Nebel über dem Moor
Mist on the Moors
Režie:
František ČápHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Zdeněk Štěpánek, Marie Blažková, Vladimír Salač, Jarmila Smejkalová, Terezie Brzková, Rudolf Hrušínský, Jaroslav Zrotal, Jaroslav Průcha (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Přepis Klostermannova románu zachycuje v výraznou věrností reáliím vesnické prostředí, určené hrdými selskými rody. Hrdinové se vyznačují nejen niterným vztahem k obdělávané půdě, ale také pytláckou vášní. Pracovitého, ale také vzpurného, ba násilnického čeledína si zahrál mladičký Rudolf Hrušínský, jenž věrohodně zachytil složité předivo povahových rysů u svého hrdiny, které ho teprve láska a probuzené svědomí takříkajíc polidští. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (41)
Hrušínký tu typově předznamenává postavy romantických mladíků o dekádu později představovaných Eduardem Cupákem a Luďkem Munzarem, z hereckých představitelů se mi tu nejvíce líbil Jaroslav Průcha v roli zdeptaného sedláka léčícího svůj bol v alkolu (zdá se mi, že jeho nejzajímavější filmová role). Dobově ukotvený je scénář, kdy český patriotismus (založený na sepětí s českým venkovem) pod nacistickými otěžemi bojoval i takto filmově (a kdy destruktivní rebel poznal svou společenskou roli). Čápův senzualismus (třebaže se skvělou Pečenkovou kamerou) na Kršku nemá, ale i tak dobré a dnes stěží realizovatelné. ()
Hrušínský s vidličkou běhá v bažině...to si dám líbit... ()
Když pomyslím na to, ce se v roce 1942 dělo v Evropě, je to až s podivem, že se točily kvalitní filmy. Poctivé české drama vykreslující život na vsi. ()
Dva muckající se hlemýždi uprostřed jihočeského venkova. Koho by to nerozněžnilo? Jinak řečeno, už jen pro exteriérové scény si tento film zaslouží pozornost. I když příběh není nijak extrovní a závěr je úplně v pytli. ()
Název filmu opravdu skvěle vystihuje celou atmosféru. Hodně křiku, výhrůžek, autoritativních osobností, dokonce i násilí, ale hlavně upřímné lásky a životních ponaučení. Perfektní režie a bravurní herectví všech zúčastněných. ()
Nejdivočejším koněm z celé Potužákovy stáje je Vojta. Vojta je nevycválaný samorost s dobrým srdcem, které se však stydí ukazovat. A tak jen plive na všechny strany trošky jedu, aby náhodou nevypadal jako milý kluk. Jen před mladou Potužákovou si na nic nehraje, před tou beze studu odkrývá i své nejsvětlejší a nejcitlivější stránky. Rudolf Hrušínský se beze strachu postavil před kameru a dal svému Vojtovi tolik emocí, co mnozí jeho mnohem zkušenější kolegové nedokázali věnovat svým postavám ani dohromady. Zcela zastínil i jako vždy výborného Štěpánka, který zde má menší roli, takže výslednou kvalitu filmu příliš ovlivnit nemohl. Mlhy na blatech stojí a padají s Rudolfem Hrušínským. ()
Tipuji, že to měla být česká odpověď na nacistický film Zlaté město, nebo taky ne - oba filmy se odehrávají na jihočeských Blatech (i když zmíněný Harlanův film jen v první a poslední třetině) a oba kladou důraz na vztah člověka k půdě. Nicméně Mlhy se ani tak nezabývají bažinami, jako rybníkářstvím a za zmínku stojí i vztah českého sedláka ke spravedlivé šlechtě. Co se příběhu týče, film se rozjíždí pomalu a teprve od druhé poloviny mě začal zajímat. ()
