Smrt pana Lazaresca

Lazarescu Dante Remus, vskutku nomen omen, jméno-znamení, jež po řadě vypráví jeho příběh. Lazara, na smrt nemocného Ježíšova přítele, pak vzkříšeného, každý zná. Má však pan Lazarescu také přítele, jenž umí činit zázraky? O moderní medicíně se to občas říká, zda-li je však přátelská... Dante, taky každý zná. Vydává se do pekla, očistce a nakonec končí v nebi. Je však nebe znamením uzdravení pana Lazaresca nebo ukončení jeho trápení smrtí? Remus, každý zná, ale nejobtížněji ze všech tří jmen se dešifruje. Nikoliv obtížně. Zabitý bratrem Romulem, který založil Řím a Římané-Romani byli jeho potomci a Romani-Rumuni přežili do dnešních dnů. Jak příhodné, aby potomci jednoho odpravili potomka druhého. +++++ Smrt pana Lazaresca ukazuje současné rumunské zdravotnictví jako lidsky i morálně vyčerpané, seschlé tíhou přesčasů, zanedbané finančně, zdeptané byrokracií. Stav ovšem nevnímá jako kompletně tristní, jak by se mohlo na první pohled zdát. Smysl pro povinnost tu nevymizel, ani vědomí, že lidé lékaře potřebují. Stále se provádí vyšetření, stanovuje dignóza a především se stále léčí. Občas se při úkonech najde i trochu času na soucit. Kolečka systému však zatěžuje nesmírný tlak a do soukolí se dostal písek. +++++ Dokumentaristický look stojící na ruční kameře, která občas má problém se dostat k centru dění, jindy ji náhle zaujmou události, které před chvílí nesledovala, nepříliš kontrastní barevné ladění, patří už ke standardu filmů usilujících o značnou autenticitu a realističnost. Triumf filmu v ní samotné neleží, ten je tentokrát v přesvědčivosti prostředí a herců, naprosto skvěle vybraných typů, jež předvádějí své povětšinou dílčí etudy. Smrt pana Lazaresca se tak s trochou nadsázky dá označit za roadmovie. +++++ Divák by ale neměl putování pana Lazaresca chápat jako průměrný případ. Ostatně, film to přiznává. Vždyť osudnou noc zahltili bukurešťské nemocnice zranění z hromadné autonehody. Což k tomu nemůže dojít? Snad právě Lazarescovo Dantovské jméno ho předurčuje k tomu, aby se to stalo jemu a tak si "směl" prohlédnout, co je v peklu a očistci nejděsnější. Objíždí extrémy, ale neděje se mu nic, co by se tu a tam nestávalo. +++++ Ty příhody jsou ilustrativní. Ukazují třebas, jak každodenní kontakt se smrtí jistojistě obalí člověku srdce bariérou, která je nutná, aby jeden nezešílel. Třebas to, třebas povýšenost nadřízených a třebas i něco dalšího a dalšího a dalšího. Bez jakéhokoliv štkaní, patosu. S pocitem, že události se upravovaly jen v tom smyslu, že pan Lazarescu k nim dorazil vždy ve vhodný okamžik, aby nejzřetelnějším způsobem vyjevily, co hnije ve státě rumunském. (25.08.2011)

Nadějný film. Naděje, že aspoň ve vašich posledních hodinách se vám bude někdo věnovat, i když se o vás celý život nikdo nestaral. Asi jsem viděla úplně jiný film než ostatní, ale místo chladných lékařů jsem naopak viděla lékaře profesionální, kteří se snaží člověku pomoci navzdory tomu, že poslední léta jeho života byla vlastně pomalá sebevražda. Uznávám, přístup chirurgů, kteří "hlavního hrdinu" odmítli zachránit kvůli papírování, byl krutý a odporný, ale ruku na srdce - vy byste měli chuť kvůli panu Lazarescovi riskovat kriminál? Hromadná autonehoda jako nepřekonatelné hnutí osudu, špatná rozhodnutí jako prvek náhody, se kterou každý musíme počítat. I v otázkách života a smrti. (01.08.2011)

Ako na Kramároch....aj s tou nádhernou doktorkou pri CT....Ale vážne. Puiu natočil dokumentárne ladený film, ktorý pôsobí dojmom, že je natočený v reálnom čase. Nejakým spôsobom ho natočil tak, že som sa ani minútu nenudil a kľudne by mohol trvať aj o hodinu dlhšie. Trochu mi vadilo, že od určitého času presne vieme, ako bude príbeh pokračovať a že tragédia pána Lazarescu nie je vždy vnímaná ako nešťastná zhoda okolností (nehoda autobusu, zlý stav rumunského zdravotníctva všeobecne), ale prichádza na rad aj ľudský faktor (trochu lacné poukazovanie na aroganciu niektorých lekárov pri telefonovaní, pití kávy, alebo riešenia osobných vecí). Toto nie je nová rumunská vlna, ale ultra neo-neo realizmus. Vzhľadom na to, že ma rumunský artový film ani sekundu svojej dva a pol hodinovej dĺžky nenudil (na rozdiel od mnohých, rovnako dlhých vysokorozpočtových produkciách), zaokrúhľujem 90% smerom nahor. (13.11.2012)

Vím proč okázale ignoruju rumunskou novou vlnu a tento film je důvodem, abych tak konala i nadále. Nevím zda mám být ráda, že se mě arogance (nikoliv cynismus, který je pro ně zbytný) rumunských doktorů emočně dotkla nebo mám být naštvaná, že sem se naštvala. Formální nekompromisnost čupr, aj s odcizením v titulkách. (17.06.2013)

Něco tak (ne)skutečného jsem už dlouho neviděl. Vlastně od té doby, co jsem se naposledy díval na 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny. Ba ne, tihle Rumuni to s filmem umějí, aspoň soudě podle toho, co se k nám dostane. A co říct k obsahu - snad jen to, že se jedná o ten nejvěrohodnější obraz odlidštěného a zmechanizovaného zdravotnictví, jaký je možno na filmovém plátně vytvořit. Nevěřím tomu, že to ti lidi hráli. (824., 31. VII. 2013) (01.08.2013)