Saint Ange
Sanatórium
House of Voices
Režie:
Pascal LaugierScénář:
Pascal LaugierKamera:
Pablo RossoHudba:
Joseph LoDucaHrají:
Virginie Ledoyen, Lou Doillon, Dorina Lazar, Catriona MacColl, Virginie Darmon, Jérôme Soufflet, Marie Herry, Marin Chouquet, Eric PratObsahy(1)
Píše se rok 1958. Mladá uklízečka Anna je poslána do opuštěného sirotčince St. Ange kdesi ve francouzských Alpách. Ke svému překvapení zjistí, že zde stále žije jeden sirotek, Judith. Anna se pustí do úklidu. Jak postupuje osamělým domem, začnou se jí dít podivné věci, například slyší kroky a hlasy dětí v liduprázdných chodbách. Kuchařka, která je v sirotčinci spolu s ní, nic neslyší, ale zato se obává o Annino duševní zdraví... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (70)
Čtyři roky před tím, než svým mučednickým opusem rozdělil diváckou obec na dva nesmiřitelné tábory, natočil Pascal Laugier pod produkčním dohledem Christopha Ganse docela slušnou duchařinu. Už v ní dává průchod svým zálibám (silná ženská hrdinka, odtažitá atmosféra kulis) a přitom ukazuje, že řemeslo zvládá na výbornou. Sympatická tvářička Virginie Ledoyen, v kombinaci s plíživou kamerou a zlověstnou hudbou dělá divy. Na druhou stranu si i nadále stojím za tím, že by měl zahodit tužku a papír, protože to celé nedává dost smysl (i když si to umě pohrává s náznaky a odmítá to být zbytečně doslovné) a závěr patří do kategorie těch zbytečně samoúčelných. Každopádně palec nahoru s vědomím, že talent tu je. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $5,164,229║ ()
Scénář: Pascal Laugier .. Zdařile stylistické cvičení s perfektní kamerou i hudbou, ale hodně bídným scénářem. Řemeslo má Laugier v malíku, jak ostatně později potvrdil v Martyrs. Jen mi nesedí myšlenkově. ()
Něde Mistr začít musel. Ale ten scénář je vážně strašně prázdný a atmosférické záběry nemůžou trvat donekonečna. Jen pro skalní fandy. Naštěstí víme, že bude lépe :) 50%. ()
Soundtrack Joseph LoDuca: 1. L'accidente ,2. Theme D'anna (Generique Du Film) ,3. Petite Fill ,4. Depart Des Enfants ,5. Secret ,6. Boite A Musique ,7. Dessins ,8. Judith ,9. Chapelle ,10. Rage ,11. Toute Seule ,12. Derriere Les Murs ,13. Qu'est Ce Que Vous Voulez? ,14. Passe ,15. Cauchemar ,16. Ceremonie ,17. Anna Et Judith ,18. Souvens Toi Judith ,19. Moroir ,20. Lieu Oublie ,21. Descente ,22. Tu N'es Pas Seule ,23. Communion ,24. Plus Jamais Seule ,25. Anna (Generique De Fin) ,26. I'm In The Mood For Love (Bonus Track) ()
Od prvých minút (s „dobovou atmosférou“, keď bojazlivá hrdinka vystúpila z autobusu a vybrala sa naprieč lesom do obrovskej rozľahlej budovy), ponúka SANATÓRIUM vynikajúcu „napínavú staromódnu“ atmosféru, kvalitné komorné herecké obsadenie, niekoľko nepríjemných ľakačiek a krásnu výpravu. Scenár je "tradičný", ale je to Laugierom (v produkcii režiséra Christophe Gansa) tak dobre nakrútené, že mi to neprekážalo. Za starostlivo budovanú atmosféru (= uprednostňovanie atmosféry pred krvou, nič proti krvi v hororoch) si snímka podľa mojej najlepšej mienky zaslúži 80%, hoci na svete existujú stovky lepších filmov. Viac na mojom ex-blogu: http://ivokucera.blog.sme.sk/c/147109/Sanatorium-80.html ()
