Reklama

Reklama

Dramatik František Langer zpracoval v Jízdní hlídce konflikt československých legií s bolševickým režimem v Rusku. K látce však přistupoval korektně a ze sovětských vojáků nečinil žádné zloduchy, spíše je představil jako vším zklamané lidi, kteří nevidí jinou budoucnost svou a své země než v násilné společenské změně. Každého proto nutí, aby se k nim připojil. Ani režisér Václav Binovec nesklouzl k lacinému osočování, zdůraznil izolovanost legionářské hlídky, zabarikádované ve vesnickém domku a odhodlaně vzdorující nepřátelské přesile. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (29)

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Jízdní hlídka byla ve své době rozvíjením tzv. legionářské legendy, jednoho ze základních pilířů národní mytologie, na které byl postaven étos Československé republiky. Tím nejužším způsobem byla spojená s vlasteneckým cítěním a ztotožněním se s republikánskou ideou. Konec konců, snímek přišel v době, kdy se z Německa začaly ozývat agresivní hlasy a mezinárodní napětí začalo rychle stoupat. Film měl nepokrytě propagandistický rozměr a měl sloužit k posílení sebevědomí československé společnosti. Hodnotit ho dnešníma očima by pochopitelně znamenalo otlouct mu o hlavu nepokrytý patos, přehrávání, divadelní projev některých herců, chudičkou výpravu a dalo by se ještě dlouho pokračovat. Ono je vůbec znát, že československý film ve 30. letech opravdu nepatřil k nějaké filmové avantgardě a měl provinční charakter a nedokázal vytvořit opravdu investičně silné producentské zázemí. Na druhou stranu, pokud se na něj dívám jako na typický produkt doby a přimhouřím lehce oči, tak to na 3 hvězdičky stačí. Celkový dojem: 55 %. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Benešovské Československo, které si v druhé polovině třicátých let minulého století bylo dobře vědomo dosahu svých skutečných možností, sbíralo síly nejen materiální, ale i myšlenkové. Zfilmování jednoho z nejzdařilejších děl tzv. legionářské literatury, divadelní hry lékaře a přítele Haškova i bratří Čapků, generála dr. (MUDra) národního umělce Františka Langra (titulatura někdy nabízí až absurdně kouzelné zážitky), k nim nesporně patřilo a patří. Boj tzv. malých lidí, kteří stojí proti sobě na nesmyslné vartě dnes zcela zapomenuté globální sibiřské anabáze naznačuje, která z obou revolucí měla a má blíže ke skutečnosti. Důsledné sledování tohoto ideového kontextu Masarykova a Benešova odkazu spolu s řadou výborných hereckých výkonů nejlepších českých herců této i potomní doby - nejvíc na mne zapůsobila mimořádná kreace Zdeňka Štěpánka - činí z tohoto zdařilého díla trvalý monument naší národní kinematografie hraného filmu. ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Je teskno po národní hrdosti, která z filmu čiší. Přes všechny přepjatosti a naivnosti si člověk musí uvědomovat, že takto byl film ve třicátých letech Čechoslováky akceptován, že sdíleli stejnou pýchu na svou armádu, na sebe, na svůj stát. Nemohli jsme v následující historii promrhat víc, než tento kapitál. ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Ani náhodou nesdílím nadšení ostatních, toporné herecké výkony, postavičky pohybující se sem a tam, ať již koňmo nebo po svých. Bojové scény spočívající v několika zmatečných výstřelech. Vadilo mi též neustálé prznění ruštiny. Já vím, je potřeba zohlednit dobu vzniku filmu. Ale to jsem udělala a přidala hvězdičku. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Langerova hra je velkou vlasteneckou tirádou, jejíž záměrný patos nacházel uplatnění především v dusném období druhé poloviny třicátých let, kdy byla opět ohrožena demokracie a trvání mladé československé republiky. Binovcův film tyto tendence zesiluje i v rovině hrozícího bolševického nebezpečí, před nímž autor otevřeně varuje. Z dnešního pohledu už sice leccos zastaralo, především herecké výkony, přesto je Langerova hra důležitou součástí naší národní cti a hrdosti, jak o tom svědčí nová nastudování na současném jevišti i v rozhlasovém studiu (shlédnuto v rámci výstavy Československé legie v Rusku 1914-1920 v kině Ponrepo, 4. 12. 2008). ()

topi 

všechny recenze uživatele

Film o československých legionářích, kteří se v roce 1919 chtějí za každou cenu dostat ze Sibiře zpátky domů. Vydařené drama, kterému nechybí skvělé herecké výkony, zejména pánů Řepy nebo Kreuzmanna. Druhá půlka filmu se odehrává v zabarikádované dřevěné stavbě, kde se skupinka legionářů snaží bránit sovětské přesile. Málo takových filmů na toto ožehavé téma, proto přihodím hvězdičku navíc. ()