Koncem protektorátního období se režisér František Čáp opět vrátil k tematice českého venkova. Pro svůj další film si zvolil román Karla Klostermanna, zasvěceného znalce jihočeského kraje a místních obyvatel. Rozsah a zejména šíře selské epopeje z počátku dvacátého století vedly režiséra ke kompromisu. Do středu filmového příběhu se místo tajuplného prostředí jihočeských Blat dostali čeledín Vojta a jeho věkoví vrstevníci Václav a Apolenka, kteří jsou k Vojtovi silně citově vázáni. Apolenka neuvědomělou láskou, pro bázlivého Václava je nedostižným vzorem a autoritou. Závěrečná proměna hlavního hrdiny odpovídá klasickému syžetu obdobných filmů té doby, v nichž je vyzdvihována čest a upřímnost. Na filmu se spolupodílel i významný český fotograf, dokumentarista a přírodovědec dr. Jan Václav Staněk, jehož záběry zvěře jsou dodnes fascinující. Díky působivým exteriérovým pasážím (kameraman Ferdinand Pečenka byl skutečným mistrem obrazu) a vzácně vyrovnaným hereckým výkonům (jasně dominující je třiadvacetiletý Rudolf Hrušínský) patří MLHY k uměleckým vrcholům a zároveň dokumentují snahu filmařů o posílení národního uvědomění v dobách nacistické okupace. A to jistě není málo. Naopak. ()
František Čáp si s klasickými předlohami uměl vždycky zdárně poradit a to se projevilo i v případě Mlh na blatech. Přesto, že ani tento Klostermanův román není nejhorší, můžeme jen litovat že podobně kvalitního zpracování se nedočkalo (a nejspíš už nedočká) i některé z děl pro básníka Šumavy přece jen typištějších, jako např. Ze světa lesních samot, V ráji šumavském apod. ()
Jeden z mých nejmilejších filmů! Dokonce mu odpouštím i to, že se nedrží věrně předlohy, na což jsem jinak dost citlivá! Ale chápu důvody, jistě jsou ovlivněny i dobou vzniku a autoři vyzdvihli, co bylo v tu dobu právě nejvíce zapotřebí! Představuji si, jaká to musela být radost a jaké osvěžení, povzbuzení, když jej lidé v době okupace viděli v kinech! - - - Že je selské prostředí uchovatelem čistoty, víry a tradičních hodnot, to je jedna z mála myšlenek našeho národního obrození, s nimiž se mohu jako katolička bez váhání ztotožnit! Na filmu jsem nenašla nic, co bych mu mohla vytknout! Scénář, herci - všechno bez vady a hany. A přesto bych ještě vyzdvihla nádhernou kameru! Obrazy, které si oko vychutnává a které duši lahodí, ať už přírody nebo reálií vesnického života. A tady bych se ještě zastavila: Když jsem viděla selskou vesnici nebo zápraží, sad či náves, připadala jsem si jako na našem jihočeském rodovém statku, který tolik miluju a kam se stále vracím! Jak mi ten film nemá být milý?! Film je t.č. k viděni zde: https://www.youtube.com/watch?v=MR8h5wsRYyM ()
Krásné obrazy mých milovaných Jižních Čech ,těch našich mlh na Blatech.Naše chalupa a okolí.Sice se za ta léta od dob vzniku filmu dost změnilo ,ale po ránu když vyjdete za úsvitu pod mlžným oparem vypadá vše skoro stejně jako tehdy.Krásný Rudolf Hrušínský...... ()
Musím říct, že v takové roli jsem Rudolfa Hrušínského viděla úplně prvně a dost mě překvapil. Hrál takového drsného samorosta, který si dělal všechno, co chtěl a za práci taky uměl vzít, ale na venkově to jinak nešlo. Muselo se pracovat od božího rána až do večera. Tohle je přepis Klostermannova románu? Já znám Klostermanna jako básníka Šumavy. O tom, že by ve svých dílech zabrousil i do Jižních Čech jsem neměla ani ponětí. Ale pořád jsem si říkala, že mi na tom filmu příjde něco povědomého. Jen jsem nemohla přijít na to, co to bylo a on se z toho vyloupnul můj oblíbený spisovatel. Vlastně kvůli němu mám Šumavu vrytou pod kůží a miluju ji. ()
