Drakobijce

Pravá syrová pohádka o drakovi, který nemluví a je tak zlý a zvířecký, jak drak má být. Losování mezi dívkami, obětování, starý kouzelník, jeho mladý učeň, třesoucí se jeskyně, podivná princezna, která se sama obětuje a konečný souboj s drakem útočícího z nebe: co víc si od středověké pohádky při níž mrazí přát. (25.07.2005)

Na svou dobu nepochybně film, který má svoje kouzlo. Když pominu, na dnešní dobu velmi směšné efekty, nenacházím vůbec nic, čemu by za těch víc, než třicet let nějak extra uškodil zub času. Všechno je jednoduché, jasné, předem dané a přesto natočené takovým způsobem, který Vás nemůže nechat chladným. Tahle akční, fantasy "pohádka" se jen tak normálně povedla, což jsem nucen ocenit a zároveň poděkovat Petru Panovi, za dobrý tip. (04.05.2015)

CITÁT - Počkáme dokud nás nevyslyšíš...... Od prvních momentů mě to nebavilo. Tušil jsem, že to bude blbost. Podivné postavičky, dlouhé a nudné dialogy a někdy jsem si myslel, že koukám na kvalitnější telenovelu. Dramatizace nulová, ikdyž musím připustit, že drak je celkem povedený. Hudba průměr až lehce nadprůměr. Ale celé jsem to bral jako komedii, několikrát jsem se zasmál. (13.09.2014)

Dodnes si pamatuji rozruch, způsobený uvedením filmu v premiéře na Nově v neděli odpoledne, kdy byl avizován jako pohádka pro děti. Díky krapet zavádějícímu zaškatulkování drsnější ladění a naturalismus některých scén pár dítek nerozdýchalo a jejich rodiče pak televizní kazatelnu Volejte řediteli zahrnuli zděšenými, ba možná až výhružnými dopisy. Uběhlo čtvrt století a v dnešní pohádkově (a vlastně i dospělejší fantasy) vyměklé době působí Drakobijce jako živá voda a balzám na (cynickou) divákovu duši. Příběh je dosti temný, hrdinové nejsou neprůstřelní a nedaří se jim vše včas splnit a každého zachránit. Hlavní hrdina Peter MacNicol je sice (alespoň z počátku) trochu jelito, ale sympaťák, jeho vyvolená Caitlin Clarke moc krásná a záporák John Hallam parádně démonický. Drak je skutečně děsivý a triky na svou dobu zdařilé. 85%. (27.12.2020)

Když už máte tu smůlu, že vám za kopcem bydlí drak, je dobré mít za nějakým jiným, nejlépe nepříliš vzdáleným, kopcem v záloze i drakobijce. Být v některých krajích ženou, které pořád někdo říká, že je k sežrání, nemusí být tak příjemné, jak by se mohlo zdát. Chudák drak nebyl oprávněně se symbiózou s místními homo sapiens sapiens zcela spokojen, dával jednoznačně najevo, že jídlu dává přednost, pokud je dobře propečené až zpopelněné a oni mu to pořád nosili co syrové, ale ještě se cukající, také by mě zneklidňoval pohled na to, jak mi večeře utíká z talíře. Drakobijce je parádní fantasy s princeznou, o kterou nakonec vůbec nejde, jenom o ni každou chvíli někdo zakopne, kouzelníkem rafinovaným jak kokosový olej, kouzelníkovým učněm, jehož největší předností je skladnost, umožňující mu zalézt i do malého prostoru pod kovadlinou, či schovat se za štít, s kovářem, kterých je pohříchu už také víc v pohádkách než v realitě a s drakem, na kterého si můžete sáhnout (skoro). I tak ale drakem mého srdce zůstává Draco (18.12.2013)