Lepší vyhořet, než malovat… Po totálním vyčerpání z úklidu po malířích mě napadlo: co si tak vychutnat někoho, kdo je na tom ještě hůř. Větší barák – víc práce! A není od věci si přitom užít trochu toho infarktového strašení. Jak jsem byla bláhová. Holka párkrát něco vysmejčí a potom už se jen nečinně poflakuje a se sveřepostí maskuje narůstající bříško. Stejně všichni vědí, že je zbouchnutá, tak co vyšiluje. Saint Ange je náročný doják o dětech s nelehkým osudem; až příliš náročný řekla bych… navíc bez efektu znatelné hrůzy. Kuchařka rozčileně zadeklamuje „Ty nevíš jaká byla doba!!“ …To fakt NEVIM! Ale co vím je, že jsem si radši měla dát voraz u rošťáka Belmonda:-) ()
Anna je zvědavá nesympatická čubka, co ráda strká do všeho nos. A to by bylo, aby v obří budově chátrajícího sirotčince něco nevyčmuchala. Sanatoria jsou pro horor vděčná, tohle ovšem není horor, nýbrž drama o magorce, která ani pořádně neví, co chce. Přitom bouře tu je, rozsáhlé temné chodby také, umývárna, kde už chybí jen Ufňukaná Uršula, rovněž a minulost zahalená tajemnou oponou slibuje leccos. Za ní se ovšem nakonec nic moc nenachází. Samotný závěr je lehce mysteriózní a vcelku pozdě popustili tvůrci uzdu fantazii. Mně už to bylo ale jedno a osud hlavní postavy mi byl zcela lhostejný. Naprostá ztráta času, kdy se vyplatí dát na zdejší většinové hodnocení. ()
Přímo ďábelsky zmatené, po pravdě vůbec nevím, o co tu vlastně mělo jít (z té parodie na děj to fakt poznat nešlo), scénář asi byl tvořen stylem 'budeme něco točit a počkáme, co nás při tom napadne'. Ale tu hodinu a půl se mi na Virginii Ledoyen i Lou Doillon koukalo vážně moc hezky, pár lekaček bylo celkem povedených a vůbec docela slušná obrazová stránka dosti převyšuje nedormlý obsah. ()
Na filmu mě ani tak nezaujal jeho obsah jako jméno režiséra. Pascal Laugier má na svým kontě průměrnej Incident in a Ghostland(2018), hodně dobrej The Tall Man(2012) a vynikající a dnes už kultovní Martyrs(2008). Sanatorium je jeho prvotina a nutno říct, že za mě hodně nepovedená. Neskutečná nuda odehrávající se ve velkém sídle sanatoria. Jen stěží jsem u filmu udržel svoji pozornost. Nejraděj bych tomu napařil odpad ale z úcty k režisérovi a vzhledem k tomu, že šlo o prvotinu protentokrát přimhouřím oko(spíš obě) a tu 1hvězdu dám. ()
Atmosféra by šla, Virginie tiež, lakačky povedzme, ale čo je najhoršie je to celkové prázdno. Väčšina z prvej hodiny filmu je v podstate iba vata. Laugier sa spolieha na strach z nevideného, ale keď ani nenaznačí, čoho sa vlastne máme báť, moc to nefunguje. V poslednej tretine sa to celkom pekne vygraduje a už to je ten klasický Laugier ako ho poznáme; nemilosrdný, depresívny, ženy necháva trpieť a uvidíme aj jeho typické chladné uzavreté priestory. Celkovo ale dosť vidno, že sa Laugier scenárista ešte mal čo učiť. A to má vlastne stále. 50% ()
Istú atmosféru filmu uprieť nemožno, ale dejovo film kríva na obe nohy. V podstate sa tu nič nedeje a navyše dosť ma nudili zdĺhavé prestrihy na postavu v bielej nočnej košeli blúdiacu medzi železnými posteľami. ()
