí zažloutlého okvětního plátku, hlas za zdí či kroky toho mluvícího spolu s kroky naslouchajícího, pootevřená vrata starého statku, dvůr obkroužený domy shluklými v měsíčním svitu - všechny tyhle věci, jenž mi nepatří, připoutávají mou citlivou meditaci pouty ohlasu a stesku. V každém z těchto pocitů jsem jiný, bolestně se obrozuji v každém neurčitém dojmu." (PESSOA Ferdinando: Kniha neklidu, 1992, Odeon, str. 52) ()

rivah 

všechny recenze uživatele

Uhrančivá atmosféra s prolínáním reality a fantazie fiktivních setkání je umocněna prostředím Lisabonu. Už to sice není intenzita Tannerova V bílém městě, ale film rozhodně stojí za zhlédnutí. Nejvíc na mne zapůsobila taneční scéna v poslední části filmu. (90%) ()

Germanicvs 

všechny recenze uživatele

Pouhých 12 hodin ve vyprahlém bílém městě plném vzpomínek, naděje, zrady, lásky i inspirace v prostoru a čase, který dovede propojit svět reality a snění. Takřka autobiografické vyznání městu i celoživotnímu uměleckému vzoru. Nenápadný a neprávem opomenutý hold slovu, filosofii a fantazii 20. století. ()

Reklama

Reklama