Režie:
František ČápKamera:
Karel DeglHudba:
Julius KalašHrají:
Věra Ferbasová, Saša Rašilov st., Antonie Nedošinská, Božena Šustrová, Jiří Steimar, Marie Rosůlková, Sylva Langová, Raoul Schránil, Jiří Vondrovič (více)Obsahy(1)
Půvabná Klára je nucena svými rodiči do výhodného sňatku se seladonem, který tvrdí, že je bankéř (ve skutečnosti podvodník s pozemkovým vlastnictvím) a s rozvedeným a postarším architektem, který má dceru Milenu v jejím věku, která je zasnoubená s Karlem Čermákem. Jeho mladší bratr Prokop pracuje v penzionu Klářiných rodičů jako číšník, aby jí byl nablízku, protože jí miluje. I Klára se do Prokopa zamiluje a protože nechce příjmout žádného nápadníka vzbudí zdání, že přišla o svou dobrou pověst... Film byl poprvé uveden na Filmových žních ve Zlíně 3. 7. 1940. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (14)
Věra Ferbasové je moje oblíbená herečka. A ani tady nezklamala. Film je vtipný a má docela zajímavé téma na svou dobu :-) ()
Veselý film o veselých lidech. Stejnojmenná divadelní hra Františka Zavřela (1885 – 1947), bývalého vlivného ministerského úředníka a kolaborantského podržtašky, sklidila velký úspěch již při svém jevištním uvedení; filmovou realizaci má pak na svědomí František Čáp, ambiciózní tvůrce nevídaného rozsahu a talentu. Zábavné trampoty kolem zadluženého lázeňského penzionu jako by byly přímo stvořeny pro Věru Ferbasovou, která pod přísným režijním vedením divákům předvedla sympatický, civilní portrét dívčí rafinovanosti, tónovaný v jemných finesách jejího ženského klaunství. Čáp si do vedlejších rolí prosadil plejádu nových, mladých tváří; úspěch ale sklízeli i zkušení veseloherní matadoři v čele s vynikajícím Čeňkem Šléglem, Sašou Rašilovem a Antonií Nedošinskou. Film si, kromě jiného, díky uchu lahodícím melodiím pod taktovkou orchestru R. A. Dvorského dodnes uchoval určité kouzlo, eleganci i mladistvého ducha, což rozhodně není zanedbatelné skóre. ()
Máme uhelné doly, důlního inženýra, aerodynamický kočárek, a to vnoučátko, to už přijde samo sebou. ()
Situační komedie z prostředí hotelu. O Ferbasovou se pere pár chlapů, někdo kvůli pozemkům, jiný zase z lásky. A Ferbasová do toho vnáší ten svůj diblíkovský zmatek. Šlégl hraje bankéře-padoucha, vskutku s chutí. Příjemná oddychovka. 80% ()
Pamětnická romantická komedie, jaké mám ráda, protože ukazují módu, účesy, mravy i atmosféru doby, ve které byly natáčeny. Milý naivní trošku překombinovaný příběh o snaze matky v podání Antonie Nedošínské vyřešit neutěšenou rodinnou finanční situaci a zadlužení svého penzionu výhodným sňatkem své vzdorovité dcery Věry Ferbasové se sice obstarožním, ale bohatým bankéřem - podvodníkem. Zajímavostí je, že krásné mladé dívky se tehdy odmítaly za bohaté staříky provdat, zatímco dnes na ně pořádají hony. Film je to příjemný, s řadou vtipných situací, převážně studiovou výpravou, dobrou hudbou a pro tu dobu typickými divadelními výkony a předvídatelným koncem. ()
Malinko zamotaný film (až ke konci mi došlo, kdo je s kým v jakém příbuzenském poměru), ovšem herecké výkony působí roztomile a půvabně, mám-li použít tehdejšího slovníku. Pozoruhodná je zde především Věra Ferbasová, která zde snad poprvé vystupuje v roli normálního děvčete, bez nějaký diblíkovských scén a klaunovských estrád. Zaujme i Jiří Vondrovič v roli elegantního číšníka (vlastně důlního inženýra, jak se později dozvíme), v dalších rolích můžeme vidět i S. Langovou (pozdější emigrantku a herečku, jež se uchytila ve Velké Británii). Přestože tento snímek není až tak špatný, v Protektorátu se točily daleko lepší a zejména od Františka Čápa bych čekal daleko lepší pokoukání... ()
