Město mých snů

K vizuálně nádherným obrazům starého Stockholmu v 19. století občas nechybí i velmi pěkná hudba, takže jsem nejednou nabyl pocitu, jako kdybych sledoval jeden dlouhý umělecký videoklip. Ve chvílích, které ten videoklip připomínalo Město mých snů nejvíc a neslo se zejména na vlně vizuální poezie, bylo zároveň pro mě osobně i většinou nejsilnější, byť musím uznat, že snad každý jeden delší záběr (i během dialogů pečlivě naaranžovaných postav před kamerou) tady působí jako velmi pěkná pohyblivá fotografie. Mám rád poetické filmy a pokud by režisér tento sestříhal tak, aby trval alespoň o takových 30–40 minut méně, patrně bych mu dal i mnohem vyšší hodnocení. Jenže mimo silný vizuál a hudbu Město mých snů bohužel neoplývá až tak silnou atmosférou, aby mě dokázalo naplno zaujmout po celé 3 hodiny a nemá (alespoň pro mě) ani natolik silný příběh, aby se na mě přenesly výraznější emoce i přes to nesmírně odtažité podání. Jak je ten film vizuálně nádherný a mnohé čistě poetické scény jsou tu úchvatné (+ dojde i na jednu působivou akční scénu během protestů dělníků), tak celý výpravný historický děj v rodinné, romantické i dělnické lince je tu na můj vkus až neskutečně chladně podaný. Od 4. hvězdičky mé hodnocení nemělo daleko, ale zůstanu u silných 3*, bohužel mám s čím srovnávat, protože ze švédské kinematografie jsem viděl několik stejně dlouhých historických filmů od Jana Troella (Takový je můj život nebo Vystěhovalci) a ty na mě zapůsobily mnohem víc, než tenhle od Ingvara Skogsberga. [70%] (29.11.2021)