Režie:
František ČápKamera:
Karel DeglHudba:
Jiří Julius FialaHrají:
Gustav Nezval, Jiřina Štěpničková, Vilém Pfeiffer, Jaroslav Průcha, Marie Brožová, František Roland, Stanislava Strobachová, Vladimír Šmeral, Bolek Prchal (více)Obsahy(1)
Stejnojmenný filmový přepis knihy o českém venkovském-selském hrdinovi od Jindřicha Šimona Baara. Jan Cimbura prodělal vojnu a odchází jako pacholek na venkovský statek. Majitel gruntu v něm dostane tu nejlepší oporu - Cimbura je vzdělaný, pracovitý, poctivý a mimořádný silák. Zachrání děti z hořícího lesa, postaví se proti loupeživým banditům, dokáže se postavit silou proti celému mužskému osazenstvu venkovské zábavy. Nakonec se postará i o kdysi vysněnou, ale jemu osudem odepřenou, venkovskou krasavici Marjánku, která ovdoví. Zajímavý je lidský rozměr Cimbury - má ráda zvířata a nechce je nechat trápit, zastane se obecního blázna - "Bláznivé Anýžky". (XXRadimSXX)
(více)Recenze (45)
Učebnice českého filmového nacionalismu, antifeminismu a antisemitismu... a hrozná blbost k tomu. 20% Zajímavé komentáře: blackrain, Marthos ()
„To vám řeknu, pantáto, vymlátit celou hospodu a dělat ještě jiný silácký kousky, to je všechno hezký, ale knihy číst…ne, pantáto, to pořádnej pacholek nedělá.“ Ta prostá a omezená paní v oděvu nevábného vzhledu se mýlí. Cimbura byl vskutku renesanční osobnost. Jan je ctnostný, férový, statečný, silný, moudrý, zodpovědný, empatický, sečtělý, umí tancovat, má se k zvířatům i dětem…snad jen nejeví pochopení pro rovnoprávnost pohlaví (a směje se šovinistickým vtipům). Ale to jsou jen drobné, lidským okem nerozeznatelné kaňky na jinak zcela bílém papíru…jak vidno, film byl při Cimburově dokonalosti místy nechtěně směšný. Ale jinak sází na příjemnou atmosféru navozovanou prosluněnou jihočeskou idylou, vlastenectví i kritický podtón mířící na předsudky, ačkoliv např. Žid ke všemu přišel jak slepý k houslím (předlohu neznám, ale rok 1941 by ten rasismus vysvětloval). Ve výsledku jde o veskrze průměrnou věc. „Ale ty už máš vyhráno, spřátelí se s tebou. To jen ta Divoká je taková fajnová, che…jako každá ženská.“ ()
Marthos a jeho komentář obsahuje vše. I Žida. Za mne snad jen pár vět. V době natočení filmu, potřebovala rozťatá Republika takových Cimburů v každém okrese nejméně deset. Falešné heslo časů budoucích - Poctivě pracovat, poctivě žít - Zde, společně s přirozenou pokorou k životu, dostává úžasný, nijak neposkvrněný ráz, pro mě velmi silný a inspirativní film. ()
Lehce naivní a prolezlé lidovými písněmi (a to jak zpívanými, tak v orchestrálním podání), přesto působivé. Místy až moc (ženy, které vyrazily do Židova stánku komerce, aby si převzaly své manžely, vytrestaly servírku a vybílily Semitovi všechno zboží, aniž by za ně zaplatily). Žid se za celou dobu objeví pouze třikrát - poprvé, když dva Cimburou zmlácení mladíci přejdou z jedné hospody do druhé (v různých vesnicích), podruhé, když Žid vemlouvavě podsunuje jednomu z nich dlužní úpis. Potřetí je to až při minipogromu, při kterém je dlužní úpis spálen. Zajímavé je, že oba mládenci v této chvíli nadobro zmizí z děje... Sedmdesát let po natočení vnímám Žida jako tragickou postavu, která sice šmelí/lichvaří/whatever, ale zničení veškerého majetku a následný odchod s prázdnýma rukama jen pro ženskou žárlivost si přece jen nezasloužil. ()
