Režie:
Věra ChytilováScénář:
Věra ChytilováKamera:
David ČálekHrají:
Ester Krumbachová, Věra Chytilová, Jan Němec, Ivan Vyskočil, Květa Fialová, Jiří Krejčík, Otakar Vávra, Vojtěch Jasný, Radoslav Brzobohatý, Marta Kubišová (více)Obsahy(1)
Ester Krumbachová - výtvarnice, scenáristka, režisérka, jedna z nejvýraznějších osobností české nové vlny. Pracovala pro divadlo, psala, ilustrovala. Spolupracovala na filmech O slavnosti a hostech, Sedmikrásky, Všichni dobří rodáci, Ovoce stromů rajských jíme, Valerie a týden divů, Faunovo velmi pozdní odpoledne, Marian a celé řadě dalších. Režisérka Věra Chytilová zpovídá ty, kteří Ester Krumbachovou znali, spolupracovali s ní, přátelili se s ní, milovali ji. Postupně skládá obraz člověka, inspirující osobnosti. Vydává se na pátrání, na jehož konci by měla být odpověď na otázku: Kdo byla Ester?
Ve filmu vystupují Jan Němec, Ivan Vyskočil, Květa Fialová, Jiří Krejčík, Otakar Vávra, Vojtěch Jasný, Radoslav Brzobohatý, Marta Kubišová, Jiřina Bohdalová, Jiří Svoboda, Petr Václav, Ivan Balaďa, Ivan Král, Kateřina Macháčková, Květa a Jitka Válovy, Ladislav Smoček a další.
V době, když jsem měla rozepsané Sedmikrásky, poslal za mnou vedoucí Tvůrčí skupiny Ladislav Fikar Ester Krumbachovou. Seděla jsem tehdy sama ve Filmovém klubu, když kolem mého stolu začala kroužit nějaká ženská a nápadně si mne prohlížela. Na můj udivený výraz řekla: "Prý máte zajímavý scénář?" To bylo mé první setkání s Ester, dramaturgyní, scenáristkou a výtvarnicí. Ester, její efektní zjev, záměrně výstřední až do pokročilého věku, k bílým vlasům posledního střihu nosila růžovou halenu a stříbrné střevíce, její neúnavná píle a věčná potřeba peněz, které okamžitě utrácela za taxíky a roštěnky pro kočky, to všechno bylo vděčným námětem pro nejrůznější legendy. Pravda je, že se upila. Jako mnoho geniů neuměla a nechtěla se omezovat v žádném směru. Chtěla žít naplno až do konce. Někdy třeba navštívila jen tak na stojáka nějaký výčep a při skleničce se seznamovala s lidmi a mnohdy fascinovala i dost nebezpečná individua. Bylo úžasné ji pozorovat, jak snadno si dokázala získat sympatie a přátelství i u těch, kteří zpočátku měli sklon se jí posmívat, nebo ji zneužít. Neboť postoj k vlastnímu životu, jeho zformování a vyjádření pomocí vytříbené stylizace - to je to hlavní téma, které, když někdo obejde a nesnaží se vypovědět o sobě pravdu, umře jako zanedbaný sirotek. A dobře mu tak, říkala Ester.
