Samurai Champloo

Nevídaná animace (na seriál) a naprosto skvěle napsané hlavní postavy... nejvíc jsem si oblíbil zločince a nenažraného bitkaře, který má slabost pro buchty s bujným poprsím - jop, mluvím o Mugenovi. Je až neuvěřitelné jak k seriálu, odehrávajícího se za dob feudálního Japonska, sedne hip hopový soundtrack, který působí nerušivým dojmem. Navíc závěrečné 3 díly, které tvoří jednu velkou epizodu mají až kulervoucí atmosféru a skvělé bitky! Jinak hodně doporučuju epizodu s baseballem :) (06.09.2010)

Samurai Champloo je pro mě lehkým zklamáním. Hlavní příběhová linie, pokud ji lze takto nazvat, je zde zredukována na naprosté minimum, které čas od času vykoukne ze stínu jednotlivých epizod. Bohužel pro mě tato linie není ani nijak úžasná, je tak jednoduchá a nezajímavá, že v ní kromě onoho hledání není bez provázání s minulostí hlavních postav absolutně nic. Navíc informace o tom, kdo je ten slunečnicovej samuraj, se dozvídáme neuvěřitelně pomalu a hlavně pozdě, přitom to hledání toho samuraje je hlavní hybnou silou příběhu. Kdyby aspoň výsledky toho hledání byly zajímavější, takhle jsou jen stěží uspokojivé. ----- Jednotlivé epizody či dvojepizody jsou tak samy o sobě zajímavější, některé dokonce velmi dobré. Některé jsou hodně vtipné, některé překvapivě vážné a obsahují myšlenky, které bych zde nečekala. Kdyby takový byl celý seriál, dala bych možná pět hvězd. Je fakt škoda, že zde jsou epizody, které působí jako fillery, zejména pak jedna s baseballem je těžce mimo. Je to zarážející o to víc, že v Samurai Champloo není podle Anime Filler Listu žádný filler. Co jsem prošla pár komentářů, někomu vadí hudba. Ano, je netradiční, ale neřekla bych, že se vyloženě nehodí, spíš je to takový střed, kdy tam prostě je, ale není to otravné. Osobně mi nejvíc vadilo to přetáčení ve stylu videokazet a skákání do současnosti. Neohromily mě ani vtipné výklady historie Japonska nebo running gag v podobě soukromého detektiva Manzoua. Od průměrného hodnocení u mě seriál zachraňují skvělá animace, souboje a postavy, o kterých jsem na začátku nemyslela, že bych si je oblíbila, ale nakonec jsem jim i fandila a byla ráda za každou informaci o jejich minulosti i za napojení té minulosti na onu hlavní dějovou linii. 7/10 (24.04.2020)

Díky okolnostem se potká pirát z Okinawy Mugen, rónin Jin a velmi temperamentní číšnice Fuu, která má na výše uvedenou dvojku neobvyklé přání, najít slunečnicového samuraje. Celý seriál je neskutečný nářez. Nejde jen o to, že dostanete kotel stylové akce ze které by Miike i Tarantino bledli závistí. Seriál je neuvěřitleně originální, ať už díky postavám nebo příběhu, neobvyklé hip-hopové hudbě, která zde v tomto případě sedí dokonale, byť ji jinak moc nemusím. Chcete se zasmát a poučit o Japonsku, jeho historii, zvycích, užít si celou řadu narážek na různé kulturní odkazy a události, osobnosti? Jste tu správně. Samurai Champloo si zaslouží maximální ohodnocení. (08.07.2006)

Vtipne, drsne, hudebne i vytvarne proste radost pro ucho i oko. Akcni pasaze bych neprecenoval. I pres vsude pritomny humor dokaze byt Shinichiro Watanabe prekvapive vazny. Dvoji rovinu filmu, setkani historickeho japonska a toho moderniho, beru jako zajimave pozitivum. Ano purista ve me mozna ten hip-hop ne vzdy chytne, ale i ten mi casem prirostl k srdci. A ruku na nej ... co ma hip- hop a graffiti spolecneho s erou Tokugawa? (Je to podobne jako jazz a moderni vazna hudba v dramatech jidaigeki od mystru zanru z padesatych a sedesatych let.) Tedy "nic", ale podle mistra Watanabeho je to "nic" opravdu zajimavou a vtipnou fantazii, tak ze by nakonec neco ano? Absolutni bomba. Dalsi muj skoro nejoblibenejsi anime serial. (06.03.2008)

Tahle samurajská road series :) říznutá hip hopem mě opravdu moc potěšila. Už dlouho jsem o ní věděl, že existuje, ale pořád ne a ne se k ní dostat. Hip hop poslouchám jen zřídka a tak jsem si nebyl jistý jak na mě tohle spojení bude působit. Nakonec (spíš hned od začátku) mě ale úplně uchvátilo. Všechny tři hlavní postavy jsou dobře vykreslené (a nakreslené - vůbec kresba má výborný a docela osobitý styl) a snad si je ani nejde neoblíbit (ještě někomu připoměl Mugen Naruta?). Děj se nese v klidném duchu a i když se celou pravdu o smyslu cesty dozvídáme v druhé polovině vůbec to ničemu nevadí (ono se to stejně dá docela dobře odhadnout už na začátku). Moc se mi líbilo, že se seriál místy nese v odlehčeném duchu a oddechové díly, které se hlavním dějem moc nezabívaly mě bavily víc než bych čekal (u dílu s Baseballem jsem se smál od začátku do konce). Co se týče hudební stránky tak jsem rád, že se nejedná o klasický hip hop prezentovaný v televizi či rádiu, ale o mírnější a (alespoň pro mě) mnohem poslouchatelnější hudbu. Btw: soundtrack funguje výborně i samostatně. (19.09.2007)