Tento film lze bez rozpaků nazvat jihočeskou idylou. František Čáp, který tak krásně natočil Babičku, i zde oslavil dobrého člověka. Jeden z mála českých filmů, kde je ukázána katolická zbožnost jako samozřejmost. Nejen za protektorátu bylo třeba dobrých vzorů. Dnes je jich v českém filmu tak málo! Žida v šenkovně hrál František Roland, žádného antisemitismu (na nějž se hystericky až příliš často upozorňuje) jsem si tu nevšiml. ()
Málokdo se dnes - bohužel - pustí do četby románu J. Š. Baara, jenž je poctou všem selským ctnostem a holdem jihočeskému venkovu. Naštěstí je zde jeho vynikající adaptace z autorské dílny F. Čápa, která si s předlohou v ničem nezadá. Gustav Nezval se výborným ztvárněním titulní role pasoval do pozice na slovo vzatého představitele zemitých selských tipů v českém filmu. Mimochodem - román i film se zabývají osudy skutečné osobnosti, která má ve své domovské Putimy pamětní desku a významné místo v regionální historii. ()
"Toho Žida nám byl čert dlužen!" . Viz malá názorná ukázka, jak pelášili žid_áci až se za nimi prášilo. Tak to kdysi chodívalo a dobře bylo. https://www.youtube.com/watch?v=BYoxjVICR7Y ()
Jan Cimbura je nejpoctivější, Jan Cimbura má síly za deset, Jan Cimbura přepere celou hospodu ... asi už chápete, jaká je hlavní postava filmu. A z toho pramení jeho největší nedostatek. Při každé potencionálně napínavé scéně víme, že Jan Cimbura se zachová správně a všechny dobře dopadne. Kromě toho, že je film známý svým antisemitismem je to strašná nuda. ()
I český film má svého superhrdinu - Jan Cimbura - síly má za tři, jeho píle je neúnavná, má rád zvířata i děti, pomáhá ustrkovaným, je zapřísáhlým abstinentem a nekuřákem, je světa znalý a trefí i do Prahy, benevolentní vůči citům přítele - je nemožné najít nějaký kaz. Z tohoto důvodu dnes film vypadá až směšně, stejně jako okatá oslava práce. Navíc zde vysloveně trčí dost drsná scéna z dekadentní Židovy krčmy, která je však na druhou stranu vynahrazena bohatým vlasteneckým vkladem. Avšak jediné, čím film dnes obstojí je Čápova filmařská zdatnost, dynamizující archaický děj, navíc bohatě podpořena nádhernými krajinářskými "malbami" Deglovy kamery. A na závěr ještě zmínka, zda-li Cimburův "celibát" a jeho nepřijetí komunitou není zajímavou tématikou pro queer náhled. ()
Putimský sedlák Jan Cimbura byl skutečnou žijící postavou, kterou se nechal inspirovat J.Š. Baar. Narodil se 17.6.1817 v Semicích a zemřel 16.1.1898. Jeho hrob v Putimi je dosud udržován. Měla jsem tu čest Putim několikrát navštívit a projít se po místech, kde se Jan Cimbura pohyboval a žil. Pan spisovatel si postavu Jana Cimbury trošku zidealizoval. Jan Cimbura byl chlap jako hora. Měřll 192 cm, měl obrovské ruce a nohy. Měl také velkou sílu. Prý byl nehezký,zrzavý a na vojně nikdy nebyl. Budu citovat z jeho epitafu: "Zemřelému v Pánu Cimburovi Jánu, postavil nyní, kříž tu jeho syni. Byl to sedlák silný, bohatý a pilný,rád měl v žití shoně, lidi a pak koně. Odpočívej v pokoji." To jenom pro představu, abychom věděli s kým máme tu čest. Období protektoráru nebyla lehká doba, proto se filmaři rádi vraceli do historie, která nabízí nepřeberné množství inspirace. Ve filmu je krásně nasnímaná jihočeská krajina a venkov. Zapomeňte na dobu, kdy byl film natočen a na poselství, které se v něm ukrývá. Nechte se vtáhnout do děje. Staré filmy mají nezaměnitelné kouzlo. ()
