Fiery Summer
Kamera:
Karel DeglHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Václav Sova, Otylie Beníšková, Lída Baarová, Svatopluk Beneš, Antonie Nedošinská, Zorka Janů, Josef Stadler, Jaroslav Liška, František Roland (více)Obsahy(1)
Příběh mladého chlapce Julia, který se po studiích vrací do rodného zámečku na břehu řeky Otavy. Jeho rodiče již zemřeli, na zámku žije jen přísná teta s dospívající dcerou Rosou. Chlapec však přilne k bývalému kamarádovi z dětství Petrovi a mladičké dcerce převozníka Klárce. Do těchto dvou světů vstoupí jako exotický živel zraněný student Šimon, který do života mladých lidí na obou březích krásné řeky přinese lásku i smrt... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (42)
Dnes je jasné, že velkolepá česká (československá) filmová vlna šedesátých let má své základy v předcházejícím vzmachu let třicátých, v nichž vznikla řada průbojných, umělecky mimořádně dobře - ne vždy s prvoplánovým úspěchem - zvládnutých děl, u nichž v titulcích objevíme řadu později známých jmen (Vávra, Frič, Cikán, Čáp); jedním z těchto případů je i impresionistický básník filmového obrazu Václav Krška. Zdánlivě banální studentský příběh dospívajícího jinocha z tzv. lepší rodiny se oproti filmům např. Machatého odlišuje propracovanějším námětem, hlouběji pojatou psychologií vlastních postav a až živočišným ponorem do vnímání kulturní krajiny, jejích krás i neopakovatelných svérázů a scenérií. Byla to jedna z mála příležitostí, která umožnila společnou práci oběma sestrám Babkovým, Baarové i Janů, a byla to i jedna z prvních výrazných příležitostí pro mladého Svatopluka Beneše, výraznou,neprávem opomíjenou kultivovanou osobnost našeho hraného filmu. OHNIVÉ LÉTO nese již celou řadu znaků, příznačných pro pozdější etapu filmové tvorby let čtyřicátých až šedesátých, která předchází bezprostředně nástupu filnmové šedesátnické vlny. I po více než půlstoletí stále náleží ke klenotům zlatého fondu naší národní kinematografie hraného filmu. ()
Určitě jsem zrovna viděla hlavně drama nešťastné lásky, kvůli které zemřel člověk. Je to blbé takhle napsat, ale na tu dobu velice dobře natočeny záběry pod vodou při boji o život, zároveň záchrany dalšího, kterého vzal proud. Já sice nechápu jak se může někdo kvůli někomu chtít zasebevraždit, ale holt tak to u někoho v mysli chodí. Děvče bylo příliš mladé a hodně si to vzalo. (chudák Zorka, netušila jsem, že doba, ve které žila ji v jejích čtyřiadvaceti letech dohnala právě k tomuto činu ...) Rovněž obdivuji odvážné filmové záběry nahé Lídy, která se po jízdě na koni chtěla svlažit v chladné vodě. Tato scéna mě překvapila a já jsem ráda, že nejsem sama, kdo filmu Ohnivé léto dává tak vysoké hodnocení. Jinak velice krásné filmové záběry venkova - luk, lesa, skal nebo řeky a splavování dřeva. ()
Ačkoli jde o velice důležitý a zajímavý film z historického hlediska, z diváckého je to problematické. Snoubí se zde návrat Lídy Baarové do českého filmu po té, co dostala zákaz pracovat v Německu, spolu s obsazením její mladší sestry Zorky Janů. Společně předtím hrály jen v Madle z cihelny, přičemž v případě tehdy dvanáctileté Zorky nelze mluvit ještě ani o roli. Dále je zde nástup režisérů Čápa a Kršky (Čáp už od roku 1937 pracoval jako scenárista), a pozvolna dozrávající Beneš v kontrastu s pozvolna dohasínající Nedošinskou. Ovšem ve výsledku mám dojem značně rozpačitý, celé to na mně působí jako koláž slepená z budovatelské básně z Extase, mladické naivity Před maturitou a na závěr okořeněné nezvladatelným dívčím srdcem, které osciluje mezi Pohádkou máje a Sextánkou. Závěrečný výkřik pak cele náleží do Hříchu mládí. ()
