poster

Marie

  • USA

    Mary

  • Francie

    Mary

  • Austrálie

    Mary

Drama

USA / Itálie / Francie, 2005, 83 min

  • gruzdej
    ****

    Není to zdaleka tak špatné, jak by se podle měkterých reakcí mohlo zdát. Zajímá-li vás téma vzniku exaltované nábožnosti, nebo chcete-li fanatismu, ale i jen "obyčejné" víry, přináší snímek celou řadu celkem zajímavých otázek i působivých momentů. Nicméně jde spíše o film minimální, meditatitvní - a moc se tedy nehodí na obrazovku, natož k sledování u kafe a lupínků v obývacím pokoji. Ostatně pět ocenění pro Ferraru v Benátkách je toho důkazem.(1.2.2009)

  • lennyd
    *

    Režisér Tony Childress (Matthew Modine) natáčí kontroverzní film o Ježíšovi. Jeho hlavní herečka Marie (Juliette Binoche) je po dokončení filmu osvícena duchem svatým, a vzdá se všech hmotných statků a vydává se na pouť do Jeruzaléma. Mladý reportér Ted (Forest Whitaker) natáčí cyklus o různých aspektech náboženství, a chce mít jako jednoho z hostů právě Tonyho. Ten zase chce, aby Ted podpořil jeho film. A Marie, ta vlastně nechce nic, jen mít svatej klid... Uff .. ten film asi nebude tak špatný, ale já ho teda absolutně nepochopil. Možná tam je někde nějaká skrytá myšlenka, ale je tak dobře skryta, že jsem ji nepochytil. Absolutně nechápu, proč se herci jako Forest Whitaker, Juliette Binoche či Heather Graham (hraje Tedovu těhotnou manželku) pouštějí do takovýchto experimentů. Ale abych jen neházel špínu, jedna scéna se mi tam docela líbila - Ted přijde domů, a jeho manželka leží v posteli. O čemsi spolu debatují, a jak se Ted svléká, otevře dveře od skříně, na kterých je zrcadlo právě tak, že odráží jeho manželku. Vcelku hezky natočený rozhovor. Ale to je tak asi všechno ...(5.9.2008)

  • StaryMech
    ***

    Ferrarovu "Marii" jsem viděl třikrát, aniž bych jí pronikl pod kůži. O některých jejích rysech netřeba pochybovat : chce "být o něčem" a vznáší závažné otázky, jež nemusíme vnímat jako čistě náboženské ; libuje si v citové nadsázce hraničící s kýčem (Whitakerův nekonečný oskárkovský monolog mi připomněl Keitelovo opakované kvílení ve "Špatném poručíkovi", podobně mučivé a směšné zároveň) ; je neamericky pomalá, šikovně režírovaná, hezky snímaná, doprovozená přiměřenou hudbou a to, co říká, myslí pravděpodobně upřímně... jenže co vlastně říká ? Jak zjistit , zda toto kritické pojednání o moderní Americe a jejích hodnotách není nakonec než laciným kázáním ? Klíčem se zdá být titulní postava a odpověď na otázku : připouští, nebo dokonce naznačuje režisér možnost, že i ona je bloudícím dítětem své doby - neurotická, zmatená, ve svém hledání pravdy / smyslu života náchylná k sebeklamu...? Nejen závěrečné záběry rybářského člunu s posádkou semitských krasavic v odlescích slunce připouštějí rozmanité výklady : od nevkusné náboženské propagandy přes snovou fantazii až k parodii toho prvního. Soudě podle některých recenzí nejsem sám, kdo o Ferrarově chytání duší v Americe nemá jasno. Nicméně, jak se ví, někdy bývá lepší si v šeru tápat po svém.(17.11.2014)

  • RomanHyde
    *

    Tohle bylo snad nejdelších 83 minut. Pouze díky mým oblíbeným hercům jsem tohle martýrium vytrpěl dokonce doufajíc v nějaký zajímavý závěr a rozuzlení. Juliette Binoche a Forest Whitaker jsou pro mne zárukou kvality. Tady to bohužel takhle nebylo a vůbec nechápu důvod proč se k tomuto propůjčili. Tenhle příběh je velmi špatně napsán, natočen a sestříhan, nuda doslova tryská tedy teče z filmových políček a nezáživnost podtrhuji i jindy efektní filmařské postupy, jako je například ruční kamera. Kde nic není, ani smrt nebere. Pokud bych sledoval 83 minut šumění větru na poušti, bavil bych se více.(11.2.2009)

  • Fingon
    ***

    Tedy, nemůžu říct, že bych učurával blahem, je to strašně pomalé a scény osvětlené pochodněmi trhají oči... přesto mě to docela zajímalo a byl jsem zvědav, jak a kam se bude film ubírat. Některé scény jsou překrásné (trojexpozice Whitakera a Binoche a jejich prvního telefonického rozhovoru spolu s její cestou do města, noční jízdy New Yorkem) a nesmím zapomenout ani na dynamické až šokové scény, které přicházejí v momentě, kdy už se ta pomalost zajídá. Tenhle chlap mě zajímá, Ferrara... A neřekl bych, že by s filmem měl být Whitaker nespokojen... Film jsem viděl v originálním znění (a bez titulků) a můžu říct jedno - dívat se na to s rodiči je pitomost, dívat se na to jinak než sám asi taky.(30.6.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace