Upíři v Benátkách

Upírolog (Plummer) byl pozván šlechtičnou aby prozkoumal jejich dům, zda v něm žily Nosferatu a aby zrušil prokletí domu. Ten chce tomu přijít na kloub pomocí média - a Nosferatu je omylem vyvolán a vrací se do benátek. Zdlouhavé, přímo uspávající, snad jen jedna či dvě scény stojí za povšimnutí (upír s obrovskou dírou v břichu po prostřelení brokovnicí) jinak naprosto zbytečný snímek, a Klaus Kinski jako upír tentokrát stojí za prd. (26.09.2005)

Klaus Kinski ve dvaašedesáti letech zjevně věděl, co je v životě důležité a roli si vedl (jako jeden z celkem čtyř konsekventních režisérů) na tělo. Ostře erotické scény, v nichž se zcela neupírsky spíš než o šíji zajímá o ňadra a bobry Barbary De Rossi, Elviry Audra a 'cigánky' Anne Knecht jsou tím zajímavějším, co tento hrozný film nabízí. Zhruba na stejné brakově kvalitní úrovni jsou působivé záběry vyhládlého upíra v nádherných kulisách přízračně zamlžených Benátek za rozbřesku, několik méně známých poznatků z vampirologie a rozkošně zprzněná Vangelisova hudba. Jakmile se začne cokoliv dít, kdokoliv mluvit, je zle. A hůř, nuda. (19.11.2023)

Podivná podivnost, jak jinak to napsat netuším. Upířina úplně jinak než jí známe. Upír normálně běhá za denního světla je vidět v zrcadle, kříže se nebojí ,nespí skoro. Celé je to takové nemasné. Vlastně jediné co je na filmu pěkné je krásná a nahá Barbara De Rossi ta jediná za to stojí. Na italský horor bída.. (11.02.2016)

Záměrem filmařů bylo skutečně natočit sequel k Herzogově verzi příběhu o Nosferatovi. Výsledek se samozřejmě nemůže s původním skvostem měřit, už kvůli problémům, které provázely natáčení a měly za výsledek účast hned několika režirérů (např. Mario Caiano byl prý Klausem inzultován přímo na place a poté rezignoval). V několika scénách se tak Klaus raději režíroval rovnou sám a celý film pak musel dotočit původně producent Caminito, který je jako režisér i veden v titulcích filmu. Film provází klasický neduh italské produkce 70. a 80. let, kdy se kašle na logiku či příběh a vše se sází na atmosféru a vizuální stránku. Musím však uznat, že kameraman Tonino Nardi vykouzlil celkem dost působivých záběrů a některé jsou opravdu vynikající (příjezd upíra do mlhou zahalených Benátek). Táhlá atmosféra filmu mě nijak nenudila, ale uznávám, že o dynamický snímek se určitě nejedná. Klaus Kinski již působí poněkdu vyšeptale a jeho výkon se s o sedm let mladším upírem nedá srovnat, navíc mi trvalo, než jsem si zvykl na jeho hardrockový příčesek. "Upíři" krví nešetří a rovněž pak erotikou předváděnou Barbarou De Rossi a Anne Knecht za asistence slizkých šklebů mistra Klause. RESUMÉ: Nemůžu se nějak rozhodnout jestli se jedná o další italský kýč, který navíc parazituje na Herzogově filmu a na zašlé slávě hlavního představitele či se jedná o celkem v pohodě příspěvěk do pokladnice gotických hororů. Takže to necháme někde uprostřed. (10.01.2010)

Po letech musím jednu hvězdu přidat. Vizuálně působivé drama v nádherných interiérech a exteriérech Benátek sice nedosahuje kvalit Herzogova Nosferata, to mi ale nakonec nevadilo. Vynikající Ch.Plummer a spíše civilní, než makabrozně demonický Kinski. Upír, který nemá strach z kříže (a pohledem ho dokáže rozžhavit do ruda) ani z denního světla, je nešťastnou a zoufalou postavou. Hledá náruč smrti (kdo by si nevzpomněl na Strašidlo cantervillské), leč vytoužený věčný spánek mu není dopřán. Skvělá hudba, expresivní i poetické obrazy, beznaděj, zmar. Po výtvarné stránce místy až uhrančivé... Na rozdíl od Upíra Nosferatu z roku 1979 se tento snímek v našich kinech nehrál. (16.06.2017)