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Zdar, bratře poručíku. Nazdar! 1)  Bezbarvý (nemyslím černobílý) snímek mi nemá moc co nabídnout._____ 2)  Pobavily mě Krkonoše v roli zimní sibiřské pustiny._____ 3)  Pokud nehodnotím dobové konotace, historický význam a roli snímku v národním sebeuvědomění ani nezaujaté zobrazení bolševiků, pak mi opravdu více než dvě hvězdičky k rozdávání nezbydou. ()

kinderman 

všechny recenze uživatele

Cynik by řekl, že nebýt Matějkova (teatrální Zdeněk Štěpánek) prvního patetického proslovu, nemusela se z jízdní hlídky stát hlídka pěší, ale čert to vem. Legionářský "western" (včetně příjezdu kavalerie) se silným patriotickým vyzněním je napínavý, ukazuje prosté lidi, z nichž muže se zbraněmi (a vynikající vojáky) udělal tlak okolností ("Jsme tu jako zrna mezi mlýnskými kameny." ). Velitel rudých není vylíčen jako bezcharakterní darebák a rtuťovitý František "Oni by se s náma takhle nemazlili" Kreuzmann naplno využil hereckou příležitost, kterou mu scénář nabídl. Se vzpomínkou na pradědečky (Saláta a Oujezdského), kteří tam tenkrát byli, za pět. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Jedna hvězdička je za historický kontext, kdy tyhle hrdinské filmy o legionářích prostě byly populární a čím více vzrůstala hrozba nacismu, tím více měly podpořit národ ke spolčení se do boje proti nepříteli a to se jim upřít rozhodně nedá. Druhá hvězdička je za těch pár nechtěně vtipných scén, kde patetické přednesy překročí hranici únosnosti, ale pořád jsou řečené tak vážně, že se to z dnešního pohledu dá brát vážně jen těžko. A to je z kladů všechno. Binovec mě ani napodruhé nezaujal a jeho Jízdní hlídka je film s až neuvěřitelně chudou výpravou (jedna chata + Krkonoše představující Sibiř) a nudnou výstavbou děje, kdy všem dlouho trvá, než změní výraz a ještě déle, když postavy mají něco říct. Je tu dost scén o ničem a to teď nemyslím ty, které nám mají ústřední legionáře přiblížit jako běžné a sympatické lidi, co rádi plíčky na smetaně a hezké holky. Ne, tyhle scény sem prostě patří a tenhle typ filmů se bez nich neobejde, ale bez určitých míst půlhodinové závěrečné (a chudě nasnímané) bitvy, během které by se vše podstatné dalo zkrouhnout do třetiny, by se obešel určitě. Zvlášť, když i tady všem trvá, než něco řeknou... A já už k tomu asi taky řekl až až. 2* ()

zette 

všechny recenze uživatele

Velmi dobry namet. Film vlastenecky je, herecke vykony jsou bohuzel prehnane teatralni (i na dobu vzniku, zvlast ve srovnani se svetovou produkci) a filmu skodi stejne jako akcnejsi sceny. Atmosfera a naboj filmu nechybi. ()

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Hrdinský epos o našich legionářích na Sibiři. Za pravdu, svobodu a hlavně návrat do vlasti. Kvůli tomu museli obsadit sice půl Ruska, ale nakonec se po cestě kolem světa vrátili domů. Příběh je hodně vlastenecky laděný (však to také v té době národ potřeboval), ale přes jistý nános patosu je to vcelku síla. Ti chlapi museli zkusit jak psi. Jelikož se nám to komouši celkem úspěšně snažili vymazat z historie, je tento film dobrý i jako připomínka těch, kteří kdesi na východě, kam se nikdy nepodívám, nasazovali krky....80% ()

Master19 

všechny recenze uživatele

Je zvláštní sledovat film, kde českoslovenští vojáci nejsou karikatury a švjekové, ale reální bojovníci za své přesvědčení a to ne čistě komunistické (ač pod vlajkou Rakouska-Uherska). O propagandistickém podtextu není pochyb, což vede jednak k absurdně patetickým momentům a druhak k nenápadnému posílení divákova vlasteneckého sebevědomí (kupodivu to pořád trošičku funguje). Co se týká filmařského řemesla, vypadá to trochu na horkou jehlu. Bojové scény jsou snímány indiviualisticky, takže ani peněz nazbyt nebylo. Nicméně, krom pokřivené představy, že každý postřelený člověk se zašklebí zvedne ruce a umře, jde o zajímavou záležitost a to minimálně z historického hlediska. ()

pytlik... 

