Reklama

Reklama

Buď požehnané, vězení

(festivalový název)
  • Rumunsko Binecuvantata fii, inchisoare (více)
všechny plakáty
Rumunsko, 2002, 90 min

Obsahy(1)

Trpký príbeh mladej intelektuálky s liberálnymi myšlienkami, uväznenej rumunskou tajnou políciou za politické presvedčenie v komunistickom gulagu je inšpirovaný autobiografickými spomienkami na ťažké chvíle počas totalitného režimu v Rumunsku. Viera v ľudskú dôstojnosť a duchovný rozmer, vystupujúci zo samoty ťaživého väzenského prostredia, podporil aj obraz snímky s tlmenými farebnými odtieňmi. Cena za umelecký prínos, Cena ekumenickej poroty a Zvláštna cena poroty, FFF Montreal 2003. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (5)

Aidan 

všechny recenze uživatele

Snímek podle vzpomínek křesťanské intelektuálky na komunistická vězení, lágry a vyšetřovny. Po filmařské stránce nevybočuje z průměru (zajímavá je nicméně "klaustrofobní" kamera, která navozuje pocity stísněnosti) a ani po stránce duchovní mi nepronikl až k srdci. Hlavní hrdinka je silná žena, která statečně snáší mučení, svým spoluvězeňkyním pomáhá a na dozorce se usmívá. Věřím, že lágr mohl mnohé přivést až ke svatosti. Zachytit to však na plátně tak, aby portrét odkazoval spíš ke Kristu než k Mirku Dušínovi, není nic snadného. Podobně "dušínovitě" na mě v některých scénách působil třeba také oceňovaný Zefirelliho Ježíš Nazaretský. Podobně i tomuto filmu se svatost místy daří, častěji ne. Pro toho, kdo jiné snímky z gulagu či koncentračních táborů neviděl, může být i tenhle strhujícím zážitkem (zdá se tak alespoň ze svědectví těch, kdo byli v kině se mnou). Jinak se nabízejí lepší alternativy - třeba Schlöndorffův Devátý den pojednávají přímo i nepřímo o kněžích internovaných v Dachau. ()

mau 

všechny recenze uživatele

Srpen 1949, Bukurešť. Nicoleta (Ploae) je jako členka demokratické strany zatčena a uvězněna. Podstupuje kruté výslechy a mučení, vyšetřovatelé ji chtějí donutit, aby udala své kolegy. Hrdinčina vůle je málem podlomena, ale podaří se jí najít sílu a odhodlání ve víře v Boha, která jí pomůže čelit těžké situaci, ve které se ocitla. Z vyšetřovací cely je převezena do ženské věznice, kde mezi spoluvězeňkyněmi nachází přátelství i spřízněné postoje k víře. S desítkami dalších žen je později přeřazena na stavbu průplavu mezi Dunajem a Černým mořem, kde ženy plní fyzicky velmi náročnou, ale i nebezpečnou práci. Nakonec je po čtyřech letech propuštěna. Především díky své víře si po celou dobu uchová naději, sílu i lid-skou důstojnost, je oporou ostatním ženám, se kterými sdílí podobný osud. Psychologický snímek se výrazně zaměřuje na vnitřní prožitky hlavní hrdinky, dotýká se především křesťan-ské víry a důležité okamžiky či předměty spojené s hrdinčinou vírou– nalezení víry, motiv popsání stěn cely žalmy, slavení Velikonoc, získání Bible, apod. jsou ve filmu výrazně akcentovány. S hrdinkou prožíváme také beznaděj vězně zavřeného, pozorovaného a manipulova-ného v malé cele. Název snímku odkazuje k citátu muže, který svým literárním dílem nejvý-razněji reflektoval zážitky politického vězně – Alexandr Solženicyn vyjádřil, že pro něj věze-ní bylo (paradoxně?) zároveň přínosné, stejně tak Nicoleta v závěru přichází se silným prohlá-šením, že nikdy nebyla tak blízko Bohu jako během doby, kdy byla vězněna. Komorní snímek se soustřeďuje především na hlavní představitelku, která se ke svému příběhu vrací hlasem staré ženy a jejíž vyprávění o pobytu ve vězení se mísí s flashbacky z dětství a především z období bezprostředně předcházejícímu zatčení. Voiceover popisuje probíhající události i subjektivní pocity, prožitky a myšlenky hlavní hrdinky v době pobytu ve vězení, ale vyjadřuje i zpětné hodnocení těchto vlastně již dávno minulých událostí. Stylově se dílo blíží spíše dokumentárnímu filmu, kamera pracuje hodně s detailními záběry hlavy či tváře hlavní hrdinky, barevné ladění obrazu do tmavých, především hnědých či šedých tónů vystihuje nehostinné, stísněné a neradostné prostředí vězení a pracovního tábora, ve kterém se příběh odehrává. Za pomoci minimálních výrazových prostředků je přitom dosaženo silného filmového zážitku, přestože průběh pobytu ve věznění působí poněkud schematicky. „Popisná“ rovina zachycují-cí události ve vězení je ovšem rozšířeno popisovanými subjektivními pocity a duchovním prožíváním hrdinky. ()

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Váhání mezi třemi a čtyřmi hvědzičkami nakonec rozhodl tématicky se nabízející český ekvivalent Přítelkyně z domu smutku, který jde mnohem více do hloubky a zdárně se vyhýbá některým klišé. Ani tento snímek však není špatný, ze začátku sice připomíná nějakou jihoamerickou telenovelu svým zpracováním i typáží postav, ale záhy přichází syrové záběry stísněné cely a mučení, ze kterých až mrazí. Škoda jen toho panbíčkářství, které mnohdy působí jako scénáristická berle i trochu moc konvenčnímu závěru ze stavby průplavu. Tím však nechci zrazovat od shlédnutí tohoto zajímavého i působivého snímku. ()

d-fens

všechny recenze uživatele

ocenenia : Montréal World Film Festival 2003 - nominácia na Grand Prix des Amériques, Najväčší umelecký prínos (režisér Nicolae Margineanu), Špeciálna cena ekumenickej poroty ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Ten komunisticky gulag v Rumunsku sa volal Pitesti prison, nieco ako ceskoslovensky Domecek. V Rumunskych realiach sa treba vyznat, vsetky krajiny byvaleho sovietskeho bloku mali nieco spolocne, a nebolo toho malo. Akurat tu vyslychali obete komunistickej svojvole agenti rumunskej tajnej sluzby Securitate : 60 % ()

Reklama

Reklama