Město ztracených dětí

Stylizace vizuální stránky tohoto díla je velkolepá. Přivést na svět takové pochmurné prostředí se všemi detaily, je obdivuhodný počin, který předpokládá velkou dávku fantazie a odvahy. A těch bizarních postaviček, které se sešli v jednom filmu. Pouťový lamželezo a bývalý lovec velryb s jemným a láskyplným srdcem One (zajímavý Ron Perlman). Bláznivý vědátor Krank (pozoruhodný Daniel Emilfork), neúnavně hledající sny. Vůdkyně dětského uskupení ulice Drobek - Miette (Judith Vittet, u které je škoda, že se ve filmu již neobjevuje), ve které se probudí svědomí a touha pomáhat. Vědec s amnézií a jeho několik klonů (dobrý Dominique Pinon), který ve své touze po objevech zapříčinil současné události. Bývalý vedoucí cirkusového obludária Marcello (dobrý Jean-Claude Dreyfus) s jedinečně vycvičenou blechou v tanci šílenství. Krutá a hamižná siamská dvojčata Chobotnice - Pieuvre (zajímavé Geneviève Brunet a Odile Mallet), zneužívající dětskou nevinnost a zranitelnost. Krankova všehoschopná pomocnice Bismuth (Mireille Mossé) s trvalým citem lásky. V akváriu naložený strýček Irvin (hlas Jean-Louis Trintignant), cynický komentátor Krankova počínání. Dále je tu šéf sadistických Kyklopů Gabriel Marie (Serge Merlin), poskok Chobotnice Peeler (Rufus), Baštík - Denree (Joseph Lucien) s neukojitelným apetitem a spousta dalších a dalších dětí a dětiček. Je dobře, že se najdou stále lidé, kteří dokáží převádět své jedinečné fantazie do filmových výtvorů, které se následně mohou chlubit svou originální podobou i působností. (31.12.2015)

Takú "novoZemanovskú" atmosféru vie vytvoriť iba jeden režisér, jeho "jeunetpunk" ma vždy vedel očariť. Delikatesy pre mňa Mesto stratených detí neprekoná, ale je to pekná rozprávka plná fantázie a úžasných postavičiek, so šarmantným Ronom Perlmanom na čele. A tie jeho svaly, hmmm :-))) Predsa však uberám 1* za pomalé tempo a občasnú nudu. Jasné, takéto filmy sa nemajú ponáhľať... ale aj 15 minút dole by pomohlo. (30.01.2011)

Dílo, kterému by se mělo říkat klasika. Dějově nijak revoluční, ale stylisticky naprosto úchvatné a bezchybné fantasy, které si bere jen to nejlepší z Terryho Gilliama, a i to dokáže podat originálně a labužnicky. Film o tom, kterak důležitý je dětský pohled na svět, podpořený kvantem výjimečných režijních nápadů a hereckým umem opičáka Perlmana či chameleona Pinona. Sice hůře docenitelné pro psychologickou strohost a rádoby neuchopitelné pro svou věrnost klasickému vyprávění, ale jinak stoprocentně oslovujicí a omamné, dílo hodné mistra. (14.08.2017)

Město ztracených dětí je neuvěřitelně snové. Když jsem před pár dny velmi pozitivně hodnotil City of Ember za realisticky, poctivě a netradičně působící výpravu a za atmosféru, nenapadá mě, v jakých superlativech bych se musel vyjadřovat zde. Pokud můžeme umístnit rovnítko mezi výborné a extravagantní, pak výborné herecké výkony. Chemie mezi Onem a Drobkem mi v některých okamžicích připomínala Leona. ■ Migrénou trpící mozek mi lehce evokoval depresivního robota ze Stopeřova průvodce po galaxii :). (16.08.2011)

"Je sice veliký, ale dospělák to není." Carovi s Jenuetem sebereflexe nechyběla. Ve Městě ztracený dětí se tato dvojice v zásadě akorát upgradovala z jednoho domu z předchozích Delikates na celé město. Jinak s ním pracuje prakticky stejně. Přístav je úžasně členitý prostor o více úrovních, plný můstků, schodišť, kanálů, doků, přechodů, rour, kanalizačních poklopů apod., přičemž za každým rohem se skrývá nějaké nebezpečné tajemství (třeba šílený potapěč žíjící pod vodní hladinou v podzemí přístavu) či dobrodružství. V tom to například často připomene pojetí starého města jako hřiště známého z knih od Foglara či nelineární videohry typu Bioshock. Na rok 95 film obsahuje dechberoucí triky, úžasné nonsensové nápady a naprosto nekompromisní výpravu a kostýmy. Akorát vegani, ochránci zvířat a radikální odpůrci pedofilie u toho budou blejt z vokna no. (02.08.2020)