Labyrint lží

To je prvý film, v ktorom som videl hrať Stevea Martina nekomediálnu rolu. V podstate nebol zlý, taký tajomný, ale musel som si na neho chvílu zvykať. Ešte aj komik Ed O'Neill hral vážne policajta. Zápletka drámy o lžiach je celkom podarená, aj keď v niektorých momentoch zbytočne komplikovaná. Hlavný hrdina je naivný blbec (skautík) a aj keď postupne na niečo príde, aj tak sa chová rovnako. Škoda, že spracovanie zaostáva za zápletkou, je nevalné, pôsobí až televízne. Dokonca je tam pár chýb - ako napr. že dokument, ktorý hl. hrdina podpisuje pred reštauráciou reálne súvisí s luxusným klubom a nie s Venezuelou; alebo že keď sa v dvojica rozhodne, že hrdina odletí nie z New Yorku ale z Bostonu, ako môže použiť letenku (už dopredu zakúpenú) New York - St. Estéphe. A keď uvidíte mrtvolu s nožom v prsiach, zásadne sa ho dotýkajte, aby ste na ňom zanechali odtlačky, zababrite si ruky od krvi, o zanechaní okuliarov nehovoriac. Minusom je aj to, že film je dosť ukecaný. (23.11.2019)

Kdo v Labirintu lží nerozpoznal dobrý film, by si měl zajít k doktorovi. Mametovi scénáře se co do napínavosti a složitosti vyrovnají trillerům jako je Memento nebo Pi. Režisérsky je Labirint lží, stejně jako ostatní Mametovi filmy, velmi originálně pojatý: film, který začíná v docela obyčejném "filmovém" módu, postupně tím, jak příběh začíná mít spád, dostává do stále stylizovanější, "divadelní" polohy, čímž režisér podtrhuje pocit z monstrozity spiknutí (tím, jak vše do sebe skoro fatalisticky zapadá - jako v nějaké řecké tragédii), jehož obětí se stal matematik Joe, který vynalezl jakýsi zázračný algoritmus pro obchodování na burze. Například když na začátku filmu Joeova sektretářka stále opakuje, že nikdo není takovým, jakým se zdá, všechno dokládá argumenty a její tvrzení vyznívají jako banální průpovídka. Na konci filmu, když už je jasné, že ani ona není tím, čím se zdála, tuto větu pronáší v kontextu prapodivně stylizovanéhých dialogů (Mametovi dialogy jsou dokonce nazývány Mamet speech), které vyznívají skoro jako proslov chóru v antické řecké hře, čímž se její smysl ukazuje v celém svém rozsahu a závažnosti. Postavy, které jsou zdánlivě přítomné jen náhodou, se ukáží jako nastrčené; Mametovo mistrovství spočívá v tom, že dokáže na začátku vytvořit iluzi lehkosti a nahodilosti, která se později totálně rozpadne. O Mametově mise-en-scène se říká, že v nich nejsou skoro žádné náhodné prvky. To platí i pro Labirint lží: např. v závěrečné scéně se z náhodně přichomýtlých japonských turistů se ve stylu deus ex machina vyklubají speciální agenti. Spiknutí, na kterém se podílí skoro všechny, zpočátku zdánlivě náhodou přítomné postavy, je na konci dokonale rozkryto; policie zadrží pachatele. Myslím, že hodnocení 88% na Rotten Tomatoes je daleko adekvátnější, než celkové hodnocení na CSFD. (13.08.2011)

rozpočet : ? tržby americke : $9,584,314 (31.01.2007)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $9,584,314║Tržby Celosvetovo $12,100,000║ (16.03.2010)

Zabudnutý neo-noirový thriller z kategórie „smart“. Užil som si to od začiatku do konca. Čoraz mysterióznejšia a snovejšia atmosféra pripomenie Hitcha (najmä Cudzincov vo vlaku či Muža, ktorý vedel príliš mnoho). Mamet po "House of Games" pokračuje v téme confidence-manov a ja som bol opäť veľmi spokojný! PS: hudba mi pripomínala Fargo! (21.06.2020)