Takový podivná konverzačka s protivnou Věrou Ferbasovou, klasickou Antonií Nedošínskou, typickým Sašou Rašilovem a dalšími šablonovitými postavičkami, která bohužel nechytne a moc nepobaví. Navíc je natočená dost "levně", většinou v interiérech a třeba scéna s automobilovou bouračkou je vyložené "k smíchu". ()
Tuhle komedii zachranuje snad jen dobre obsazeni v cele s Ferbasovou. Ale jinak je to takove nejake vycucane z prstu, jak se rika... ()
Herecké obsadenie je výborné , ale akoby sa im nechcelo , alebo boli unavený ??? Pochváliť , treba iba pani Nedošinskú. Film hodnotím 40%... ()
Jaké je to když tě někdo políbí? / Nech se políbit od toho staříka a uvidíš. Jako pamětníka časů, kdy dávali filmy pro pamětníky, mě zaskočily momenty, které jsem jako dítě před obrazovkou televizoru Merkur s vysuvnou anténkou nevnímal: Skákajici kozy Věry Ferbasové, překvapivě lascivní dialogy a mimojidní scény, jako když hlavní hrdinka spustí mimo dramaturgický plán neohlášené pěvecké číslo (hlasem jiné ženy). Kromě výše uvedeného ale film moc nenabídne. Zápletka plná náhodných setkání, nabídek k sňatku, instantních objevů uhelných dolů, vztahovych zmatků, bankéřů a architektů představuje konglomerát toho nejobvyklejšího z dobové tvorby. Film, který nejspíš nejednomu pamětníkovi po zásluze vykouřil z hlavy. ()
Panna jistě není objevná. Když milá Klára doslova vrazila do dr. Hlaváčka, bylo jasné, ke komu doktor patří. Stejně tak je od začátku jasné, jak všechny ty zápletky dopadnou, kdo je padouch a kdo je hrdina. Ale je to zábavné. Počínaje brilantním nástupem bankéře Jonáta a jeho svéráznými obchodními metodami (tak podobnými těm současným), přes Čermáka, který klame tělem, po melancholicky toužící Kacíkovou. Také Nedošinská se trochu vymanila z věčných matek z lidu a její trapné dohazovací úsilí je hybnou silou všech zápletek. Vrcholem nepochybně je scéna, ve které nešťastný Prokop, nevědouc, co se po něm chce, vysvětluje svůj pohled na celou situaci. A vše pak geniálně shrnul hoteliér Piskoř: "Máme důl, máme důlního inženýra, máme aerodynamický kočárek, a když Bůh dá, přijde i to děťátko." Po herecké či režijní stránce jde o normální produkt své doby. ()
Tonička Nedošínská s lorňanem opět jede. :-) Jinak film byl doprovázen skladbou od Inky Zemánkové, která se jmenuje Jen se pořád usmívám. Proto mě trochu vadilo že ji do toho filmu neobsadili třeba jako zpěvačku jak tam všichni tančili. Místo toho provedli velmi nepříjemnou věc a to takovou, že Věra Ferbasová dělala jakože zpívá. Přitom se Inčin hlas vůbec nepodobal tomu Věřinému. ()
Spíše průměrná konverzačka s dobrou gradací v závěru. Na režiséra Čápa je to ovšem docela slabota, ze třinácti jeho filmů jsem vůbec poprvé udělil pouze průměrné hodnocení (vše ostatní od něho považuji za nadprůměr). Paní Nedošinská tentokráte bez pana Pištěka, všechny tři mladé slečny jsou rozkošné, pokud máte rádi filmy pro pamětníky, tak si tento určitě sežeňte, je nově k dispozici na YouTube. ()
Další z filmů, které trochu působí jako odraz doby. Rodiče mají dluhy a tak dceru nutí do sňatku se zdánlivým boháčem. Ta má ale oči pro jiného a navíc se to všechno zamotá. Konec je skutečně výborný a nahrazuje trochu méně záživnou první půlku. Jenže to chce trpělivost než se k tomu konci skutečně děj dobere. Naštěstí snímek zase není tak dlouhý a je vcelku dobře obsazený. A třeba takovou Marii Rosůlkovou jsem vůbec nepoznal. ()