Secvente
Sequences
Recenze (3)
(KB - R) SEKVENCE se v hlasování domácích kritiků umístila na pátém místě v žebříčku nejlepších rumunských děl všech dob. Na prvním místě ankety z roku 2008 je REKONSTRUKCE, která zachycuje znovu-přehrání incidentu pro kamery z důvodů morálního ponaučení, a na devátém se umístila ZKOUŠKA MIKROFONU, kde je ukázána role televizních zpravodajů v komunistické společnosti. Snímek Alexandra Tatose už svým názvem napovídá, že tematicky zapadne po bok výše uvedených sebeuvědomělých počinů. SEKVENCE ale oproti REKONSTRUKCI nedodržuje jednotu času a prostoru a zabývá se spíše životem natáčených a nikoliv natáčejících, čímž se liší od ZKOUŠKY MIKROFONU._____ První zmíněná odlišnost má za následek rozpadutí na tři nesouměrně kvalitní a různě dlouhé části, v kterých je sice vždy ta stejná skupina tvůrců a herců, ale jinak je pokaždé zájem (filmu i diváků) někde jinde - u těch, kteří si na Silvestra chtějí zavolat, u majitele restaurace, u dvou komparzistů. Ve všech "sekvencích" se sice velmi nápaditě pracuje se zvukem, který přichází z mimoobrazového prostoru a tvoří kontrast k prezentovanému, ale jejich "nálada" postupně těžkne od převážně komediální až k dramatické. Sázka na osvědčenou výstavbu od něčeho odlehčeného k něčemu těžšímu vychází i tentokrát, ale než aby sekvence tvořily jeden soudržný a gradující film, mají podobu bakalářských podívek na téma "člověk v komunismu" ._____ Druhý rozdíl naopak mluví ve prospěch Tatosovy dramedie, protože každá ze tří "sekvencí" má pointu, ke které směřuje, a neutápí se tak v odbočkách či pitvání osobních vztahů, na což "dojíždí" Mircea Daneliuc. Nezůstává se u banality, ač vzhledem k režimu docela odvážné, že média vytvářejí určitý zkreslený obraz, ale jde se mnohem dál: k ukázání osamělosti člověka; k tomu, jak je nucen se chovat vzhledem k nastavenému systému; k tomu, že jakýkoliv kinematografický počin je konstrukt, který umožňuje zapomenout či prostřednictvím prefabrikovaných emocí snázeji přijmout historickou křivdu (minulosti)._____ Ve výsledku je tak pochopitelné, proč rumunští kritici do svého výběru zvolili zrovna tuto trojici. Lidé věnující se filmu - prakticky, teoreticky aj. - vždy dávají přednost tomu, k čemu mají nejblíž, a navíc je nepopíratelné kritické vyobrazení ducha dané doby. Osobně se ale nemůžu zbavit pocitu, že natáhnout příběh dvou komparzistů na celovečerní stopáž, SEKVENCE by se v hlasování mohla dostat na místo REKONSTRUKCE. ()
Tatosův autorský a sebereflexivní snímek, jenž více než jiné starší rumunské filmy v lecčems funguje jako předchůdce současné nové rumunské vlny, především vzhledem k soustředěnému, pomalému temporytmu, náročnosti, nestylizovanému realismu. Byť zde lze vnímat i jistou (bezvýchodnou) absurditu, především je zjevné, že se Sekvence jakožto film o filmařích (či filmařském prostředí) nepřichyluje – jako bývá běžné – ke komediálnímu charakteru. Pohled na dané prostředí je rozdělen do tří situací, s rostoucím napětím v každé z dominantních konverzačních linek: vždy je však pozornost věnována spíše mimo-filmovým osobním dramatům (zpověď majitele restaurace ve druhé scéně, skvěle napsaný a ztvárněný tichý spor dvou komparzistů o staré politické rány v závěrečné epizodě), a v obráceném gardu zde tedy filmaře (Tatose samotného jako režiséra, i další členy reálného štábu) tentokrát vnímáme spíše jako „komparzisty“, vedlejší osoby ve vystavěných situacích. Momenty organizování natáčení, plánů, diskusí a dohadů však hrají zásadní roli v demaskování emocionální či ideologické manipulace filmu jakožto uměleckého média. ()
Film je působivý i po letech a skutečně jej lze předpokládat za předchůdce současné nové vlny. Ovšem srovnávat jej s díly světově proslulého Pintilieho bych se neodvažoval. ()