Toto bolo všetko, len nie to, čo som čakal. Naozaj trpké sklamanie, neskutočná nuda, skoro som to nedopozeral. Keby si režisér aspoň ujasnil žáner, ale nie, celý film som vlastne nevedel, či pozerám drámu, psychothriller, či dokonca horor. Celý film som len čakal, že príde niečo, čo ma naozaj chytí, bohužiaľ neprišlo nič a ešte k tomu to bolo zakončené ozaj hlúpou pointou. No, je to smola, lebo tu bol slušný potenciál a mohlo z toho byť atmosférické dielko, ale súhrou "bližšie neurčených okolností" to tak absolútne nie je. A ja sa opäť pýtam: "Čo som to vlastne pozeral?" "Žeby odpad?!" ()
Připomíná to Nepřemožitelné zlo, nakombinované se Siročincem. Jejich úroveň to sice nemá, ale 45% si to určitě nezaslouží. 70% ()
ČESKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: PRIMA Family = 7.12.2013, réžia českého znenia (PRIMA 2013) = MICHAL MICHÁLEK (8.12.2013) ()
Poslední dobou začínám být na podobné kousky odehrávající se ve starých sanatoriích či sirotčincích alergický. Většina z nich je na to samé brdo a nepřináší nám nic nového. Není nad filmy z osmdesátých let, kdy nás atmosféra drtila už pěkně od začátku. Zde sledujeme prvních čtyřicet minut pomalu se rozjíždějící příběh, který se opírá pouze o úvodní scénu z umývárny. Jinak jsem si připadal jako při sledování nějaké televizní drama, kdy hlavní hrdinka ač velice pohledná jen chodí od ničeho k ničemu, seznamuje se s ostatním personálem a tají své těhotenství. Atmosféra byla v tu chvíli na bodě mrazu, především pak ta hororová. Teprve postupem času se konečně začíná odkrývat tajemství tohoto místa a v tu chvíli jsem se konečně probudil k životu. Do žil se mi jakou kouzlem vlila nová krev a já si začal další průběh alespoň trochu užívat. Pořád jsem však očekával, kdy se konečně objeví nějací ti duchové či přízraky, ale to jsem si musel počkat až na posledních pětadvacet minut. V tu chvíli totiž tvůrci konečně začali odkrývat všechny své karty, jenže bohužel žádný velký zázrak se nekonal. Ti jenž očekávají velkolepé finále budou nejspíš zklamáni, příznivci lehké erotiky již nikoliv. I tak je však potřeba říci, že tenhle film není ničím víc než průměrnou podívanou, která promarnila svou šanci dostat se na vrchol. Jenže ono vlastně ani nebylo moc čím. 5/10 ()
Příšerná a úděsná zhovadilost, začínám kroutit hlavou nad oblíbenkyní Virginie Ledoyen, to už je podruhé, co kývla na účast v tak špatném hororu. Leknul jsem se jednou, zasmál možná taky jednou, ale hlavně jsem se celou dobu nudil, až jsem usínal. A to jsem Sanatorium sháněl řadu měsíců a těšil se na něj navzdory místnímu špatnému hodnocení. Nyní již rozumím. Sanatorium oplývá ucházející atmosférou, ale hodinu se nic neděje, a když se člověk připravuje aspoň na nějaké napínavé a strhující finále, unudí konec ještě víc, než předcházející děj. Navíc se zde vyskytuje řada styčných bodů se Sirotčincem. Nebudu dumat nad tím, kdo od koho kopíroval, ale na horory z prostředí sirotčinců, sanatorií a nemocnic mám na dlouhou dobu utrum. ()
