Babička

Souhlasím s kolegou nahoře že T.Brzková je opravu ideální babička -moudrá a laskavá až do poslední vrásky....ale N.Tanská nemá na Libušku.... Líbila se mi i Glázrová jako kněžna, laskavá ale zároveň s aristokratickým odstupem. Štěpničková jako Viktorka byla příliš expresivní, Geprtová byla určitě lepší. Musíme si uvědomit jak bylo přínosné natočit v době okupace takový národně zaměřený film. (21.10.2003)

Jednoznačně klenot české kinematografie, na kterém se velkou měrou podepsala doba vzniku. Je to milý film až po okraj naplněný vřelostí a něhou. Atmosféra venkova je tu doslava hmatatelná. Taktéž mám tohle dílo spojené především ze střední školou. Když padla otázka Babičky, volila jsem právě tento film, který mi velmi pomohl. Ale přesto mám raději tu Moskalykovu verzi. Je trošku jiná. (23.04.2012)

(Prí)jemný film, ktorý možno neokúzli až tak ako neskoršia verzia zo '71, no milovníkov babičky či sveta, z ktorého ju poznáme, nemôže sklamať. Možno priveľmi nevýrazné detské výkony, trochu rozpačito pôsobiace scény, ktoré však zaiste možno ospravedlniť časom, a pre mňa osobne veľmi nezvládnutý príbeh nešťastnej Viktorky (v neskoršej verzii sa nám ponúkla i aká-taká exkurzia do jej duše či minimálne jej príbehu, čo zákonite dokázalo vydolovať v divákovi viac súcitu). Ale aj krásne hry v mlyne, autenticky sfilmovaná a až dušehojivo pôsobiaca púť, či výborný výkon Terezie Brzkovej, ku ktorej mi však, žiaľ, priveľmi chýbala SKUTOČNÁ Barunka (nie, afektujúcu Natašu Tanskú za takú nemôžem považovať ani náhodou). Ale ktovie, nebyť pre mňa jednoznačne obľúbenejšej a milovanejšej verzie Antonína Moskalyka, možno mi táto Babička uviazne v srdci namiesto nej ... (23.03.2012)

Vadila mi jen strašidelně namalovaná obočí hereček ve venkovských rolích. Ale jinak krásný film. Pozoruju na svých dětech, jak s každou generací mizí spoustu vědomostí o běžném životě starších lidí. Proto tvůrci v r. 1940 měli nesrovnatelně reálnější představu o starém venkovu a zachytili ji pro nás. Ještě dodám, že film je většinou o životě žen, což by mě jinak asi nebavilo, ale toto je nádhera. Tohle dílo vyžaduje úplnou pozornost a diváka za ni odmění. Na konec ještě poznámka k paní Glázrové: její paní kněžna je nadpozemská ve všech ohledech. (03.12.2023)

Nadprůměrné dílo české kinematografie protektorátní éry se ne náhodou soustředilo na jednu z nejkrásnějších a největších knih naší literatury - BABIČKU tragické Boženy Němcové. Úcta a láska k prostému českému člověku, vůle po životě ve vzájemné úctě a klidu i smíru, jimiž je možno také řešit lidské spory, to všechno je vtěleno do tohoto mimořádného díla. Mnoho napoví jména tvůrců scénáře (Karel Hašler, Václav Wasserman) i režiséra (František Čáp, pozdější spoluzakladatel moderní jihoslovanské kinematografie titovské éry). A ještě více dopoví výkony - a následně i jména - hlavních představitelů. Terezie Brzková se stala přímo symbolem moudrého vědoucného ženství Magdaleny Novotné; Tanské mladičká Barbora-Božena Němcová by snad i dodatečně měla být doceněna; další spolukomentátoři tu vyjmenovali řadu srovnatelných alternativních hereckých kreací. Bez těchto zvláště účinných forem protinacistické rezistence není možno postihnout hloubku odporu a nepřátelství, které naši předkové chovali vůči německým okupantům, a následně i postoje, které vedly k nedoceňovanému Květnovému povstání českého lidu. Tragičnost tohoto nacisty a henleinovci vynuceného ukončení dlouhostaletého německo-německočeského soužití vynikne i na příkladu samotné Němcové. Zatímco z Barbory Panklové se stala horoucí česká vlastenka a hvězdná spisovatelka i tragická veřejná činitelka své doby, její bratři, další postavy BABIČKY, se do rodných Ratibořic podívali v roce 1866 jako Němci, vojácí okupační pruské armády. Půdorys vlasteneckého sentimentu v nejlepším slova smyslu, který do filmu vnesl zřejmě právě Karel Hašler, budí i po desetiletích oprávněný respekt. A úctu a vážnost, které nemají daleko k slzám vykoupení a katarze. (20.10.2007)