Láska hluboká, až ke dnu samé existence.
Po úspěšném filmu Pornografický vztah natočil režisér Frédéric Fonteyne film Gillesova žena, na kterém dokazuje, jak mistrnou filmovou řečí vládne. Drama o tragické lásce vypráví obrazy a režisér potřebuje jen minimum dialogů. Podařilo se mu natočit niterný až filigránsky vystavěný příběh o velké lásce, oddanosti, nevěře, touze a zklamání, které tíží až k smrti.
Elisa věrně a vášnivě miluje svého manžela. Mají spolu nádherné děti. Gilles pracuje ve slévárnách a domov je pro něj oázou. Ale zamiluje se do Elisiny sestry Victorine. Je jí posedlý, nedokáže myslet na nic jiného. Elisa správně vytuší, že Gilles miluje jinou ženu, a zjistí, že se stýká s Victorine. Gilles je svou milenkou tak posedlý, že jí ztropí skandál na veřejnosti a navíc před očima své rodiny jen proto, že se ve společnosti baví s jinými muži. Když zjistí, že se chce vdát, zbije ji, ale naštěstí zasáhne Elisa. Elisa je zcela oddána svému muži, ale cosi v ní umírá.(Česká televize)
emma53
Dlouho jsem neviděla žádný film, kde by bylo tak minimálně dialogů a přesto v něm lze vyčíst všechny emoce, které si jen dovedete představit. Příběh o neskonalé a trpělivé lásce Elisy ke svému manželovi, ale hlavně o chorobně posedlé vášni Gillese ke své švagrové. Přestože situace vypadá beznadějně, tak Elisa to nevzdává, ale snaží se zapřít svoje pocity pro záchranu jejich vztahu a dělá pro to co může. Má můj neskonalý obdiv, dnes by se to vyřešilo rychlostí blesku, okamžitým úprkem z takové domácnosti. Elisiny oči vyjadřující bolest, smutek a zklamání, ale i naději zahrála Emmanuelle Devos skvostně. Geniální záběry kamery na zdánlivé maličkosti, které měly v tu chvíli, v ten daný moment svůj velký význam, je jedna z věcí, která mě doslova fascinovala. A další obdiv patří právě tomu postupnému odkrývání vnitřní osobnosti Elisy, její gradující frustraci a kde nakonec všechno skončilo tak, jak se dalo předpokládat. Je to jeden ze snímků, který si musí svého diváka najít a který pak nebude zklamaný třeba ani tím zdánlivě pomalým tempem.(25.5.2013)
Dr.film
Velice citlivě natočený snímek o ženské duši. Frédéric Fonteyne v prvé řadě vypráví obrazem. Výrazná stylizace obrazu vykresluje dojmy a pocity aktérů, kdežto podružné dialogy pouze dopomáhají k plynulosti příběhu. Film, jehož výchozí scénář obsahoval pouhých deset stran (zbytek tvorby je pouhá improvizace herců a fantasie režiséra) má laťku kvality (jak formální tak obsahovou) postavenou neuvěřitelně hodně vysoko. Fonteyne za to může být vděčný nejen sobě, ale zejména všem představitelům hlavních rolí.(29.11.2005)
Crocuta
Výborný dojem z filmu zkalil až samotný závěr, který působí trochu násilně a nepříliš pravděpodobně. Jinak jde ovšem o pozoruhodný snímek, ve kterém podala bravurní výkon představitelka hlavní role, které stačí pár pohybů a gest, aby dokonale vykreslila hnutí mysli své křehké a zároveň nesmírně silné Elisy. E. Devosová přesvědčila diváky o svém širokém hereckém rejstříku ve stejném roce například v komedii "Vítejte ve Švýcarsku".(27.3.2008)
Mulosz
Kazdy z nas nekdy zazil chvile, kdy jde pod svou vlastni dustojnost nez aby se vzdal milovane osoby. Jakmile si to ale uvedomi, nemusi to unest. Takto by se dala vystihnout hlavni myslenka filmu, ve kterem nebyla potreba rozsahlych dialogu, aby si divak tyto pocity ze sveho zivota vybavil. Jedinou jeho chybou bylo, ze se dal zkratit o cca 15 minut, aby se divak ke konci nemusel vrtet a divat na hodinky. Jinak je to ale hezky film.(6.2.2006)
Philippa
"Co je v domě není pro mě. Na každého jednou dojde. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Hodné holky se dostanou do nebe a potvory kam chtějí." .....Elisa se pustila do ne zrovna obvyklého boje a někde jsem slyšela ,že moudrá žena udělá právě tohle ,ale......já bych také neměla radost z takového vítězství.....Citlivě, tiše....(26.3.2008)