Spíše než o klasický horror jde o silně mysteriózní drama. Které však občas může být mnohem působivější a strašidelnější než „obyčejný“ horror. Saint Ange staví hlavně na nejistotě, atmosféře a jakémsi ponurém napětí. Což je jeho plus a umí to hodně dobře, na druhou stranu ta táhlost a pozvolnost vyprávěcího tempa je místy docela ubíjející a i když film vlastně nemá žádné hluché místo, docela mě to uspávalo. Film má hodně kladů, které by ho v hodnocení mohly povystrčit hodně vysoko: Výborná kamera a s ní ruku v ruce jdoucí přesný a výmluvný střih. Interiéry starého sanatoria (to ale funguje zpravidla vždy). Obrovským plusem je obsazení obou mladých hereček, nejen že hrály opravdu dobře, ale obě se do svých rolích fakt hodily, byly přirozené a uvěřitelné. Takovým vedlejším hezkým a potěšujícím faktem je zjištění, že tvůrci mysleli na všechno, např. i na to, že se v padesátých letech ženy ještě nevyholovaly :-). Povedená hudba pak už jen vhodně doplňuje a spoluvytváří onu táhnoucí se atmosféru napětí. Saint Ange (alespoň v mých očích) však ukazuje, že tohle všechno k dobrému zážitku a pocitu z filmu nestačí. Čekal jsem víc, pořád jsem čekal, že se to nějak rozjede, že ta táhlost a unylost nalezne své opodstatnění v nějakém ostrém švihnutí bičem, v nějakém ostrém a rázném rozuzlení, ale nic z toho se nekonalo. Jak to začalo, tak to také skončilo. Nedokázalo se to rozjet. Pointa a rozuzlení, pokud něco takového film vlastně má, jsou hodně nevýrazné a nedůrazné. Až na tu zajímavou atmosféru, která však k ničemu zásadnímu nevede, je to vlastně pořád jen takový čajíček. Což je škoda. Pravda, jen záběr je tam fakt hodně hustej, to musím uznat. Ten film se mnou mohl zacloumat trochu důrazněji, a měl k tomu všechny předpoklady. Nakonec mě však jen tak trochu polechtal. Připadal jsem si asi jako učitel, který ví, že určitý žák má na víc, že mu nedělá problém se naučit, vyjádřit a získat dobrou známku, jen to z nějakého záhadného důvodu nedělá, nesnaží se a neprojevuje. ()
Leitmotiv je slabý, tuctový - v omšelém venkovském sirotčinci (připomínajícím spíš cvokhaus) straší mrtvé děti, jak originální. Děj je místy málo srozumitelný, a to kvůli těžkopádnému scénáři a podivným střihům. Ale na druhou stranu film je zároveň stylově vypravený, pohledný a příjemně pochmurný. Tempo je pomalé a zádumčivé spíš než horrorově akční, protože je to film evropský. Proto naprosto nechápu, proč se v něm mluví anglicky, když je to film francouzský, odehrávající se ve Francii, Francouzem režírovaný a s francouzskými herci. To je přece v naprosto nelogickým rozporu s onou pověstnou háklivostí a žárlivou pýchou žabožroutů na tu jejich slizkou huhňavou hatmatilku. Hodně se mi líbila postava bláznivé Judith. Namyšlená fajnovka Anna nevzbuzovala příliš mých sympatií, ovšem po rozuzlení jsem ji vzal na milost a její závěrečný záběr je morbidně krásný. Nebýt té křečovité angličtiny, uvažoval bych asi o čtvrté hvězdě za estetický vizuál a temnou, místy až psychedelickou atmosféru. ()
Takové opuštěné sanatorium je pro duchy ráj. Temná zákoutí, prostory za zrcadly, ponuré chodby, to všechno je něco, za co by paneláková strašidla dala nevím co. Jenže ta francouzská si toho zjevně neváží. Nestraší, nelekají a jen občas zaklepou zábradlím nebo se proběhnou po chodbě. Já o Francouzích vždycky říkal, že jsou líným národem. Na druhou mohlo to dopadnout hůř. To kdyby se do domu nastěhovala strašidla řecká. Atmosféra na jedničku, herecky se mi Laugier také trefil do vkusu, ale marná sláva - bylo to o ničem. 30% ()