Čertova nevěsta

Typická studiová pohádka na nedělní odpoledne, kterých se tu v 70. a 80. letech točily desítky. Tahle je ovšem o hodně delší než je zvykem, a to je podle mě velkým kamenem úrazu vzhledem k tak prostému ději. Pohádka se táhne, až je nudná. Jediné, co se mi líbilo, bylo to čertovské sídlo v lese. To bylo moc pěkné, takové strašidelné. Tady se kulisáci fakt vyřádili. [598. hodnocení, 32. komentář, 67%] (24.10.2020)

Příjemná pohádka a herci jako Olda Vízner či Pepa Dvořák zaručují nadprůměrnou podívanou, což se také stalo. I Taťjana Medvecká ukázala, že je velikou herečkou a paní Popelíková jakbysmet - její Hromaska je správná ženská od rány :-) . Písničky pohladí po duši a "podčerti" (Olda Vlach...) vrchního ďábla Hejhuláka (právě p. Dvořák) jsou taktéž fajn. (23.01.2010)

Pro mě úplná klasika z dětství, co nějak podivně tiše dokázala zapadnout v čase (proto nehodnotím výš). Jednoduchost, čistota, milá nekomplikovanost, až radost pohledět. Postav ani scén není mnoho: krásně stylizovná stará Hromaska, čert Hejhulák, Žabža s Verunkou ve čtyřiech úsporných, mile divadelních kulisách (světnička, dvorek, tržiště a čertovská hlídka v lese), melodické písničky ... Člověk by vlastně podle toho mohl i krásně odehrát domácí loutkové divadélko, kdyby přišlo na věc. Jako malé nás to rejdění čertů - popletů v čele s Josefem Dvořákem moc bavilo. Teď už to vnímám spíš jen jako výborně řemeslně odvedenou věc, na kterou se ráda klidně s dítětem podívám i několikrát, bude mi u toho dobře, ale nic ve mně už s tím rezonovat nejspíš nebude. (16.04.2012)

Na můj vkus moc ukřičená (Nina Popelíková) a tak nějak podivně křečovitá (Oldřich Vízner) pohádka. Navíc příšerně dlouhá. A jak píše uživatel Kri-kri, na Jiřího Sováka, který čerta Hejhuláka ztvárnil v rozhlasové verzi tohoto příběhu, Josef Dvořák opravdu nemá (ačkoliv přiznávám, že jen díky němu jsem Čertovu nevěstu zvládl dokoukat). (07.04.2012)

Žabža s Hejhulákem jsou sice nezapomenutelná dvojka, která se mi, možná díky těm jménům, drží v pamětI od dětských let, ale teď je oba, zejména tedy Víznerova Žabžu, s přehledem převálcovala Hromaska v podání Niny Popelíkové. Přestože jde o pohádku poměrně dějově řídkou, kde navíc hlavní hrdina do děje nijak zásadně nezasáhne, bylo to nostalgicky milé a čerti, kteří se v lese báli, neměli chybu. (21.02.2012)