Jak je tenhle příběh obyčejný tak je dokonalý. Rudolf Hrušínský je tady hodně přísný. Všechny dialogy mají něco do sebe např. " Zas už křičíš, hned po ránu. To je krámu, že chodí s mysliveckým mládencem. Moch by jsi bejt rád, že z ní bude něco jinýho, než holka od hnoje." ()
"Pozdní láska", "Mlhy na blatech" a torzo "Ze světa lesních samot" jsou jedinné filmové přepisy spisovatele, kdysi tak populárního, a aktuálně tak ignorovaného. Jeho knížky se dnes vyhazují z domácích knihovniček, aby bylo místo na cetky a rodinné suvenýry. Česká filmařina se po druhé světové válce rozhodla na Klostermanna zapomenout jako na autora, který nemá k dnešku už co podotknout. A nejspíš je to i pravda. Kázání o hrdosti v pokoře už sotva koho zajímá. Úleva pociťovaná, když tvrdé srdce (Dylan: You know their hearts are hard as leather) měkne, se už nepociťuje... Ale nakonec buďme rádi, že základní Klostermannova díla jsou filmem nedotčena. Kdoví, jak by to dopadlo, a kdo by dneska zahál takového hříbka jako mladý Rudolf Hrušínský. Zapomeňme na Zbudovská Blata. Pozn. 1: Myslím, že jsem nedostaečně popsal rozdíl mezi klostrmannovským a (dejme tomu) babišovským paradigmatem. Za Klostermanna měli lidé (zde mluvím převážně o sedlácích) své jednoznačné názory a vize, uměli je zdůvodnit, formulovat a podle toho žít. Babišovská doba je naproti tomu zcela oportunistická, lidé jsou bez názory, formulovat neumějí (a nechtějí) nic a žijí nahodile podle marketingové matice SWOT (slabé stránky, silné stránky, příležitosti, hrozby), kterou neustále automaticky (bez přispění Já) zpracovává, přepočítává a vyhodnucuje jejich mozek, a přitom se navíc domnívají, že činí spontánní rozhodnutí. ()
Občas jsem z toho cítil, jak český vzpurný sedlák musí vyjít s vyšší mocí. A kdo je asi tou vyšší mocí tady míněný? Buď to a nebo už to vidím kolem sebe všechno možný, co ve filmech není. Jinak dobře zpracované drama z prostředí jižních Čech, které mám tak rád, se skvělým hereckým obsazením. ()
Jednoduchý film s takým naivnejším príbehom o prerode dospievajúceho chlapca zo zlého pytliaka na dobráckeho syna, ktorý pomáha druhým. Je dobre obsadený mladým a ešte chudým Hrušínským a nepriehliadnuteľným Štěpánkom. Dedinský život v jeho čírej podobe a občas aj nezvykle akčný a krvavý. Záver prináša pekné posolstvo, aj keď málo uveriteľné. ()
Děj tohoto filmu asi mnoho diváků neosloví. Je o selském lidu, vztahu k půdě a hlavně k Bohu. To vše úzce spojeno vytváří svět venkovského lidu na panství knížete Schwarzenberga na hlubockém panství. Je o mládí, o hledání cesty, chybách, křivdách a odpuštění. Rudolf Hrušínský coby mladík se cítí nedoceněn a nemilován a kope kolem sebe a dobrého slova pro nikoho nemá. Sedláky nenávidí, jsou tupí a omezení. On chce víc a nebojí se přitom i sejít z cesty práva. Nakonec ale pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí...70% ()
Nasranej Hrušínský, co ho asi polepší? Vlastně všichni sou tam nasrani... Zajímavá je symbolika bodnutí do srdce a následné proměny... Krvácejici srdce -lidské srdce... ()
Cista prace, vesnicke drama jak se patri. Dobre obsazeno, dobre zahrano, pekne natoceno. Smysluplny a poucny dej, nemam co vytknout. :) ()
Pro mne velice nenudny pribeh s kamerou,ktera nam ukazuje jizni cehy tak jak uz je mozna nebudeme moci nikdy videt.Kazdy fanousek R.Hrusinskeho si musi prijit na sve,jelikoz toto byl koncert.Zadna scena z filmu neni zbytecna, vse na sebe navazuje a stale se neco deje. ()