Oleanna
Obsahy(2)
Režisér a dramatik David Mamet, který se za své scénáře ke snímkům Vrtěti psem a Rozsudek dočkal hned dvou nominací na Oscara, natočil v roce 1994 dle vlastní hry konverzační drama, které může být zcela smyšlené stejně jako do posledního písmene napsané životem. Jeho ústředními postavami jsou středoškolský pedagog John, v podání vynikajícího mistra vedlejších rolí Williama H. Macyho, a jeho studentka Carol s tváří Debry Eisenstadtové. John a Carol se jednoho odpoledne sejdou v profesorově kabinetě, každý s dost odlišnou motivací. Dívka je do postaršího muže zamilovaná, zároveň potřebuje vylepšit svůj prospěch v problémovém předmětu, on, velmi sebestředný člověk, má ale hlavu plnou jen mravokárných pouček a vlastních problémů v čele s koupí nového domu. Jejich vzájemný hovor, v němž se vrší nedorozumění, nakonec vyústí v drsný konflikt, při kterém padne i nařčení ze sexuálního obtěžování. A tornádo dominance a submisivnosti je v tu chvíli teprve na nejnižší úrovni své intenzity. Může mít něco takového šťastný konec? A je to pohádka? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (11)
V dialogu mezi studentkou a profesorem se drasticky promění role dominantní a submisivní osobnosti. OK. Dá se to brát jako rozhovor lehce namyšleného učitele a blbky, která se vyšvihla do prostředí, na které nemá a ničí ji emoce, které nemůžou nikdy dojít naplnění, a tak se mstí._____ Anebo se to dá vnímat abstraktněji, jako boj mezi elitářským intelektem, který si připouští i pochyby a znevažování obecně přijímaných hodnot (v tomhle případě důležitost vysokoškolského vzdělání) a dogmatickou nižší vrstvou s její touhou po jednoduchých návodech na život, hrůze ze samostatného myšlení a zároveň i závistí na chytřejší a schopnější. Zbraní se pak stane lež, prázdné fráze a demagogie, které ale svou přesvědčivostí spolehlivě zvítězí nad váhajícím intelektuálem. Ten prohraje vlastně nadvakrát. Poprvé kvůli překroucení svých vlastních slov, které studentka použije na jeho likvidaci. Podruhé, když se profesor v zoufalé odvetě sníží na studentčinu primitivní úroveň. ___ Dost beznadějný náhled na možnosti soužití intelektuálně rozdílných vrstev. /31. 3. 15./ ()
Zajímavý způsob, jak (ne)kupovat dům.----- Říkáte, že to jsou tak trochu jiné Nebezpečné hry? Ne ne, Carol (Debra Eisenstadt) je ještě mnohem větší mrcha než Kelly Van Ryan, a vošklivá k tomu!------ Zajímalo by mě, jak dlouho tohle točili (tipnul bych vzhledem k obsahu tak dvě hodiny maximálně), protože kromě pár záběrů odjinud se vše odehrává v kabinetu profesora Johna (William H. Macy).------ Prvních 35 minut filmu tvoří jeden dlouhý dialog mezi Carol a Johnem, nutno ovšem dodat, že je to hloupý dialog plný nedokončených vět a s nepřesvědčivou logikou. Hlavně Caroliin výstup působí značně zmateně. John současně během rozhovoru po telefonu se svojí ženou řeší problém koupi domu. Chvíli po té (ve filmu prakticky nepostřehnutelné, skutečnost, že je již jiný den, poznáme jen díky oblečení, co mají ti dva na sobě) dialog dále pokračuje, ovšem teď již s písemnou stížností na stole, stížností (či spíše žalobou) na profesorovo chování -sexuální obtěžování, které mezi tím Carol u jakési komise podala. Přitom původní motivace ke společnému dialogu byla, ze strany Carol- opravit si zápočet, ze strany profesora, velmi nejasná. Rozhovor se postupně přiostřuje, Carol se z role prosící studentky dostává do pozice rozkazující dominy, a profesor se nakonec osudu, který mu připravila, zákonitě vzepře. Násilný konec je tak jediným logickým vyústěním celého příběhu, měl však přijít asi o osmdesát minut dřív. ------ Silně nedoporučuji, je to bez nápadu a vůbec čehokoliv zajímavého, nepochopil jsem, co tímhle autoři sledovali. Pokud bylo základním motivem ukázat přeměnu Carol, když zjistila svou (nespravedlivě získanou) převahu, dalo se to udělat míň užvaněným způsobem ------ "Vy hlupáku, myslíte, že si mě získáte jedním úsměvem?"------ "Ty hnusná zlá děvko" "Tebe bych se nedotknul ani tříme.... Ty píčo malá".------ "Můj bože" "Ano, přesně tak". ()
Málokdo se tu pokusil zformulovat, co se mu na filmu nelíbí. Ponechme stranou vyhroceně subjetivní výkřiky jako že film je špatný, protože v něm vystupují "retardovana okuliarnicka a najnesympatickejsi herec v historii ludstva". Dopitak vyjadřuje nelibost nad celým pojetím filmu, existuje však mnoho kvalitních konverzačních filmů, takže námitka to je docela zbytečná. Odsuzeje taky "dialog plný nedokončených vět a s nepřesvědčivou logikou" - zde asi by se hodilo něco poznamenat k Mametově tvůrčímu stylu, protože ten se vyznačuje ambivalentními a chaotickými dialogy, což ale neznamená, že nejsou promyšlené (viz http://en.wikipedia.org/wiki/David_Mamet#.22Mamet_speak.22). Šmahem takto odsoudit dialogy, které jsou základem tohoto tipu filmu, podle mého svěsčí o neochotěči neschopnosti do nich hlouběji proniknout a docenit je. ()
Je to veľmi dobrá konverzačná dráma. Ktorá, hlboko preniká do niektorých temnejších aspektov ľudskej interakcie a môže pôsobiť pre niektorých divákov nepohodlne.Tento film bol vytvorený pre tých, ktorí sú ochotní pozrieť sa pod povrch, aby videli napätý, intelektuálny zápas, kde neexistuje absolútna pravda. Pre takéto publikum zanechá tento film silný zážitok. 6/10 ()
Konverzační drama, které bych si možná lépe vychutnala na divadelních prknech, ale i tak to byl pro mě zážitek a vyvrcholení této dlouhé konverzace dvou osobností Jahna a Carol mně asi utkví v paměti nějaký ten čas. Myslím, že druhá projekce by mně neuškodila a opravdu to asi není pro každého. Williame Macy, smekám před tebou klobouk, hrál jsi bravurně. ()
Reklama