Žena ve vodě

5.3. 2007 jsem dal tomuto filmu tři hvězdičky a napsal tento komentář : Přišlo mě jako kdyby pan Shyamalan, chtěl něco tímto filmem sdělit, jenže sám asi nevěděl co. Nicméně krásně se na to dívá. ----- Po necelých dvou letech, přesněji 19.11.2008 si dovolím se svým mladším "já" polemizovat. Pan Shyamalan nám tímto filmem chtěl říci, že uvěřit v pohádky a pohádkové bytosti, znamená uvěřit v existenci dobra. Za ty neskutečně pozitivní emoce, který ve mě vyvolala atmosféra příběhu, dialogy, herecké výkony a hudba, dávám plný počet hvězdiček a jsem moc rád, že jsem během své druhé projekce tohoto snímku nechal panu Shyamalanovi pootevřená dvířka do mé mysli, protože pan Shyamalan je dokázal otevřít dokořán a pak už mě stačilo jen tiše koukat a užívat si každou sekundu příběhu. Proč ? Protože pan Shyamalan mě právě vrátil do dob, kdy jsem jako malý dítě věřil v ježibaby, kouzelníky, čaroděje, rytíře, princezny a hodné víly. Protože pan Shyamalan pohladil mou duši. (19.11.2008)

Děravá logika je omluvena pohádkou, která má vždy svá jasně daná pravidla, čehož se Shyamalan striktně drží celou dobu. Fenomenální Paul Giamatti a nadpozemsky krásně tajemný pohled očí Bryce Dallas Howardové, společně s nádhernou atmosférou způsobují, že tímhle snímkem pan režisér (v mém případě určitě) skóruje na plné čáře! (08.02.2007)

Pohádka? Provokace? Pitomost? Tento film nebude snadné zhodnotit a myslím to vážněji než kdy jindy. Hned na úvod vtipná, chytře vyřešená scéna s likvidací brouků – originální představení koktavého správce bytového komplexu, kam nově přichází arogantní filmový kritik, tudíž první problém . Ať si Shyamalan ve svých (beztak lživých) dokumentech říká co chce, tohle laciné provokování je hodně ubohé. Tím se dostáváme ke druhému problému – cokoliv proti režisérově záměru řeknete/napíšete, může být použito proti vám s odůvodněním, že to, čili vaše negativní reakce, byl záměr pana „mám ego nemalé“. Ten si přihřívá polívčičku ve spasitelské roli nadějného spisovatele, což je problém třetí . Dalším a zdaleka nejzásadnějším problémem jsou četné logické díry ve scénáři, zahrnující mimo jiné ochotu všech postav uvěřit existenci vodní víly a jejího světa, všechna měřítka překračující komplikovanost (slušelo by se napsat „pošahanost“) onoho světa a v neposlední řadě lehkovážné skládání jednotlivých scén za sebe. ___ Žena ve vodě má problém. Nejeden problém. Co s ní? Potopit, utopit, zapomenout, coby blbost zavrhnout? Zkoumat, analyzovat, hledat skryté symboly? První přístup je pohodlnější, vlastně od nás mnoho nevyžaduje, jenom sedět na zadku, čučet na tu debilní pohádka a hlasitě klít. Druhý přístup buďto odsoudíme nasupeným výkřikem „se na to můžu…“, nebo odvážně, pro svou důvěřivost v Shyamalanovu sofistikovanost snad trochu naivně, ponoříme hlavy do bazénu. Prvotní zjištění? Smrdí chlórem. Druhotní zjištění – Paul Giamatti hraje opět výborně. Snadno vyvoditelný fakt, neboť jeho podivínskému chlapíkovi s pupkem a temnou minulostí se budete těžko smát na místech, kde to režisér nezamýšlel. Těch je většina, z toho lze subdukční metodou odvodit další skutečnost – Žena ve vodě není moc vtipná. Naopak, v momentech, kdy by vtipná být měla/chtěla (setkání kritika se scruntem), nás nutí k zamyšlení nad duševní pohodou režiséra. Má jít o projev maximální nezávislosti, „autorství“ (režie, scénář, do značné míry i produkce v rukou jediného člověka), nebo o otevřený útok, o výzvu k válce? Bude podobná výzva zajímat diváka? Má ho vůbec zajímat? ___ V jádru banální pohádka je pohledem nezasvěceného (snad každý kromě režiséra) překombinována, těžko srozumitelná a jako pohádka tudíž neakceptovatelná. Zajímavější jsou myšlenky kolem ní vyvstávající, ne nutně myšlenky zapracované do mnohovrstevnaté sítě úmyslně. Věčné zkoumání hranic mezi fikčním a skutečným světem dostává zcela ojedinělou podobu, jelikož se sami stáváme svědky vzniku příběhu, který není o ničem, pouze sám o sobě. Story: cosi magického vynořené z hlubin čehosi všedního. Nosí každý kdesi v nitru podobnou Story, jinak známou jako „múza“, nebo musíme vyčkat, až sama přijde? Pakliže ano, podle čeho si vybírá své „nositele“? Je v tom nějaký plán? Osud? A jaký význam má postava, kterou si Shyamalan napsal přímo na tělo? Forma pokání po vzoru Kimova Jara, léta… ? Nezažírám se do toho příliš? Nedokážu přesně popsat, co mi na tom filmu dělalo radost a co mě na něm rozčilovalo. Zcela určitě vím, že vyprovokoval mé zlenivělé mozkové závity k činnosti asi zbytečné (beztak je to jen pohádka s poselstvím), leč, je-li podnětem k ní film, zároveň činnosti potěšující. 80% Zajímavé komentáře: Renton, kiddo, Bluntman, Nick Tow, Natascha, Wormboy, jahol, E=mc2, Triple H, Ulrich (28.06.2008)

Po extrémně nedoceněné VESNICI další skvělý počin Mr.Shaymalana, u kterého mám pocit, že se film od filmu vzdaluje mainstreamovému divákovi, což kvituji s povděkem. Stejně jako v případě předešlého filmu nádherně atmosférická záležitost s výbornou Howardovou hudbou, několika silnými momenty a Giamattim, který jde definitivně do mé herecké TOPky. Koho znechutila pointa Vesnice (ne které ale film nestál, ať si kdo chce co chce říká), ten se ničeho podobného zde nedočká. Shyamalan upustil od svého tradičního trademarku překvapivých závěrečných rozuzlení (pokud nepočítám odhalení "Strážce"), ale už od začátku rozvíjí originální pohádkovou mytologii, která z tohoto filmu místy činí cosi, co by se dalo nazvat "divný", ale tuze zajímavý film. Bezvadně se o něm debatí se stejně postiženými filmovými fandy a nic neztrácí ani s druhým shlédnutím. Takže říkám "Jen houšť a větší kapky!", příště to už bude za 5*, pane Shyamalan. Jenom doufám, že ho od další práce neodradí nepříliš příznivý ohlas divácke obce a filmových kritiků (ty zvládneš, Shyi, pošleš na ně Skrunty a bude klid :o) ). (13.01.2007)

Shyamalanovy filmy, i ty slabší, mívaly něco zajímavého. Nápad, zápletku, inteligentní příběh, napětí. Žena ve vodě neobsahuje ani kapku invence, po většinu času nudí, není to ani pohádka pro děti, ani chytrý příběh pro dospělé. Jediné, co stojí za zmínku, je tradičně skvelá hudba Jamese Newtona Howarda. Snad se s příštím snímkem vrátí pan režisér na úrověň přinejmenším "Znamení" a nezklame mě tak, jak se mu to "povedlo" tentokrát. (05.10.2007)