Jan Cimbura v podání Gustava Nezvala, to je panečku chlapík. Možná to bylo až moc charakterově černobílé, ale myslím, že to lidé v době vzniku filmu potřebovali a dokázali ocenit, snad na ně film půsoil aspoň trochu jako vzpruha v těžkých časech. Velká škoda je té ošklivé antisemitské části. Baarovu knihu jsem nečetl, tak nevím, jestli byla nebo nebyla do filmu přidána z politických důvodů. Velmi dobrá byla kamera, která snímala jihočeskou krajinu a venkov. ()
moja zaujímavosť: Filmovanie prebiehalo v Písku, Bavorove a Albrechticiach. (dyfur) ()
Jan Cimbura je lidový český superhrdina. Je obdařený nadpřirozenou silou zmlátit dvěma ránami celou hospodu, idolem a tajnou láskou každé vesnické ženy, ochráncem bez bázně a hany všech slabších a dětí, umí bez vysílení dlouze pracovat a dokonce i číst, v Praze byl jen jednou, ale zná to tam, jako by tam žil celý život, s kočárem vás doveze na místo vždy předčasně, nekouří, nepije, nesexuje, možná ani nevyměšuje... Prostě je každým coulem dokonalý a bezchybný a ti, kteří si to o něm nemyslí, jsou určitě stejně zákeřné existence, jako ti ožralové v hospodě nebo ten prašivý Žid. Ale teď už vážněji - chápu, že Jan CImbura měl ve své době být vzorem lidového hrdiny, se kterým se mají diváci ztotožnit a chtít být stejně čestní jako on. Ten film měl dát lidem naději, pozitivně je pozvednout na duši a pohladit po srdci. Je to všechno hezké a pochopitelné, ale nic to nemění na tom, že film jako Jan Cimbura za ta desetiletí dost zestárl a dnes působí hlavně naivně, hloupě a v určitých místech i směšně. A nezachrání to ani krásná příroda, když to celé vypadá stejně natvrdle, jako Marvelovka zbavená barvy, akce, efektů a elastických obleků. Btw, co se celé silně kontroverzní části se Židem týče, je tam opravdu navíc, pitomá a trapně leze Nacistům do řiti, ale je třeba si uvědomit, že Čáp byl silně proti ní a točit ji musel jen proto, že ho tehdejší cenzura k tomu přinutila. Takže bych za to obviňoval kohokoli, jen ne Františka Čápa. Lepší 2* ()
Filmovou adaptací literární předlohy Jindřicha Šimona Baara Jan Cimbura zabil František Čáp dvě mouchy jednou ranou. Dodává podněty k vlasteneckému postoji a obsahuje protižidovskou vsuvku, která protektorátní mocí musela být přijata s nadšením. S odstupem času se tento film díky tomu vyjevuje kontroverzně, ale je nutné podotknout, že se v tomto případě vůbec neodchyluje od své knižní předlohy. Židovské obyvatelstvo bylo často vnímáno skrze pevně zakotvené předsudky a hmotnou závist. Žid je zde vyobrazen jako rozbíječ české poctivosti, ale řešit pogromem dluhy ve jménu zachování českého vesnického vlastenectví a soudružnosti, je přízemní a životu nebezpečný názor! Dílo lze vystihnout také jako romanci lásky, která dojde svého naplnění až po dlouhé době odříkání. Herecká stránka a celková atmosféra je na vysoké úrovni. Obrazy úrodné české krajiny a českých národních symbolů mají přinášet hrdost jednotlivcům k vlastnímu národnímu uvědomění. Hlavní postavou příběhu je prostý venkovan Jan Cimbura (dobrý Gustav Nezval) ve vzoru ideálního