všechny recenze uživatele

I přes patetické, přehnané projevy některých postav (zejména Vojta v tomto ohledu exceloval) mě příběh doopravdy dojal, kdybych nebyl tvrdý muž, tak bych řekl, že i nějaká ta slza se v oku objevila. Navíc má film i nemalé výchovné hodnoty, učí vojáky, že v nepřátelské palbě se nemají pronášet proslovy, jinak to pěkně odskáčou. Aspoň v tomhle snímku se to stalo asi tak třikrát. Jakmile začal někdo zdlouhavě cancat, lup a už ji měl. Zajímavý je hudební podkres filmu, kde zazní písně Kdož sú boží bojovníci a Kde domov můj v poněkud zprzněné podobě. ()

Teg 

všechny recenze uživatele

Na svoji dobu určitě klasika ze které čpí i velká dávka tehdejšího vlastenectví. Jenom mě šíleně lezly na nervy scény, kdy se při odstřelování srubu někdo z obránců otočí a zády k oknu má nějaký proslov ke svým spolubojovníkům, což logicky vyústí v jeho zastřelení :) ()

Renfield 

všechny recenze uživatele

Doba, ve které se film odehrává je jiná, než u možná známějšího Zborova, ale téma mají oba stejné, tedy se srovnání nabízí a Jízdní hlídka z něho vychází přeci jen lépe. Možná mi více sedne komornější zpracování příběhů, bližší seznámení s postavami a tím i větší napětí, že je film podle divadelní hry je znát. Líbí se mi, jak Václav Binovec na "celou věc" nahlíží, že i jednání rusů je tu vysvětleno... lid zklamaný vším, tak jak to u většiny z nich bylo. Ale Jízdní hlídka je především vlastenecký epos o tom, co všechno naši předkové dokázali a to i v malém počtu... celé Rusko z nich mělo strach. Epos, který byl vůbec v době vzniku tak potřebný! Také proto chápu přehrávání a podivné výstupy některých herců, hold to bylo vhodné. Zážitek z filmu to v dnešní době samozřejmě trošku kazí, přesto jsem si postupem času zvykl. Co naopak příjemně překvapí je silný závěr filmu. Že to dopadne až takto jsem opravdu nečekal. Poslední scény jsou výborné a to i přestřelka, ze které pravda není tolik vidět... to zase neberu jako chybu, není tu až tak důležitá, jde o lidi v domku, které z předchozího dění dobře známe. 75% ()

Vesecký 

všechny recenze uživatele

Václav Binovec natočil film o našich legiích, aniž by se musel stavět záporně k vznikajícímu Sovětskému Rusku. Celým filmem se nese nesmyslnost nasazení našich vojáků, kteří se na konci světové války ocitli na Východě odříznuti od domoviny. I tady se ozývají motivy toho tehdejšího popěvku "červený šátečku kolem se toč, já jedu na Rusa a nevím proč..." Ti chlapci toužili dostat se po válečných útrapách domů a nic jim nebylo po občanské válce v Rusku. Celý film kazí na některých místech zbytečný patos, zvláště viditelný u výkřiků Jiřího Vondroviče. Členové jízdní hlídky hledají místo na noc a ocitnou se v pasti. Postupně jeden po druhém umírá, výborný, možná trochu přehrávaný, byl Kreuzmannův výkon, musím uznat, že natočit takový válečný film ve skromných podmínkách asi nebylo jednoduché, přesto toho sněhu na Sibiři bylo nějak pomálu. Ve své době, kdy žila spousta pamětníků a účastníku sibiřské anabáze našich vojáků musel být tento film ohromným zážitkem, zadostučiněním a oslavou. ()

t0ny 

všechny recenze uživatele

Vyjadřovat se k teatrálním výstupům uprostřed boje a ostatním věcem, které by dnes ve filmovém díle zdaleka neobstály, snad ani není na místě. Tady to není pokřivení historických faktů a vrstvení lží jako v nějakém komunistickém blafu let sedmdesátých. Ano, film je poplatný své době - ale v tom v tom dobrém slova smyslu. I bez krvavých scén a efektů tam bylo několik silných scén a herci excelovali - jaká ironie, že za nějakých 20 let si Zdeněk Štěpánek zahrál Husa propagujícího revoluci. Sice předvídatelný, avšak stylový konec je korunován několika záběry na čs. vojsko s duchem a zbraní připravenými k boji. Dokonce se objeví i státní vlajka. :) Toto je, přátelé, vlastenecký materiál. P.S. Být jiné národnosti, nejspíš jdu o hvězdičku dolů. ()

Eluin 

všechny recenze uživatele

Poprvé viděno ještě hluboko v minulosti (a pamatuji se jen, že jsem byl dost nadšen). Současnýma očima mi je samozřejmě jasné, že toho pathosu je až moc, ale také je nutné si připomenout dobu vzniku (tehdy to tolik nebilo do očí..), navíc na obzoru se objevil (staro) nový nepřítel a národ bylo třeba mobilizovat i na filmovém a divadelním poli. ()

Reklama

Reklama