Babička

Straaaašne sentimentálneeee poňaté a straaaašneeeee odklonené od reality. Táto filmová (či nebodaj divadelná) Babička má prehnane citlivý duch, čím sa ukazuje v pozitívnom svetle, ale tak to v živote nefunguje, každý ma slabšie chvíľky a tie tu prídu len so smrteľnými tragédiami. Netvrdím, že novšia (farebná) verzia je úplne iná liga, ale je to jeden z tých mála českých filmov, na ktorých som v detstve vyrastal a ktorý mi príde o štipku viac civilnejší. Keby som však cynickejší a videl by som ju dnes prvýkrát, možno by som dal neutrálne hodnotenie. Lenže nevidel a teraz vnímam Čápov film, v ktorom nejde miešať (významné) literárne dielo rečou poézie i divadla zároveň, film je samostatnou jednotkou. Čo môžem pochváliť, je slušná vynaliezavosť údolných priestranstiev a citlivé strihové skratky. A ten nefalšovaný záver. Ale keď sme už pri tých vzťahoch a monotónnej kompozícii dramatického celku, očakával by som, že Babička bude tá, ktorá sa dostane k obyvateľom a nie obyvatelia k nej. Je to taká nenápadná poznámočka krásy, ale pre dej určite prínosná. (16.09.2014)

Tato filmová adaptace všeobecně váženého a uctívaného díla české obrozené vlastenkyně Boženy Němcové je výstižná ve svém přenosu poselství ducha. Skoro si lze sáhnout na vlastenecké uvědomění a národní hrdost, která v tradicích venkova obsahuje kořeny národa. Vzhledem k době vzniku literárního díla je vlastenecká nóta pochopitelnou a přirozenou součástí knihy a v souvislosti s dobou vzniku filmové adaptace je tento ráz ještě zvýrazněn. Spolu s národním uvědoměním je v díle patrná také stopa obdivu ke spravedlivé a laskavé moudrosti prostých a pevných základů české svébytnosti. Tento pozoruhodný faktor měl dodávat důvěru a hrdost českému národu v područí germánské rozpínavosti. Hlavní postavou je předobraz prostého, moudrého a láskyplného vlastenectví v podobě babičky (dobrá Terezie Brzková). Požívá vzácné společenské úcty a svým osobním příkladem i upřímnou a citlivou radou je vzorem lidského chování pro její blízké i širší veřejnost. Výraznou postavou je aristokratická představitelka kraje a přívětivá paní kněžna (zajímavá Marie Glázrová) ve velkorysé dobrosrdečnosti ke své schovance i prostému lidu. Další velmi pozoruhodnou ženskou postavou je životem na psychice ve věčnosti poznamenaná Viktorka (dobrá Jiřina Štěpničková) v baladě lásky a bolesti antických rozměrů. Z rodiny babičky se musí uvést babiččina starostlivá dcera Terezka Prošková (Světla Svozilová), Terezčina nejstarší a naslouchající dcera Barunka (zajímavá Nataša Tanská), Barunčin otec Jan Prošek (Karel Třešňák) a Barunčina mladší sestra Adélka (Jitka Dušková, jako starší Dagmar Appelová). Z dalších rolí: osudový muž s uhrančivým pohledem a černý myslivec rakouské armády (zajímavý Gustav Nezval), z odloučenosti lásky nešťastná kněžnina schovanka a komtesa Hortenzie (půvabná Nora Cifková), bodrý vypravěč a myslivec (příjemný Jaroslav Průcha), rázná i dobrotivá mlynářka (sympatická Marie Blažková), díky babičce lidskou důstojnost si zachovající nový pomocník na statku a kočkožrout Kudrna (Vladimír Řepa), či veselá kopa a přátelský mlynář (příjemný Theodor Pištěk). I přes své tragické okamžiky je Babička optimistickým dílem, které se s nadějí dívá na pokračování českého národního uvědomění se zdravou dávkou hrdosti a lidskosti. (17.11.2016)

Výborné filmové zpracování nejznámějšího románu Boženy Němcové. V roli babičky se představila Terezie Brzková, pro kterou to byla v 74 letech teprve druhá filmová role (poprvé se ve filmu objevila o rok dříve ve filmu Otakara Vávry Kouzelný dům). A tuto roli ztvárnila opravdu skvěle, stejně jako Jiřina Štěpničková v roli bláznivé Viktorky. No a ty uhrančivé oči Gustava Nezvala... Prostě a jednoduše, tento film by měl patřit k "povinné filmové četbě!“ (08.04.2014)

Jakkoliv je z dnešního pohledu zpracování naivní a úsměvné, myslím že je to zpracování, se kterým by i  Božena Němcová byla spokojena. Jakkoliv některé herecké výkony působí úsměvně (především Leopold s jeho nabubřelostí poskoka, který má uniformu), jsou zde na druhou stranu výkony dokonalé (babička a Viktorka). Některé věty jsou pak nadčasové (Lidé zpanštěli a staré poctivé české zvyky jim nevoní). Za mne nejlepší zpracováním, kde práci herců, scénáristy a režiséra doplňuje kamera a také černobílé zpracování. Své kouzlo má nepochybně i to, že zpracování ze 40. let jaksi odpovídá mé představě o "tehdy, za časů babičky" více, než zpracování pozdější. (21.07.2022)

,,Ale vždyť není žádný hastrman, tatínek to povídal.“ Babička od doby svého vzniku hodně zestárla. Samotná babička je sympatická, ale totéž nemohu říci o dětech, které vypadají jako malí psychopati, o Viktorce, která by mě uřknula raz dva, nebo o Hortenzii, která hraje jako dřevo. Příběh samotný je průměrný, nic jiného jsem od Babičky ani nečekal. Sem tam se ale objevují kratší či delší úseky nudy. K tomu nepomáhá ani černobílý obraz. Prostě Babička mě příliš nepotěšila. (22.11.2013)