Ester byla jakýmsi středobodem uměleckého života Prahy šedesátých let. Přitahovala umělce na prahu kariéry, kteří teprve hledali formu vlastní seberealizace. Kdo prošel jejím školením, nikdy na ni nezapomněl. Avšak i ti zkušení k ní nacházeli cestu. Kdo chtěl, tomu pomohla objevovat, co je v jeho projektu nejcennější, a i když věc přímo sama nevymyslela, dokázala přesnou analýzou vydělit plevy a zvýraznit smysluplné jádro. Věra Chytilová, březen 2005 (oficiální text distributora)
(více)Recenze (26)
Kdo byla Ester Krumbachová? Spisovatelka, malířka, výtvarnice, básnířka, kostymérka, vnitřně složitá, inteligentní, naslouchající, rozervaná, nepřehlédnutelná osobnost české nové vlny, nymfomanka, alkoholička. Chytilová zpovídá desítky osobností veřejného života i soukromého života Krumbachové a portrét doplňuje její více či méně známou tvorbou jako nestranný dokumentarista a zároveň skrze její přínos pro své vlastní filmy jako kolegyně a přítelkyně, jež je vlastně se svými filmy rovněž její součástí. Přestože je obsah filmu pro diváka velkým přínosem, prokazující mnoho dobře odvedené práce zkušené a uznávané kumštýřky, pak nikoliv však očekávaným zážitkem. Bohužel opět postrádám její někdejší originální nápaditost a invenci. ()
Bezesporu záslužný počin, ale zoufale mu chybí zásah někoho s větším odstupem od vzpomínané Osobnosti. 65% Zajímavé komentáře: Terminus, vypravěč ()
Pozoruhodný dokument od světoznámé režisérky o světoznámé výtvarnici, o které toho moc nevím. Je na čase to změnit. ()
"ale já myslím, že Ester měla divoké všechno" --- -"Mělo to i erotický náboj mezi vámi" -"To těžko můžu analyzovat." ()
A tak jsme se dozvěděli, že Ester by měla být blahořečena. ()
Fascinující dokument o úžasné osobnosti naší kultury. Film je plný zasloužené chvály, ale nechybí ani pohled na trochu temnější stránky života Ester Krumbachové. Tento snímek mi ji nejen představil, ale poskytl mi i trochu nový pohled na filmy, na kterých se podílela. Rozhodně doporučuji. ()
Nebyl jsem si jist, co mám od Věry Chytilové čekat. Je pro mě zvláštní postavou české kinematografie, trochu záhadnou, magickou. A navíc dokument o někom, koho neznám..a přesto jsem nebyl zklamán. Zjistil jsem, že postavu Ester Krumbachové znám. Ne podle jména, ale podle toho, co v českém filmu po sobě zanechala a koho svým způsobem ovlivnila. Svou scénografií a kostýmy vyšperkovala mnoho filmů velkých českých režisérů, jmenoval bych alespoň Otakara Vávru či Jana Němce. Žila bohatý život, bohatý snad na vše, krom peněz. Chytilové se ho podařilo ve více než dvou hodinách nastínit, život ženy, která mi již více není neznámou.. ()
70% ()
Zajímavý dokument o výrazné osobě a osobnosti Ester Krumbachové by potřeboval přísnou ruku dramaturga, který by se stejně jako E. K. soustředil na cíl a vyhodil některé nepříliš přínosné materiály. ()
Dokument, ke kterému se vrátím rád. Důvod? Zajímavá osoba a lidi, kteří jí prošli životem. ()
Nebo-li třeba taky: Za vším hledej Ester...Dokument jenž mohl být klidně odvysílán v rámci cyklu "Zlatá šedesátá" jako pověstná třešínka na dortu. Ester Krumbachová se totiž podílela jako výtvarnice či scénáristka téměř na všech filmových skvostech, které v té době vznikly. Netušila jsem. Nyní, i díky vydařenému dokumentu Věry Chytilové, je má mozaika vědomostí o zlaté éře českého filmu doplněna o jeden hodně důležitý kamínek. ()
Mistrovsky zpracovaný celovečerní dokument mnohovrstevnatě portrétující Ester Krumbachovou, ženu mnoha tváří (a vlastně „ženu v množném čísle“). Věra Chytilová je zde ve své režii až překvapivě citlivá, vnímavá, rozumějící. Ačkoliv by se o tak jedinečné ženě s tak ohromným dílem dalo dlouze plkat, modeluje svou Ester s pokornou střídmostí a je vidět, že otázky, které z jejích úst zaznívají, nejsou jen rámcujícím schématem, ale opravdu prožívanou vnitřní diskusí. Svědectví za svědectvím ve mně sílilo přesvědčení, že sleduji jeden ze životů Eliny Makropulos a chvílemi jsem se obával, že odněkud za mnou zazní: „Besa me, bobo, bobazo! Animal, un besito! Chite, tonto! Queta! Fuera!“; a chvílemi jsem se obával, že to nezazní. ()
