Muži bez křídel

Tohle mohlo být opravdu velmi slušné protektorátní drama. Jenže... Film strhává totální nevybalancovanost dramatických scén. Na jednu stranu je scénář drsný a o mrtvé a to dokonce z řad dětí tu není nouze, na stranu druhou některé scény s gestapem působí velmi nevěrohodně a až úsměvně. Opravdu si v období po smrti Heydricha neumím představit, že by montéři na jakémkoliv letišti v Praze mohli takto hrdě odporovat gestapu jak je ve filmu znázorněno. Gestapáci se místy chovají až komicky a působí spíše jako karikatury svých skutečných předloh. Pravda je taková, že když tihle chlapi někam vešli a v červnu roku 1942 obzvlášť, třásl se každý jen při pohledu na ně, natož aby jim odmlouval a jakkoliv jim odporoval. Ředitel letiště se sice občas rozčílí, že ze strojů mizí munice a zbraně, že někdo odpojil benzínovou rouru z Junkersu nebo že se mu další letoun se zřítil kvůli sabotáži na motoru, ale nic se neděje... Dělníci si zkrátka dál dělají odboj. Je škoda, že film už začínal zavánět rudě což bylo na rok 1946 ještě celkem brzo (ruští vojáci u vysílačky a zejména závěrečný běh partyzánky s rudým hadrem na fintě...). Gestapo si večer jezdilo zatýkat s plně rozsvícenými auty.... Cožpak už po roce tvůrci zapomněli na nařízení o zatemňování? Dále. Ve filmu dostanou mechanici info, že na letišti přistane bombardér Focke Wulf, ale přiletí jen dopravní Junkers 52.. Oni jej však dále nazývají bombardérem atd.. proč? Nechci však jen hanět. Tou nejzajímavější částí filmu je samotné prostředí, kde se natáčel. Nejen, že ve snímku milovník letadel zahlédne nejednu německou mašinu (Ju 52, Siebel 204). Na některých strojích je vidět, že původní označení Luftwaffe bylo po válce smazáno a letouny nosily české znaky, avšak pro potřeby filmu byly opět předělány na německé. V roce 46 naše armáda užívala celou řadu německých strojů, které unikly zničení. Díly byly ze začátku získávany kanibalizováním poškozených letounů shromážděných na podobných hřbitovech letadel jako je ten ve filmu. Tady už pozorný divák zahlédne i He111, vraky Ju88 a dokonce Me109. Scény s pozadím pošmourné oblohy odehrávající se mezi proděravělými trupy s kříži, kusy prosklených kokpitů a křídel s motory - to vše naházeno halabala jedno přes druhé považuji za nejsilnější z filmu. Kladně hodnotím i scénu s Lidicemi. Stále jde z toho na člověka mráz a hrůza. ---- pokud to shrnu je to na čistý průměr. Děj je místy až naivní, vyvažuje to však prostředí a některé lokální scény. Tři granáty. * * * (13.02.2014)

Co Čech to odbojář.......... Děsná režie,herecké výkony i scénář..... Co stálo za pozornost : staré ruzyňské letiště,uvrhnutí hlavního záporáka Ulmanna (E.Linkers) do transformátoru. První (5vteřiová) role R.Lukavského v roli velitele sonderkomanda.Panoptikální pohřbení chlapce na vrakovišti letadel.... A závěr filmu, kdy v jakési koláži pochoduje žena opásána kulometnými pásy s náboji, v pozadí plamenů, to už snad byla legrace...nebo néééé? 20 % ...... (18.03.2009)

O válce po válce. 1) Po osvobození se pro nově znárodněnou kinematografii přirozeně nabízelo téma nejžhavější - okupace. 33letý František Čáp pojal svůj v pořadí již dvanáctý (!) film jako odbojářské drama s jasně definovaným našincem a nepřítelem. Tuto tezovitost lze vzhledem k době vzniku jen těžko snímku vytýkat. 2) Více mi vadila melodramatičnost, divadelní přehrávání herců, naivní scénář a celkové dobově typicky ploché černobílé vidění světa. 3) Film je zajímavý svými reáliemi (letiště Ruzyně) a autentickými detaily (jak to tak u historických snímků točených s jen krátkým odstupem bývá). Vazba na lidickou tragédii je působivá. Snímek má tempo a švih. Nicméně necítím potřebu se na něj kouknout znovu. (10.12.2013)

Čápova reflexe válečných událostí tak, jak je sám coby účastník prožíval po celou dobu nuceného protektorátního temna, se velice úzce propojuje s filmovým příběhem Mužů bez křídel. Vyhlazení Lidic a neorganizovaný, v podstatě na vlastní pěst připravovaný odboj skupiny mechaniků ruzyňského letiště, je Čápem vyprofilován do téměř komorního monodramatu muže, jakéhosi hrdinského solitéra, pokoušejícího se přinést marnou oběť bestiálnímu vyvražďování nevinných. Film se zcela otevřeně vydává vlastní, neheroickou cestou, a jakkoli se vymyká dobově příznačným snímkům s podobnou tématikou. Hrdlo svírající pocit všudypřítomného strachu, pronikajícího až do morku kostí, funguje v pouhých náznacích, bez nutnosti ikonického ztvárnění (popravu lidických mužů vnímáme pouze na pozadí, přestože je to jedna z klíčových událostí příběhu); celkovému odlišení výrazně napomáhá i nečitelnost některých postav, hrajících ve filmu důležitou roli. Okázalé herecké výkony, typické pro Čápovu předchozí tvorbu, jsou pro účely tohoto snímku nahrazeny přirozeností a jistou autenticitou, kterou podtrhuje jak obsazení L. H. Struny, vynikajícího představitele fortelných mužů z lidu, tak Edvarda Linkerse, sehrávajícího v přesných finesách typického přisluhovače nacistického režimu. Jsou-li v současnosti Muži bez křídel hodnoceni a vnímáni především jako jeden z nemnoha filmů, úspěšných i v rámci soudobé mezinárodní konkurence (festivalový vítěz prvního ročníku v Cannes), pak stejně významnou funkci sehráli i v souvislosti s pošramoceným uměleckým renomé Františka Čápa, pro kterého snímek znamenal definitivní vyrovnání s minulostí války. ( -Ponrepo 13/12/13- ) (13.12.2013)

František Čáp opět dokazuje, jak perfektní režisér umí být, a to i v případě válečného filmu. Perfektně psychologicky jsou vykresleny především ženské postavy - sekretářka, která vyzvídá v táboře Němců pro Čechy (neobvykle půvabná Petrovická) a pošťačka, donášející gestapu (rovněž půvabná, později v zahraničí hrající Vrbenská). Scénář mě zaujal, má tempo, dynamiku, spád, zápletku a určitý patos filmu odpouští, protože se natáčelo ani ne rok po válce. Jediné co nechápu, je nízké hodnocení!? (13.10.2014)