L'Enfant
L'Enfant
The Child
Dieťa
L'enfant
Obsahy(1)
Osmnáctileté Soně a o málo staršímu Brunovi se právě narodilo dítě. Nemají kam jít, ale nezdá se, že by jim to dělalo velké starosti: jsou zvyklí žít ze dne na den. Bruno se živí drobnými krádežemi a trochu i prodejem drog, ale Soňu má zřejmě rád a zdá se, že je ochoten postarat se i o dítě. Když ho ale Soňa pošle na procházku s kočárkem, který narychlo sehnali, zatímco sama čeká ve frontě, aby dítě zapsala do matriky, vybaví se Brunovi lákavá nabídka z minulého dne a bez dlouhého rozmýšlení se rozhodne prodat dítě k adopci. Vzápětí je odnese podle telefonických pokynů před dveře cizího bytu a po chvilce sebere obálku s penězi. Vůbec nechápe, proč je Soňa tak zděšená: přece dítě si mohou udělat nové, kdežto peníze potřebují teď. Teprve když zjistí, že Soňa je neoblomná, vydá se na místo činu, aby dítě získal zpět. Po čekání v tajemné garáži skutečně dítě najde, ale je postaven před nutnost vrátit jednou tolik, než předtím dostal. Jak se Bruno, sám vlastně ještě dítě, vyrovná se všemi problémy, jež se na něj nahrnuly? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (83)
Dítě vyhrálo v Cannes, a tak jsem od něj (a asi nejen já) čekal docela dost... což se bohužel nesplnilo. Příběh je docela zajímavý, ale stejně tak to mohla být zajámavá TV reportáž nebo novinový článek. IMHO tvůrci ve snaze natočit realistický film "pozapomněli" na možnosti, které film jako médium nabízí, formálně je poměrně chudý, bez příkras a umocňování, což sice ve výsledku vypadá, jako bych na to celé koukal ve skutečnosti z povzdálí, na druhou stranu mě to prostě nevtáhlo (narozdíl třeba od Hardcore) a většinu filmu jsem si odhmmmmmmmmmmal. ()
Zlatá Palma ()
Od doby, kdy jsem poprvé viděl filmy Roberta Bressona (řekněme takové tři čtyři roky zpátky), na mě z plátna nedýchla taková nestrojenost a věrnost realitě. Jistě by se tu dalo polemizovat o spoustě věcech, ale v zásadě Dítě reprezentuje směr, jakým se může ubírat kinematografie ve snaze plnit nějaké vyšší úkoly - ať už formální, nebo svým sociálním poselstvím. Myslím, že odpor k tomuto filmu vychází především z neschopnosti potlačit své naučené požadavky, aby námi film manipuloval. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $651,941║Tržby Celosvetovo $5,507,396║ ()
Posledních 20 min. bylo nejelepších. ()
Tak tyhle festivalovky beru všemi deseti. Autentičnost dýchá z obrazovky maximálně. Depresivnost, realita podaná ve skvělé formě. Dardenne brothers mají skvělou (evropskou) optiku, která mi už nějakou dobu chyběla. A mám pocit, že Rosetta (1999) v Cannes dýchá dodnes. ()
Empatie byla u mě na nule, vážně jsem tu těch idiotů nelitoval, ale nebylo to na škodu. Pořád zajímavá a přesvědčivá sonda. ()
Sociální drama ve své nejhlubší podstatě. ()
„Kde je?“ - „Dal jsem ho k adopci.“ - „Kde je?!“ - „Prodal jsem ho. Půjdu nahlásit na policii, že ho ukradli v parku. Uděláme si další.“ A Sonin pohled vržený po Brunovi řekl vše…Bratři Dardennovi mě nadchnuli filmem Dva dny, jedna noc. Ale nastavili si u mě laťku tak vysoko, že jsem dlouho další jejich snímek odkládal. Nakonec jsem zkusil Dítě. Jestli jsou oba filmy v něčem odlišné, tak k přístupu k hlavním hrdinům. Zatímco Sandře ve Dva dny, jedna noc divák fandí hned od začátku, ve snímku Dítě si publikum hledá cestu k Brunovi podstatně obtížněji. Je sice hezké, že v „tom“ umí chodit, zvládá (nelegálně) shánět peníze, má podnikavého ducha a je s ním zábava, pořád je to bezskrupulózní jedinec, který nezná hranice. A ve chvíli, kdy si ukousne až příliš velký krajíc, není jednoduché s ním sympatizovat a fandit mu, aby vše napravil. A je jen na divákovi, zda ho za jeho krok vezme na milost (závěrečná scéna má svou sílu). Myšlenkově to není tak výživná potrava, přesto film nenudí a nabízí solidní porci autenticity. Dám slušné 4*. ()