Pátrání po Ester je v mnohém nevyrovnaným filmem - na jedné straně osloví promyšlenou kompozicí (střed filmu představuje filmovou tvorbu Krumbachové a daří se mu pojmenovat její výjimečnost, v závěru jsou vzneseny intimní otázky a rozkryta nekonvenčnost její osobnosti), na druhé straně zarazí některými nicneříkajícími výroky "mluvících hlav". Je sice hezké, že autorka poukazuje na relevanci výpovědí "obyčejných lidí", proč je ale v jednu chvíli nechá nezastavitelně promlouvat, zatímco jindy (proč tak málo?) sama klade otázky přispívající k odpovědi na vyřčenou otázku "kdo byla Ester?". Zvláště ve srovnání s dokumentem Troja v proměnách času působí Pátrání po Ester jaksi bezduše. A to navzdory tomu, že Chytilová opět působivě pracuje s hudební složkou (zde Vivaldi, Rachmaninov, Beethoven). Též je velká škoda, že film nekončí videoklipem Ivana Krale "Winter Takes All" - ten by totiž tvořil působivé finále; dovětek po něm následující působí už jaksi nadbytečně. ()
Zajímavý dokument. Kdo by řekl, že na filmu je výtvarná stránka tak strašně důležitá? Zaujala mě například scéna, kde Chytilová říká, že v Sedmikráskách měla jedna z dívek otevřít skříň a z ní se měla vysypat červená jablka. Ester to rázně zamítla s tím, že by tím Chytilová scénu zabila a že ta jablka deifnitivně musí být svítivě zelená. Nedávno jsem ten film viděl a víte co? Ta scéna by s červenými jablky byla poloviční. Fascinující. ()
Tento dokument možná není zcela vyrovnaný (těch mluvících hlav mohlo být méně), ale já jsem rád, že paní Chytilová připomněla tak výraznou osobnost čs. filmu, která by si za svůj vklad opravdu zasloužila být u mnoha filmů podepsána jako spolurežisérka. Česká nová vlna by bez ní nebyla tak výtvarně působivá. ()
Zjišťuji, že dokumenty Věry Chytilové mě mnohdy baví více než některé její hrané filmy. Ač třeba Vzlety a pády jsou na tom ještě o něco lépe, Pátrání po Ester řadím ke kvalitním filmům. Nosné a zajímavé je především téma. Ester Krumbachová byla výrazná osobnost, která ovlivnila celou jednu generaci filmařů a vůbec celou kulturu tehdejší doby. Kéž by se její vliv projevoval dodnes, protože byla jiná a progresivní. Chytilová se snaží odkrýt složitou osobnost Krumbachové. Já s povděkem kvituji také to, kolika osobnostem byl dán prostor vyjádřit se a já se díky nim mohla dozvědět mnoho nejen o Ester, ale i o nich samých. Dokument má náboj, ale někdy jiskru přece jenom ztrácí, možná by mu prospělo menší prostříhání, přece jenom délka více než dvě hodiny se nejeví vždy jako šťastně zvolená. ()
Dokument beze sporu pozoruhodný minimálně v tom, že poskytne vhled od života významné osobnosti, o které se toho ani z literatury o čs. nové vlně člověk příliš nedozví. Na druhou stranu snímek Věry Chytilové do značné míry glorifikuje tuto osobnost, která rozhodně měla i své negativní stránky. Přestože ke sklonku života stále více holdovala alkoholu a její záliba v chovu koček možná překračovala únosné meze, staví ji tento film do pozice téměř světice, která má na jisté výstřelky výsostní právo. A možná skutečně měla. Přínos a klady totiž dalece převyšují vše, co by se této pozoruhodné ženě snad dalo vytknout. Alespoň dokument Pátrání po Ester ji takto vidí. A co mi pak zbývá, když nemám jiný pramen informací... ()
Jak může natočit velmi dobrá filmařka o své velmi dobré přítelkyni přínosný film nezatížený nekritickým obdivem? Pouze když se oprostí od emocí a nahlíží na ni pokud možno objektivně. To pochopitelně nejde, ale aspoň pokus... Dokument chronologicky sonduje výraznou osobnost Ester Krumbachové pomocí výpovědí lidí, které Ester zkřížili cestu. Převažuje osobní život, zajímavé střípky střídají naprosto zbytečné, ale to je úděl dokumentu. Naprosto hrozivá je ale technická úroveň snímku, zvukař by měl dostat mikrofonem do držky. ()
Už viem prečo sa o Věre Chytilovej hovorí ako o výbornej dokumentaristke. Ester Krumbachová bola nepochybne zaujímavá osobnosť a napriek únave a akustike mi nevadilo ani pomerne dlhých 120 minút. ()