Město ztracených dětí

Na Městu ztracených dětí se ze všech Jeunetových filmů nejvíce projevily slabiny jeho stylu, přístupu k vyprávění (a ostatně i jeho národnosti) a podle mého se jedná o jeho zdaleka nejhorší celovečerní film. Je zajímavé, že do svých děl nikdy neopomene umístět scénu, která nám připomíná, že i ta nejmenší drobnost (kromě toho, že je magická) může mít rozhodující vliv na "celek", ale sám se tímto světonázorem neřídí ani za mák. Jeunet byl a vždy bude povrchním formalistou a stylistou, ale nikdy ne dobrým vypravěčem, protože se jím za a) nesnaží být a za b) se jím nenarodil. Dosud jsem mu to nikdy nevytýkal, neboť jeho důraz na atmosféru a delikátní maličkost byl funkční a těšil mne. Jenže Městu chybí pevná struktura, a tak jsou všechny nesrovnalosti třikrát zjevnější a protivnější. Jeunet nedokáže inscenovat dramatickou scénu, udržet tempo vyprávění, budovat napětí (kromě neobratně hektického závěru chybí jakýkoliv deadline) a tentokrát ani zaujmout svérázem jednotlivých postav, protože ty zdejší jsou pouhými bludnými přízraky bez duše, které se do bizarní jeunetovsko-carovské férie připletly jen díky své účelové podivnosti (Borgové mají pré?!). Ve středu jeho zájmu je postavení kamery, stylizace obrazu pomocí barevných filtrů a speciálních objektivů a filigránská úprava mizanscény do retrofuturistické podoby ála Verne, což mi sice na jednu stranu dělá radost, ale není to všechno. Pomyslnou třešničkou na dortu je pak přihlouplý a neotesaný francouzský humor. Něco tak uslintaného se vidí a slyší vzácně! A to mám pohádky (a ty výstřední a ponuré zvlášť) od srdce rád. Nikdy víc. (29.06.2009)

"One" je siláckou atrakciou pouličného cirkusu. Jeho úlohou je trhať železné reťaze omotané okolo jeho tela. Jedného dňa vystupuje v malom, temnom mestečku, kde dochádza k únosom detí. Medzi nimi sa ocitá aj "Baštik", jeho malý brat. Nakoľko to "One" nemieni nechať len tak, rozhodne sa, že brata, za pomoci skupinky osamelých sirotkov vypátra. V ceste mu stojí šialený Krank, ktorý "prežíva" za pomoci prejavu emócii najmenších počas spánku a jeho špecifická osádka. Irvin, "mozog" v akváriu, šesť klon, trpazličia žena, "chobotnica", a armáda jednookých kyklopov. Geniálne spracované, vizuálne dokonalé, príbehovo originálne. Presto všetko boli v úvode pasáže, kedy som tomuto filmu nerozumel a nechápal čo mi vlastne chce povedať. A to som dostatočne "arogantný", v domnení, že moju inteligenciu len máločo prekvapí, alebo zaskočí. Nelogické, z kontextu vytrhnuté, nezmyselné dialógy o "ničom" a zrejme všetkom ma na jednej strane miatli a odrádzali, no na tej druhej, podvedome nútili dopozerať tento snímok až do úplného konca. Postupne sa z filmu vyklul veľmi zaujímavý experiment scifi dobrodružstva, popleteného prejavu. Ak sa niekto odhodlá sledovať toto "čudo", odporúčam v originál znení. Tá francúzština je "boží"! (15.06.2014)

Takú "novoZemanovskú" atmosféru vie vytvoriť iba jeden režisér, jeho "jeunetpunk" ma vždy vedel očariť. Delikatesy pre mňa Mesto stratených detí neprekoná, ale je to pekná rozprávka plná fantázie a úžasných postavičiek, so šarmantným Ronom Perlmanom na čele. A tie jeho svaly, hmmm :-))) Predsa však uberám 1* za pomalé tempo a občasnú nudu. Jasné, takéto filmy sa nemajú ponáhľať... ale aj 15 minút dole by pomohlo. (30.01.2011)

Geniální fantasy dílo. Dojemné, vtipné, ale především výborně herecky obsazené - od prcků, přes zakrslíky až k svalovým formátům, jako je Ron Perlman. Myslím, že ve filmu nebyly použity žádné masky, i když na první pohled bych řekl, že kromě dětí mají na sobě všichni ostatní silikonové ksichty. Výprava je naprosto fantastická (jak jinak - ve fantastickém filmu). Překonala u mě i takového divotvora, jako je Guillermo del Toro. (29.06.2008)

Svet prapodivných postáv s technologickými inováciami nasadenými do retro doby (výstižný je popis užívateľa fauxhtuma). Imaginatívne rozprávkovo vytrhnuté z hraníc myslenia bežnej reality. Pútavá atmosféra pobrežných sliepňajúcich pokrivených ulíc, jarmočných atrakcií, detských zlodejských bánd v područí zlomyseľných ježibáb, pološialených vynálezcov a ich výtvorov. Film zasadený do takéhoto prostredia je schopný liečiť silou prostého príbehu v kulisách prepracovaného, na emócie pôsobiaceho výtvarna. Zároveň sa tu nepriamo pojednáva o všeobecne sa strácajúcom sa detstve v prospech strojových vynálezov pracujúcich na princípe sna a tiež v prospech vyžadovania dospeláckych pravidiel od útleho veku. Dnešnému svetu je táto rovina filmu bližšie, než sa na prvý pohľad zdá. (23.11.2012)