Umění ve svém posledním stádiu, po kterém následuje už jen život sám. ()
Pěkný námět, dobře zahraný příběh, ale je to zoufale uatahané. Každá sekvence by mohla být o polovinu kratší. ()
Bratři Dardennové natočili i lepší snímky, například Mlčení Lorny. Dítě není špatný film, není ani nudný, určitě je to zajímavá sociální sonda, ale nemá to něco, co by z toho udělalo neopakovatelný zážitek. Zkrátka není to film, na který by se člověk rád díval znovu a znovu a pokaždé se těšil. ()
Zatím můj první viděný celovečerní film bratrů Dardennových a musím konstatovat, že byl skutečně perfektní. Kompletní filmařina s obsahem filmu mi opět připomněla důvody, proč na filmy vůbec koukám a co od nich získávám. [9/10] ()
Nechcem vyznieť povrchne, ale nebyť "akčnej" sekvencie naháňačky na motorke, Dardennovci by ma po prvej hodine skoro uspali. Zároveň ale musím skonštatovať, že po intenzívnej záverečnej polhodine, možno najlepšej v ich kariére, mi spätne aj predošlý dej pripadá zostrihaný presne na mieru. Rosetta aj v tomto prípade síce ostala nedosiahnuteľná, ale musím slávnym bratom priznať cit pre gradáciu deja. Ono to nakoniec aj skončilo v momente, kedy by už všetko následné zobrazeným udalostiam hovoriť bolo zbytočne doslovné. Aj v rámci európskeho festivalového artu si myslím, že by okrem Dardennovcov iba málokto nepokračoval vo vysvetľovaní toho, čo bolo ďalej. ()
Půldruhé hodiny nudy. Tohle zkrátka není film pro mne. ()
Přesně průměr to není, spíš lehce nadprůměr. Nechci opakovat ty, kteří už tento film komentovali, ale jde přesně o to, že nápad to špatný nebyl. Jenže kdybych si v MF Dnes přečetl krátký sloupek o tom, že někdo prodal dítě, aniž by o tom matka nevěděla, tak by obsah sdělení byl naprosto stejný! A předpokládám, že po použití mé fantazie, bych si v hlavě dokázal vytvořit jakýsi imaginární příběh, který by byl jistě originálnější než právě L'Enfant bratrské režisérské dvojice Jean-Pierre/Luc Dardenne. ()
Biblický příběh. Moc se mi líbí, co tady napsal Tetsuo. Je to o něčem v srdci, ve svědomí, naléhavé a smutně to bolí. Jistě že je jakékoli ocenění nenutným darem za píli a vroucnost úmyslu belgických dvou bratrů, ale potěšení z jeho zisku může zahojit jizvy po výtoku citů, které ze sebe herci, Jérémie Renier ad. snad s pomocí Stanislavského vydali. ()
Pokud si přečtete obsah, dáte si dohromady, že Soňa a Bruno mají dítě, Bruno ho prodá, Soňa ho chce zpátky, a tak se o to Bruno musí postarat a snad při tom i konečně dospět. Problém je ale v tom, že mezi prodejem dítěte a jeho získáním zpět uplyne jen asi deset minut. Zbytek je o tom, jak Soňa zametá s Brunem, zatímco on jí leze u nohou (doslova!) a páchá další blbosti, při kterých už možná opravdu dospěje a přijde rádoby dojemné finále, které mě utvrdilo v tom, že tři hvězdičky by byly moc. ()
Na filmech bratrů Dardennových mám rád, že člověk tak nějak podvědomě fandí i těm grázlíkům, protože jsou prostě v mezní situaci. Opět skvělí herci, akční honička (dejte jim někdo novýho Bournea :) a silné finále. Bratři, je čas vás poslat do topky. ()
Dokonalá realistická studie mladíka Bruna, lehkovážného muže okamžiku, který páchá skutky, aniž by přemýšlel nad jejich důsledky. Živí se krádežemi, v zastavárnách prodává všechno, co se prodat dá, aby peníze vzápětí roztočil, utratil, užil. Chvilkové blaho a pak zase pád do bídy a shánění. Věčný kolotoč. Vrcholem jeho "obchodnických" schopností je prodej vlastního dítěte bez vědomí jeho přítelkyně Soni. Neštítí se. Kde jinde by během chvíle vydělal tolik peněz? "Lžeš! Lžeš tak, jako dýcháš.", charakteristické oznámení, které Brunovi vpálila do tváře jeho zoufalá přítelkyně. Jednoznačně nejlepší film bratří Dardennů ze série, kterou jsem měla možnost vidět(Slib, Syn, Dítě). ()