Čecha. To znamená poctivý, pracovitý, odvážný, mužný, silný, vzdělaný, citlivý, věrný, skromný, spravedlivý a pevný v tradicích, které charakterizují české vlastenecké uvědomění. Muži ho uznávají, ženy a děti ho milují. On je chlap a Čech! Hlavní ženskou postavou je Marjánka (příjemná Jiřina Štěpničková) s nuceně praktickým uchopením života. Láska a romantická přitažlivost nebyla vítaným faktorem českého venkova, vždy byl důležitější grunt, majetek a schopnost hospodařit. Výraznou postavou je čestný a schopný sedlák a putimský starosta Kovanda (sympatický Jaroslav Průcha) v obraze zdravého českého jádra. Poslední důležitější postavou příběhu je sedlák Josef Piksa (Vilém Pfeiffer), starý Cimburův kamarád a spořádaný Marjánčin manžel. Z dalších rolí: laskavá Kovandova žena a Marjánčina matka Rozárka (příjemná Marie Brožová), židovský hostinský a lichvář se smutně zneužitým osudem (velmi zajímavý František Roland), odsuzovaná servírka u Žida Barča (zajímavá Stanislava Strobachová), nespokojený a líný pijan a sedlák Bártík (Vladimír Šmeral), vystrašený ctihodný rada Miltner (Theodor Pištěk), vysmívaná bláznivá Anýžka (Eva Svobodová), či urozený kníže okolního kraje (Václav Jiříkovský s hlasem Františka Smolíka). Dílo mělo nabudit na vlastenecký tón. Ne všechno je šťastné, ale pochopitelné. Lze nalézt tak čistého člověka? ()
Cimbura je hrdina jako z americke produkce, skoda, ze ne kazdy cesky divak to dokaze ocenit. Povedeny film ve vsech smerech, kladna postava, hezka kamera, narodni citeni, lidove pisne a ve finale i dobry pribeh. Stepnickova pri kydani hnoje byla taky sexy.-). Samozrejme, ze dejova linka se Zidem tam byt nemusela, na druhou stranu takhle byli mnozi zide nasi spolecnosti vnimani a za lichvou skutecne stali. Krasny film. ()
J.Š.Baar uměl tak dokonale vykreslit člověka v průběhu života,třeba s proměnou jeho myšlení a povahy ve stárnutí,že jsem si při čtení jeho knih udělala vždycky představu s přesnými obrysy...film se do těch představ nevešel,přestože vůbec nebyl špatný....:-) ()
Absolutně nereálný příběh o hodném a pracovitém vysloužilci Cimburovi (vojáci zpravidla končili na šibenici, měli vnímaní práva poněkud posunuté). Naprosto odporná Štěpničková. Nereálný hodný sedlák, co daruje kobylu-to je jako kdyby dnes hodný podnikatel vzal SUV za mega a daroval to účetnímu. Takovej blbec ale nikdo není. Jediná reálná scéna je vypalení žida. Ona je prostě celá evropa neměla ráda, protože stejně jako cikáni nedodržovali pravidla. ()
Řeknu vám, že toto je celkem ucházející snímek Františka Čápa. Vnese do člověka pohodu, přestože žádná extra kvalita to zrovna není. Po prvním únavném a vyčerpávajícím dni na lyžích, jsem pak v neděli zjistil, že jsem nemocen a tento film mi někdy kolem třetí odpoledne, roku 18.11 létapáně 2007, nádherně zvednul náladu. Doporučuji cholerikům a neštastným lidem... ()
Skutecny chlap. ()
