Reklama

Reklama

Gillesova žena

  • Belgie La femme de Gilles (více)
všechny plakáty

Láska hluboká, až ke dnu samé existence. Po úspěšném filmu Pornografický vztah natočil režisér Frédéric Fonteyne film Gillesova žena, na kterém dokazuje, jak mistrnou filmovou řečí vládne. Drama o tragické lásce vypráví obrazy a režisér potřebuje jen minimum dialogů. Podařilo se mu natočit niterný až filigránsky vystavěný příběh o velké lásce, oddanosti, nevěře, touze a zklamání, které tíží až k smrti.
Elisa věrně a vášnivě miluje svého manžela. Mají spolu nádherné děti. Gilles pracuje ve slévárnách a domov je pro něj oázou. Ale zamiluje se do Elisiny sestry Victorine. Je jí posedlý, nedokáže myslet na nic jiného. Elisa správně vytuší, že Gilles miluje jinou ženu, a zjistí, že se stýká s Victorine. Gilles je svou milenkou tak posedlý, že jí ztropí skandál na veřejnosti a navíc před očima své rodiny jen proto, že se ve společnosti baví s jinými muži. Když zjistí, že se chce vdát, zbije ji, ale naštěstí zasáhne Elisa. Elisa je zcela oddána svému muži, ale cosi v ní umírá. (Česká televize)

(více)

Recenze (31)

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Spousta hluchých míst je kompenzována pouze dvěma mimořádnými sekvencemi, jednou je taneční zábava, na níž by se pomalu houstnoucí atmosféra dala krájet, a druhou je závěr s věšením prádla. Opatrně rozvíjené téma vzdušnosti, která laxně přechází pomocí tmavých tónů povalu do deprese, se kolem diváka ovíjí jako stahující se smyčka. Samotný závěr je naprosto úžasný, v závěrečné scéně je nejen shrnutí celého filmu, ale vlastně i vysvětlení jednání hlavní hrdinky. Problém mám s tím, že chování Gillesovy ženy mi přijde až chorobně hloupé. ()

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Nesrovnatelné s předchozím snímkem Frédérica Fonteyne, Pornografický vztah, ve kterém všechny city, emoce a vlastnosti vztahu vylíčil v dokumentárním stylu. Zde pouze předkládá trochu jiný příběh o věčné lásce, zamilovanosti, pobláznění, sexu a schopnosti obětovat se pro druhého. Pokud se divák nedokáže vcítit do nějaké postavy a nebo nechápat pohledy ženy, která své pocity vyjadřuje pouze mimikou a gesty, pak se bude velmi nudit, protože tohle není film, kde se vše říká pouze slovy. ()

Reklama

Radek99 

všechny recenze uživatele

Silně působící drama ryze ženského pohledu na svět, tichá výpověď o tom, jak může být někdy úděl ženy krutý a deprimující. Film hodně komorní, pomalý, se statickými záběry (symbolicky přírodní koloběh vody okolo příbytku ústřední dvojice - okap s podzimním listím, zamrzlá pumpa...) vytvářejícími předěly. Obrazy jsou hlavním nositelem významu - opisují ženské vnímání tvořené hlavně složkou pocitovou (úžasně natočený závěr plný statických záběrů sušícího se prádla, jejichž řetězení přímo evokovalo bouři pocitů uvnitř hlavní hrdinky...). Ten zvláštní milostný trojúhelník byl hodně zajímavým řešením situace, bylo interesantní ponořovat se do otevírající se bolavé ženské psychiky a duše... Dlouho jsem si říkal, co všechno ta silná ženská postava vydrží, obrácení filmové kamery (a duševního i hodnotového světa hlavní hrdinky) na konci filmu ale bylo racionálním vyústěním situace...dlouhodobé vytěsnění frustrace do oblasti podvědomí se muselo nějak projevit... Citlivý film plný těch nejběžnějších životních situací ... a přitom tak mezních a výjimečných osudů... Nádherně stylizovaný film působivých obrazů se skrytou vnitřní silou... Obraz vnitřního světa jasně vymezeného typu ženy - obětavé matky... (na mne ale především ze začátku poněkud rozvláčněný a zdlouhavý) ()

emma53 

všechny recenze uživatele

Dlouho jsem neviděla žádný film, kde by bylo tak minimálně dialogů a přesto v něm lze vyčíst všechny emoce, které si jen dovedete představit. Příběh o neskonalé a trpělivé lásce Elisy ke svému manželovi, ale hlavně o chorobně posedlé vášni Gillese ke své švagrové. Přestože situace vypadá beznadějně, tak Elisa to nevzdává, ale snaží se zapřít svoje pocity pro záchranu jejich vztahu a dělá pro to co může. Má můj neskonalý obdiv, dnes by se to vyřešilo rychlostí blesku, okamžitým úprkem z takové domácnosti. Elisiny oči vyjadřující bolest, smutek a zklamání, ale i naději zahrála Emmanuelle Devos skvostně. Geniální záběry kamery na zdánlivé maličkosti, které měly v tu chvíli, v ten daný moment svůj velký význam, je jedna z věcí, která mě doslova fascinovala. A další obdiv patří právě tomu postupnému odkrývání vnitřní osobnosti Elisy, její gradující frustraci a kde nakonec všechno skončilo tak, jak se dalo předpokládat. Je to jeden ze snímků, který si musí svého diváka najít a který pak nebude zklamaný třeba ani tím zdánlivě pomalým tempem. ()

Rover 

všechny recenze uživatele

Hodně zvláštní film, který dokáže solidně nudit, ale na druhou stranu zaujme, vyděsí, otevře ústa v nechápavém pohledu, zvrásní čelo usilovným přemýšlením. A to vše stojí na výkonu Emmanuelle Devos, který je velmi autentický... Smutný film, natočený bohužel hodně nudně. HUDBA: Vincent D'Hondt - hudba je jedním z největších pozitiv filmu a už kvůli ní stojí za to ho vidět. Smyčcové pasáže se střídají s až industriálními zvuky a akordeonem. Radost poslouchat. ()

Galerie (5)

Související novinky

Dny evropského filmu běží

Dny evropského filmu běží

28.01.2006

Jen abyste nezapomněli... momentálně probíhá až do 5. února v pražských kinech Světozor a Aero promítání filmů v rámci festivalu Dny evropského filmu. Od 6. do 14. února pak bude festival probíhat v…

Reklama

Reklama