Ohnivé léto je tak nečekaně dobře natočený film, z něhož přímo sálá krásná teplá letní atmosféra, že mu zkrátka a dobře musím odpustit i těch pár ne zrovna přesvědčivých hereckých výkonů. Především tedy toporný ochotník Josef Stadler mi lezl krkem a Zorka Janů také nehrála úplně podle mého gusta. Jo, to když Lída Baarová sváděla nesmělého studenta nebo když Svatopluk Beneš dobýval Lídu Baarovou, to byla úplně jiná písnička. A tahle pochvala mě oslím můstkem přivádí k pochvale hudby - nevzpomínám si totiž na "pamětnický" snímek, který by měl tak skvělý soundtrack. Už se těším na léto u řeky. ()
Každopádně pro mě příjemné překvapení. Bylo to zvláštně dojemné. Když jsem to dokoukal, došlo mi, jak krásná byla Zorka Janů. Vžila do role s takovou přirozeností, že jí zamilovanost nebylo možné neuvěřit... ()
Ako sľubovalo žánrové zaradenie, film to bol skutočne poetický a romantický, no a leto skutočne Ohnivé (ale nie až tak, ako pri dnešných klimatických zmenách). Zatiaľ čo zápletka ma naozaj zaujala (tajomný cudzinec v zámočku, kde sa odohráva ideologický boj), menej už jej spracovanie. Režisér s kameramanom dokážu kúzliť krásne obrazy, práca s hercami však zlyháva. Až na Nedošinskú, ktorá si v pokoji perfektne odohrala to svoje aj bez zvláštneho režisérskeho vedenia (a na cca 13-ročného chlapca, ktorý je ďaleko lepší než hlavná mužská postava) všetci podľahli väčšiemu či menšiemu afektu. Buď nevedeli hrať naozaj, alebo niekto usúdil, že k závratne krásnym obrazom prírody sa hodí jedine patetický prejav. Hodí sa pravý opak. Aj keď dávam 3 hviezdy (41-60%), priznávam, že v tom filme je čosi také podmanivé, že mi to stále ešte straší v hlave. ()
Návrat Lídy Baarové do Prahy po jejím osudovém nešťastném milostném skandálu s Goebbelsem a urychleném vyhoštění z německých filmových ateliérů nebyl mnohým dvakrát po chuti. Doba a lidé se rychle změnili, Československo zmizelo z mapy světa a atmosféra nebyla příznivě nakloněna ani zrazené a rozbolavělé Baarové, která ovšem záhy našla útočiště v jihočeském Písku, kam ji pozvali Václav Krška s Františkem Čápem. Právě vznikající film, v němž se oba tvůrci chtěli prostřednictvím velkolepých přírodních scenérií vyznat ze své lásky k lidem, k mládí i k životu vůbec, nabízel ojedinělou příležitost také oběma sestrám Babkovým, tedy jak Lídě Baarové, pro kterou byla do již hotového scénáře bryskně dopsána jedna z hlavních rolí, tak Zorce Janů, talentované mladé herečce, dospívající zvolna v dívku nevšedního, jemného půvabu. V jejich těsné blízkosti se ocitl tehdy také jedenadvacetiletý Svatopluk Beneš vyrůstající po boku eroticky působící Baarové v jednoho z nejžádanějších filmových milovníků, ukazujíc zde přitom mnohé ze své stále ještě chlapecké váhavosti a cudnosti. Ohnivé léto, film plný snů, vášně a touhy, je vskutku ojedinělým zjevením uprostřed propuknuvší nesvobody, je otevřeným manifestem volnosti a radosti ze života. ()
♫...a člověk pozná, když chce žít, že vlastně nežije... Každé noci se horce chví strach, jež se v touhu promění. Ty jsi má láska, mládí mé. Milujem to, co ztrácíme... Co je to pravda, víš to ty? Nikde nenajdeš jistoty.♪ Kdo ví, jak se slavná Lída po svém milostném skandálu s nacistickým ministrem propagandy mohla cítit při interpretaci tohohle šansonu o nešťastné lásce... Každopádně, ať už byla, jaká byla, stokrát obdivována a zatracována, národem milována i mnohdy nenáviděna, Lída Baarová se mi v tomhle filmu opravdu moc líbila. A to nejen, když u piána zpívala Svatoplukovi Benešovi zmíněný smutný song. V tomhle romantickém dramatu, plném kouzla přírody, doslova zářila přirozenou krásou i svým projevem. Na svou dobu mne film překvapil až nečekanou dávkou jemné erotiky, včetně malého homosexuálního náznaku(!) mezi Petrem a Šimonem, který při první setkání lehce objímá polonahého zahradníka, ale dívky se následně docela štítí a pak se Petr a Šimon úplně nahí vykoupou spolu v řece. Tohle v českém filmu v roce 1939? No to mě podržte! Jinak stejně, jako v mladším Krškově filmu o oslavě mládí a veselého života v přírodě i pro členy bohatých panských rodin, Řeka čaruje (1945), mě oslovila ta nádherná poezie s přírodními záběry a písňovými zpěvy. (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) ()
