• mchnk
    *****

    Základním pravidlem při psaní obsahů na databázi je neprokládat obsah vlastními pocity z filmu či dokonce konkrétními závěry. Toto pravidlo by rozhodně neuškodilo aplikovat i na oficiální texty distributorů. Brilantní manželské drámo, se zdánlivě tuctovým tématem, je pojato s takovou citlivostí, že není možné považovat výsledek za nepřesvědčivý. I v době, kdy se nám pokoušejí komerční televize uměle nastínit rodinný vztah 21.století, je možné se ponořit do opravdové a silné atmosféry činžovního soužití, rodinného rozkolu i ztráty manželské důvěry. Veřejné tajemství se již nešeptá, ale dostává konkrétní podobu, protože zájem o situaci v rodinně mají bohužel a především ti druzí, vyzbrojeni falší a povrchností. Přichází nekompromisní upřímnost, kterou nelze již déle skrývat. Dobrovolné přiznání i přijetí důsledku. Ženu rekvizitářovu stíhá osud Desdemony, onu hru řídí už jen rekvizitář, jenž je vystaven před zásadní rozhodnutí. Vůle odpuštění visí ve vzduchu, záleží jen, jestli neulétne. Naprosto excelentní dvojice manželská i dětská, ponurá všeříkající hudba a velmi silné okamžiky.(15.1.2014)

  • troufalka
    *****

    František Čáp po nechal výraznou stopu v československé kinematografii.Troufám si tvrdit, že byly mnohem výraznější, než jeho stopa balkánská. Měl vynikající vkus na výběr námětu i kameramanů. Osobně ho mám nejvíc spojeného se závěžnějšími tématy s vynikajícím zpracováním postav, alev zahraničí dokázal, že mu jdou i jiné žánry. Téma Preludia je nadčasové, zpracování originální, výsledek je silný divácký zážitek.(29.7.2019)

  • Snorlax
    ****

    Zmiňovat na tehdejší dobu nezvykle civilní herecké výkony snad ani nemá cenu. Zmínit novátorskou kameru, která se může směle postavit před současné nejmodernější pojetí, už cenu má. A hlavně by bylo vhodné si říci něco o filmu samém. Příběh sám není běžná prvorepubliková červená knihovna, jedná se o skutečné psychologické drama o vině a odpuštění. A k tomu všemu se přidávají naprosto důvěryhodné dialogy, ve filmu se nemluví spisovně, což patří k mimořádným zážitkům i v kontextu následujícího půlstoletí.(21.12.2013)

  • lucascus
    ****

    Režisérovi F. Čápovi přicházím čím dál, tím více na chuť. Preludium je další z jeho psychologicky laděných dramat, ve kterých si on přímo liboval. Dokázal precizně ukázat a vytyčit povahové rysy člověka, ukázal jak jedná ve vypjatých situacích (zde konkrétně v případě provalené nevěry či nedůvěry, chcete-li). Většina jeho filmů je něčím určitým propojena. Atmosféra nočního baru nás zavádí k "Nočnímu motýlu", výběr herců k o rok starší "Babičce" (Štěpničková - Viktorka, Tánská - Barunka, Brzková - babička), dramatické osudy k "Ohnivému létu", podrobná psychologie postav k "Děvčica z Beskyd" a "Tanečnice" no a posléze podmanivá hudba ke "Znamení kotvy". Je veliká škoda, že musel Čáp tak včas ukončit českou kariéru a emigrovat, myslím, že by nás jinak čekala hromada skvělých filmů (i za cenu natáčení v omezených budovatelských podmínkách). Největší škoda je pak nerealizovaného filmu "Křižovatka", který alespoň podle zpravodaje týdeníku Kinorevue sliboval velmi pěknou podívanou se skvělými herci. Ale zpět k Preludiu. Zaujme Štěpničková, která svůj herecký um dokáže prosadit především za Protektorátu (ani v době První republiky, ani po válce už není tak výtečná), potěší Tánská - na dětskou herečku vyspělá, svůj standard podává Štěpánek, a rovněž perfektní v rolích pavlačových drben jsou Skrbková a démonická Steimarová (jejího záporného charisma se mělo v českém filmu více využít). Po tomto filmu se budu zase více soustředit na Čápa...(8.10.2013)

  • Marthos
    *****

    Když jednoho listopadového dne roku 1937 nečekaně zemřel režisér, scénárista a herec Josef Rovenský, ztratila v něm česká kinematografie jednu z nejvýznamnějších osobností. Zanechal tehdy po sobě mimořádný umělecký odkaz a také několik rozpracovaných námětů, které měly v těžkých časech nacistické okupace inspirativní i pracovní význam. Cestovatel a novinář Jaroslav Urban býval blízkým přítelem Rovenského a ve složitém pomnichovském období, kdy se jen stěží mohl prosadit ve své původní profesi, získal příležitost spolupracovat na scénáři s názvem Preludium. Režie byla svěřena opět Františku Čápovi, který se po předchozích úspěšných filmech a také zásluhou úzkých osobních kontaktů s majitelem Lucernafilmu Milošem Havlem zařadil mezi privilegované osobnosti protektorátní kultury. Příběh opravdového odpuštění mezi mužem a ženou nemohl být svěřen vyumělkovaným hvězdám, jejichž manýry by mohly ohrozit celkové pojetí filmu, a proto Čáp do hlavních rolí obsadil Jiřinu Štěpničkovou a Zdeňka Štěpánka, herce, kteří se mezitím vypracovali v dokonalé profesionály na jevišti i před kamerou. Nadčasové, moderní dílo, vybavené tím nejlepším, čím tehdy barrandovské a hostivařské ateliéry disponovaly, patří k vzácným okamžikům absolutní umělecké vyváženosti.(7.4.2009)