Zlomené květiny

Bill Murray. Ne že by zde nějak hrál. Jeho postava těží z hercova charisma. Takže je film vyplněn dlouhými záběry na Billa. I zde se nachází trocha toho Jarmuschovského humoru, ovšem ne v takové míře jako jinde. A také zde je film doplněn kongeniálním soundtrackem. Jako vždy vsadil Jarmusch na jeden hudební žánr, vybral excelentní kousky, které nás pak celým filmem vydařeně provázejí. (23.01.2006)

Bezpochyby nejlepší road movie za posledních pět let. Bill Murray a jeho minimalistický projev, to od Ztraceno v překladu sedne jedno ke druhému lépe než prdel na hrnec. Bill natáčí jeden kvalitní film za druhým a poslední léta ho můžeme vidět excelovat v minimálně jednom filmu ročně (2003 - Ztraceno v překladu, 2004 - Život pod vodou, 2005 - Zlomené květiny, Ztracené město). Jeho herecký projev není z tohoto světa, vedle něj podávají solidní herecké výkony i ti, od kterých bych to nečekal. Sharon Stone vůbec nevadí a dokonce mi byla sympatická (i když ne tak, jako její dcera Lolita :)). Velice příjemná, pomalá "komedie" s bravurní kamerou, super detektivem amatérem a výborně zvolenou hudbou. A ten konec... (08.12.2006)

Zlomené květiny jsou moje první setkání s Jimem Jarmuschem a jsou setkáním rozhodně příjemným. S hlavní postavou jsem se sžíval dokonale. Tendence hnít doma, okolí neřešit, čekat jak se věci vyvrbí - neboli prakticky vůbec nežít - zná v různé míře asi každý z nás. Don Johnston dostává jednoho dne zajímavý impuls k narušení svého stereotypu. Dopis od jedné z bývalých přítelkyň, oznamující mu, že po světě patrně běhá jeho potomek, ho zprvu nechává chladným, posléze je však kamarádem Winstonem doslova vypuzen na cestu za odhalením. Film není žádným hlubokým poselstvím o rodině a vztazích, soustředí se na latentně, minimalisticky podaný střet Donovi životní letargie s životem jeho bývalek. Životem nijak vyjímečným, ale přeci jen ŽIVOTEM. Děj vrcholí Donovou zoufalou vidinou (ne)nalezeného rozhřešení a zbývá jen duševní zmar, pocit nenaplnění. Poslední záběr mluví za vše, Bill Murray se pro roli dokonale hodil. Trefná ukázka nehezké životní apatie a jejího dopadu na člověka, která je viditelná až v momentě, kdy přijde nenadálý signál s tím něco dělat. (28.03.2008)

Geniální minimalistický Bill Murray v kombinaci s " pomalým vypravěčem " Jimem Jarmuschem, to je pro mě něco jako dát si FANTASTICKY upravený 300g steak a zapíjet to kvalitním vínem. p.s. pouze s dovětkem, že už tak silný zážitek ještě umocňuje brilantní kamera v kombinaci s výbornou hudební složkou ( jak je u Jarmusche pravidlem ). Nalaďte se na pomalé tempo vyprávění a nechejte se pozvat na " exkurzi " k bývalým Donovým milenkám ( mimochodem excelentně zahranými všemi představitelkami ) a pokud vydržíte do úplného konce, uvidíte, jak si s vámi ( námi ) Jim Jarmusch pohraje ( viz projíždějící auto s klukem v teplákovce- umocněno ještě faktem, že se jedná o Murrayho skutečného syna..... Synem může být kluk, kterého pozvu na sendvič, zrovna tak to může být kluk náhodně projíždějící autem kolem nebo kluk, co mě zrovna náhodně minul na rohu, nebo taky úplně někdo zcela jiný.......Broken flowers není snímkem ( pouze ) o hledání syna, je to především o hledání sebe sama...... (04.01.2007)

Schematicky otřepaný námět, vynikajícím způsobem rozpracovaný scénář, smutná pomalá atmosféra, přímočaře vyprávějící Jim Jarmusch, mistrovsky tragikomický Bill Murray... Mám hřejivý pocit z toho, že právě shlédnutý film mi dal naději, že i když jsem o 30 let mladší než hlavní hrdina, nemusí můj život bezpodmínečně být bez jakéhokoliv smyslu. Detektivní zápletka popichující milovníky klasických soukromých oček je dotažena do zdařilého konce, který společně se svou otevřeností a filozofickou myšlenkou dává naději i těm nejzarytějším pesimistům. (06.02.2006)