Pád do tmy

Strach je mojí interakcí, pozřenou kyselinou co prostupuje mým tělem, rozlévá mrazivou nejistotu, horoucí poblouznění, leptá sklíčeností a rozpouští jistotu. Zásadní věci jsou většinou ty nečekané a z tohohle pohledu je pro můj prožitek The Descent docela zásadní kousek. Neil Marshall, který mě už jednou nemálo překvapil olschoolovým s surovým hororem Psí vojáci (2002), naservíroval hodně sugestivní podívanou, horor in-natura se velkou měrou nepřihrávané opravdovosti. Jakousi klaustrofobickou parafrázi na princip Kostky notně kořeněnou prvky mutantských hororů. Velikou devizou celého počínání je takřka minimalistická kamera, někdy spíš dokumentární, nežli filmová a taky hra světel v trenýrkách temnoty (červené světlice, zelené neony, infra, oheň). Plus si zaslouží i celkově atmosferický hudební doprovod, jenž jen umocňuje celý naturel děje (hudba ho nepřebíjí, je nenucená, vláčná a příjemně mrazivá). Na podmínky velice dobré a uvěřitelné herecké výkony, celkově dobře napsaný děj příběhu, který mistrně těží ze všech prověřených hororových klišé a halí je do celkově moderního hávu. No a samozřejmě, co by to bylo za bestiální kempování bez chleba s džemem, pořádnou gore požíračkou. Navíc jako zdaněnitelný bonus nenuceně překvapivý konec, takže co víc si přát? A že nejde najít jediný výrazný mínus? Možná snad, daní prostředí a formy je častá nepřehlednost, kdy se ztrácíte v postavách a po tmě orientaci dle výkřiků, natož dle jmen vzdáváte. Tudíž jednoznačný doporučení pro milovníky nekompromisních hororových jatek a pro slabší povahy navrhuju nákup elegantních plenových kalhotek Tena, dokonale prodyšných, co uchrání vaše pohovky od nečekaných úniků večeře. U mě za [9/10]. (17.10.2007)

Po zhliadnutí Psích Vojakov som toho od tohto režiséra veľa nečakal, ale dočkal najlepšieho horrorového zážitku za posledných pár rokov. Brutálne ľakačky, ktoré dokonca ani niesú spôsobené zabijakmi, či príšerami, slušný scenár a celková horrorová línia, ako aj atmosféra, pocit zo stiesneného priestoru a výborne vybrané priestory. Nemôžem inak. 100%. (04.04.2006)

Čvachtavé zvuky, krvavé uplakané tváre a zvuky príšer, obývajúce priepasťový podzemný systém mi pripadali ako kombinácia srkania ústric pod nátlakom s prechádzkou bitúnku, kde došlo k výpadku elektriny. Reálne utrpenie ošípaných pred porážkou by ale zo mňa vytlačilo oveľa viac desivých pocitov. Keď sa totiž pri horore začínam zaujímať o sociálnu štruktúru a vonkajšie pohlavné znaky bubákov čoraz viac a strach sa nedostavuje, čosi nefunguje tak, ako by malo. A záver? No, áno fajný - a hviezdičku si určite zaslúži. (17.11.2008)

Jednoduchý námět zapracovaný do pokulhávajícího scénáře, využil režisér Neil Marshall vcelku flexibilně ve svůj prospěch. Natočit v dnešní době dobře namíchanou směs latexových potvor, atmosférického procítění a zvukové pastvy, je téměř nemožné, téměř To, co se zpočátku zdá jako (pro partu hrdinek) beznadějný survival, přinese v druhé polovině „něco“, co dokonale usadí do sedačky. K režisérově invenci není sebemenších námitek až do závěru, který nejen že začne spoléhat na příliš „uhlazený“ děj, ale zároveň vytáhne nevěrohodnost postav až na neúnosnou míru. Neboť poloha, v jaké se nám hrdinky představí na začátku, rozhodně neodpovídá závěru, kdy se jedna z nich majestátně postaví rozkročmo nad jedním ze svých „úlovků“. Pro to a taky pro z prstu vycucanou psychologii, která je zde spíše na škodu a dělá mezi vzájemnými vazbami postav nehezký guláš, se vyhnu nejvyššímu hodnocení. A po tomhle mám lézt do Moravského krasu? (17.10.2005)

První polovina je úžasně skličující, prostředí jeskyní je samo o sobě dost nebezpečné a někdy i strašidelné a tím víc, když jediný známý východ je zatarasený. Druhá část si stále drží nervydrásající nadstandart, ale tajemná hrůza a sklíčenost prostředí se změní v akční děs v podobě slizkých oblud, jejichž útoky jsou natočené sice syrově, ale značně nepřehledně a to atmosféře docela ubírá. Přesto je celou na co koukat, čeho se bát a ani koncem tvůrci celkově dobrý dojem naštěstí nezabili. (04.09.2007)