Už tady bylo vidět, že pro Kršku je Šrámek (a hlavně jeho Stříbrný vítr) téma hodné zpracování svým symbolismem, stejně tak tím, že dokázal homosexualitu dostat do českého filmu. Jediné, co filmu sráží kvality (v obrazové, střihové a hudební rovině film nic neztrácí) je literátskost dialogů - Krška byl ovlivněn literaturou konce 19. století ve všech jeho směrech (impresionismus, symbolismus, anarchistická linie), ale kvalit svých vzorů nedosahoval. Kromě toho ještě čekal na Cupáka (škoda, že neobsadil do ústřední chlapecké role R. Hrušínského). Z. Janů pak byla mnohem lepší a přirozenější herečkou než její sestra. ()
Tak koukám, že ani sestra Lídy Baarové neuměla hrát (a ani kozy nemá, i když jí budou vidět přes mokrou košili bradavky). Film je hezký dnes již dokumentárním popisem v podstatě vesnických zvyků (i když se to odehrává v dnešní městské aglomeraci), idealizací vorařů. Ale to drama jak z červené knihovny! Ta neustálá ááách, óoooch, Petřéééé, to už tahalo za uši. Docela by mě zajímalo, jestli fakt byla těhotná, nebo to řekla jen tak, aby si ho udržela. Hezké scenérie, dokumentační pozitiva, ale herecky a scenáristicky i na tehdejší dobu zcela mimo. ()
"Víte vy, že vám to moc sluší, když se takhle zlobíte ??" ;) ()
Krškovy poetické filmy mám standardně rád. Poetické obrazy, romantické dialogy, a především písničky. Ne, že bych si myslel, že se večer scházela u Otavy celá ves, muží popíjeli a kouřili, ženy zpívali, dospívajcí mládež se osahávala a do řeky občas skočil (asi tak po 20 m) jeden plavec. Jeho vyhraněná folkloristika je však také kódem pro dešifrování jeho příběhů. Zde se děj odehrává kolem tajemného cizince, který způsobí rozvrat ta posléze zrod a zmar; přičemž zmar nechává na místě a zrod si bere s sebou. Přičemž i on patří mezi ty mladé síly, kterým patří budoucnost. Naopak jiní (stará teta ani mladý Petr) do tohoto světa (už) nepatří, jako do něj nepatří už žádné kastovní a xenofobní tendence (?). ()
Důkaz toho, jak čeští filmoví tvůrci (konkrétně Fr.Čáp a V.Krška-a před nimi G.Machatý s Extází, po nich snad už jen A.Radok Dalekou cestou) předběhli dobu. Na této filmové básni mi vadí snad jedině „výkon“ V.Sovy v roli Julia, L.Baarová (píseň "Milujem to, co ztrácíme“) snad nikdy nebyla v českém filmu krásnější. ()
Z filmu Ohnivé léto se line sladká lyrická vůně tvůrčího nitra Václava Kršky. Ten spolu s Františkem Čápem vydal světu své poetické vnímání propletence mládí a citů. Ozdobou je tvůrčí vyjevení obrazů a psychologická hloubka postav. Jednoznačným záporem jsou dialogy, které diváka často svírají a bodají svou křečovitostí. Herecká vložka mužských postav díky tomu často trpí nepřirozeným vynucováním. Je to nedostatečnou vyzrálostí obou hlavních filmových tvůrců. Ale samotné téma i způsob zpracování muselo vzbuzovat slibná očekávání od obou zajímavých mužů do budoucnosti. Mládí v rozpuku svých tělesných sil a s ním spojené citové hledání a tápání. Obsahuje i další zajímavé prvky, jako generační odcizování, latentní homosexualita, či puritánství. Jsou to ale jen prvky, nikoli celé části. Zdá se, že je celek zabalen do společensky korektního a snesitelného tvaru pro širší diváckou veřejnost v zajetí moralistických předsudků a tmářství. Hlavní postavou příběhu je bohatý dospívající sirotek Julio (zajímavý Václav Sova) ve zmatcích citů, ve vydírání morální etiky staré doby, v seznamování nevyřčených a lákavých tajemství a v podmanění radosti ze života. Hlavní ženskou postavou je Juliova sestřenice Rosa (sympatická Lída Baarová) v roli rafinované pokušitelky i upřímně a hluboce zamilované dívky. Druhou hlavní mužskou postavou je okolojdoucí student Šimon (příjemný Svatopluk Beneš) ve své nevděčné roli narušitelského cizorodého prvku v celé velikosti krásy i tragédie lásky. Druhou hlavní ženskou postavou je bezelstná a mladá Červená Klárka (dobrá Zorka Janů), která marně hledá cestu ze složitého a zhoubného