Adaptace stejnojmenného románu chodského spisovatele Jindřicha Šimona Baara patří mezi nejkontroverznější díla české kinematografie v celé její historii. Je dílem, které v sobě zahrnuje řadu vzájemných protikladů a paradoxů. 1) POSTAVA ŽIDOVSKÉHO KRČMÁŘE. Jednoznačně nejproblematičtější částí je násilně vsunutá postava lichvářského židovského krčmáře (František Roland), který ve filmu symbolizuje počátek bídy a utrpení. Výmluvná je jedna z replik, které prohlásí na účet zadluženého venkovana: "Za zlaťák koupím, za dva prodám, to máš akorát to jedno procento." Prostředí krčmy je zobrazeno jako doupě hříchu a neřesti, což umocňuje i scéna, v níž krčmář otevírá příchozím hostům tajným vchodem. Tato linie je pak zakončena monstrózním vyhlazením krčmy a vyhnáním obávaného majitele. Rozlícený ženský dav nejprve zdemoluje zařízení a potraviny, potrestá krčmáře i nehodné muže a celá sekvence je završena symbolickým pohledem na plameny, v níž hoří dlužní úpis jedné z »obětí«. Scéna trvá přibližně tři a půl minuty, během níž má být divákovi podsunuta myšlenka, že za dluhy stojí Židé a těch je potřeba se nelítostně zbavit. 2) OSLAVA LIDSKÉ PRÁCE A NÁRODNÍCH TRADIC. Snímek je pak ve své podstatě demonstrací poctivosti a čistoty lidské práce. Titulní hrdina (Gustav Nezval) je vykreslen jako silný, čestný, sečtělý a zodpovědný muž pevných zásad, hledící si své práce, která je mu posvátnou a za ní obětuje i lásku venkovské dívky Marjánky (Jiřina Štěpničková). Tento motiv však nepředstavuje pouze Cimbura, ale i další protagonisté. Vzorem poctivosti a upřímnosti je i hrdinův zaměstnavatel, hospodář Kovanda (Jaroslav Průcha) a blízký přítel Piksa (Vilém Pfeiffer). Úvodních dvacet minut slouží jako přehlídka zemědělských prací, divák je důkladně obeznámen se životem na vesnici. Po práci se všichni scházejí za zvuku lidových písní, tančí se a zpívá. 3) VLASTENECKÉ MOTIVY. Ve filmu se objeví i řada odkazů ryze vlasteneckého charakteru. Silně emotivní je především Cimburova návštěva Prahy, v níž navštíví i chrám sv. Víta za zvuku působivé hudby. Nechybí záběry na Pražský hrad, Staroměstský orloj, Týnský chrám a Daliborku. Vesnické prostředí je pak snímáno pohledem na krajinu a oblaka za zvuku symfonické hudby, zazní zde řada klasických lidových písní (Protivínský zámek mezi horama), vypráví se pověst o Horymírovi. Patrně nejúčinnější je pak scéna, v níž Cimbura malým dětem vysvětluje, proč chycený ptáček nezpívá: "Skřivánek, ten zpívá jen na svobodě.“ 4) ZÁVĚREČNÉ RESUMÉ. Film, ač může ve výsledku působit silným národním charakterem, ve skutečnosti zcela zapadal do oficiální dramaturgické skladby v rámci žánru Blut und Boden (Krev a půda). Dobová kritika ve svých hodnoceních většinou opomíjela postavu židovského krčmáře, což je však vzhledem k faktu, že tehdy právě probíhaly první transporty, logické. V poválečných soudních prošetřováních byl režisér František Čáp obviněn z kolaborace, nakonec byl trestu, i přes četné protesty, zproštěn. Čápův film se pak dokonce vrátil na plátna kin a později byl hodnocen jako přínosný národní film. Není bez zajímavosti, že Gustav Nezval za ztvárnění Jana Cimbury získal v roce 1942 Národní cenu. CIMBURA je dodnes vnímán jako jediný český film se silným rasistickým podtextem a každá televizní repríza vyvolává plamenné diskuse. Tento film jsme v současnosti nuceni přijímat a chápat pouze v kontextu politické situace a v konfrontaci s dostupnými dokumentárními materiály. Rozhodně by však neměl zůstávat v trezoru, neboť i nové generace touží poznávat svou minulost. Navzdory její tragické skutečnosti. ( -Ponrepo 15/11/13- ) () (méně) (více)