Knafayim Shvurot

Melancholický / sociálně kritický / možná až příliš tragicky orientovaný snímek z Izraele, v němž se postavy vyrovnávají s nenadálým úmrtím otce / manžela. Každá po svém. ~ Rodinná tragédie postavená na poměrně lacině vyvolávaných emocích, přičteme-li přehršel tragických motivů (porouchané auto apod.), které mohly být vypuštěny, nelze jít s hodnocením výš než na (chabé) čtyři hvězdy. Škoda. Každopádně, pokud ve filmu chcete slyšet hebrejštinu a jste psychicky připraveni na v bahně reality (?) rochnící se příběh, jenž vyústí v naději v lepší budoucnost, neváhejte. (09.10.2012)

Celý deň som mal nahovno a to mám pritom dovolenku, vonku svieti slnko, ale každý film, ktorý som si dnes pustil, som musel v polovici vypnúť, pretože mi privodil depku. Nechápem. No a tento už ani neviem, či to bolo tými hrdinami, ako mi boli sympatický, či tými občasnými vtipnými hláškami, alebo tou atmosférou, tak rozhodne mi zmenil, priam rozhodil, chémiu tela a mysle a ja neváham ísť s hodnotením na plné gule, bo opravte ma, ak sa mýlim, nie je práve toto jedno z posolstiev filmu, kompletne vás odrovnať, či učarovať ? (05.08.2011)

Film o rodine, ktorá sa veľmi ťažko vyrovnáva so stratou otca. Dcéra naspieva o otcovi smutnú pieseň (ktorej motív sa nesie celým filmom, podobne ako u českých Samotárov nápev Jana Muchowa), zo staršieho syna sa stal asociálny excentrik, mladší syn je zrelý na psychologickú pomoc, najmladšia dcéra je primladá na to, aby chápala čo sa stalo. Väčšina filmu sa nesie v ťažkej a beznádejnej atmosfére, svetlo zasvieti len na konci, keď sa hrdinovia filmu rozhodnú predsa len žiť. Všetci potrebujú mať otca. (04.04.2013)

Zvláštní atmosféra, podpořená netypickým prostředím a faktem, že hebrejštinu neslyšíme ve filmu tak často. Nenapadá mě mnoho zemí, ve kterých film vstoupil do nitra lidí tak bez obalu a otevřeně (možná předrevoluční Československo). Líbila se mi uletěnost několka scén a myšlenek. Melancholické, smutné, depresivní, ale obsahující naději. Stejně, jako jsou postavy na začátku vyšinuté, jsou na konci lidské, otevřené a uchopitelné. Hudba, příběh, prostředí, postavy, to vše ladí dohromady. Nominace na Oscara (viz. trailer), ocenění v Tokyu, Berlíně, 9 cen izraelské filmové akademie. Hodnocení 80% zasloužené. (18.01.2010)

Knihy naházené do knihovny bez ladu a skladu, po čase povolí vazba a potom vypadají jako vytažené z kontejneru. Ale na knihy stejně nemá nikdo čas, je třeba řešit aktuální a akutní rodinné problémy. A potom to vypadá jako s těmi knihami: vše se bortí v základech, na nic není čas, protože není čas. Chronoekonomie čili hospodárné využívání času není dosud pojmem obecným a specielně tady ne. Ay bylo možno něčeho dosáhnout (neznámo čeho a neznámo proč) je třeba vytloukat časový klín jiným klínem (rovněž časovým). A potom život není nic jiného, než knihy naházené do regálů - lituji, ale pro rodiny tohoto typu a těchto vztahů nemám moc sympatií. (09.02.2016)