labyrintu lidských citů, majetnictví, neopětované lásky a sebetrýznění v nemožnosti nalezení správného východu. Poslední důležitou postavou je Juliův zahradník a od dětství věrný kamarád Petr (zajímavý Josef Stadler) s osudem obětního beránka na poli seznamovaní mládí s lidskými city a přirozeností. Z dalších rolí: puritánská autorita, Juliova teta a správkyně jeho majetku (Otylie Beníšková), Juliova starostlivá a laskavá hospodyně (příjemná Antonie Nedošinská), malý kamarád Střevlík (Jaroslav Liška), či starý převozník přes Otavu (František Roland). Škoda té nevyzrálosti a s ní související topornosti. Na druhou stranu byl jejich první společný filmařský výtvor silným příslibem do další tvorby. ()
Tzv. lyrické filmy 30. let byly pěkné prasárny, toto dílo nevyjímaje. Vzpomeňme na jebání koní jakožto asociace milostného vztahu v sensuální Extasi; onanie skrytá za roušku leštění harmoniky v poetické Řece; rovněž avantgardní díla nabízela rozmanité vášně – při převlékání syna otcem do dívčího oblečení ve Štvaných lidech jistě poskočí srdce nejednomu freudiánovi. U Ohnivého léta by ale Sigmund prosnil mnoho mokrých nocí, až tak vlhký a krásný tento film je (opět zde nechybí řeka, pupeny, díry a …koně). Julio se vrací po mnohaletých studiích na panství, jemuž nyní vládne teta s velkým T (tlak matriarchátu), která potlačuje Juliovy incestní vášně se sestřenkou Rosou s velkým R (rameny), amazonkou libující si v pekelné hře na klavír. Ještě, že je tu jeho stará dobrá chůva „Bába“ s velkým B (balony), jež utěšuje študákovo trápení pravidelně od pubertálního věku. Do dění nadto vstupuje rustikální 3 zahradníka Petra s velkým P (…), ovládajícího nejeden ryze mužský um, jakým je vyřezávání veverek ze dřeva; skopofilní Červená Klárka s velkým K (kudrlinkami) a malý přicmrdávač Střevlík s velkým S (stimulem). Člověk by potřeboval rozměr matematicko-fyzikální tabule, aby rozepsal nahuštěné vzorce vztahů a jejich proměnných, jež snímek v průběhu nabízí. Kde se vzal, tu se vzal Šimon s velkým Š (šmrncem), který si se svou bystrostí nezadá s kolegou ze série Slunce, seno… Stejně jako Troška, i Krška nezapře homosexuální tendence (příznivý vliv na bytostně uměleckou produkci Víta Olmera zřejmě udělal své) a jeho estetizování mužského těla v modu antické kalokagathie by si povšiml i Václav Upír Krejčí. Zcela vážně impregnovaná snaha vytvořit poetické dílo čpí natolik, že by Sontag mohla nalepit tomuto dílu nálepku Campu stejně hrdě, jako Pohlreich na štít hospodě U párku slečny Amálky. ()
Film především o mládí a jeho peripetiích. Konečně film, kde mi Lída Baarová sedla. Abych to řekl tak nějak postaru, film je především o tom podivném puzení, kterí nás během dospívání postihne, kvůli němuž děláme takové kraviny, že na ně pak vzpomínáme celý život.Navíc je film oslavou krás české země přesně v tom stylu jak jen to Krška umí...85% ()
Pri tomto mi padla sánka a ešte som ju nedal dohromady. ()
Rozsvěcí. Purpurové světlo. Jarní bytosti zahoří. Obdobím jisker a plamenů. Vtěleným šampaňským. Rozlévá zlatavý žár po řece, nivách. Zdobný, potřebný svit. Ale když se srdce sluní s jiným. Příliš prudce. Pálí cit. Zabolí. Bodá nitrem nejedna řezavá jehlice. Jako úžeh, v hlavě uhlíky, bouří hoře. Mračný stín zatáhne slunečník. Uhasíná nektar člověčí. ()
! můj komentář by asi mohl být spoilerem :-) - tak tedy aby mohl film dospět zdárně ke konci,jeden musí z kola ven,protože A miluje B,ale ta miluje C,který ovšem miluje D,která se sice málem zapletla s E,ten se ovšem nakonec zamiluje do B...ještě,že se mezi ně nepřipletl i ten Střevlík :-)...... ()
Bezesporu nejlepší film Lídy Baarové. Je jisté, že to byla nejkrásnější herečka českého filmu, ale o jejích hereckých kvalitách se dá trochu pochybovat, zde však Baarová tvrzení svých odpůrců vyvrací. Zahrála perfektně, zastínila všechny své herecké kolegy a kolegyně. Navíc krásně nazpívala píseň k filmu: "Milujem to, co ztrácíme". ()